Takto tedy dorazila válka i sem, do srdce americké vojenské síly. Zlom mezi životem a smrtí, běžným dnem a novým americkým Pearl Harborem byl rychlý jako mávnutí nabroušené šavle.
V jednu chvíli se neděje nic. Čekáte s návštěvníky, až si vás vyzvednou. Divíte se, že v prodejně suvenýrů jsou další Češi. O zlomek sekundy již dupete v davu, který prchá k nouzovému východu. V jednu chvíli myslíte na velmi lidské věci.
Lidé, kteří vyběhli z Pentagonu, byli v šoku stejně jako celá Amerika. Už věděli, že na mrakodrapy newyorského Světového obchodního centra narazila letadla unesená teroristy.
"Nevím, co se děje, ale je to hrozné. Toto jen tak nenecháme," řekl před Pentagonem důstojník amerického letectva John Lombardi." Stál s tisíci lidí na trávnících a parkovištích kolem jižní části budovy. Předtím prchal v zástupu, jenž měl nevěřící i vyděšené oči.
Všichni sledovali mastný kouř, který ze slunečného dne udělal temný dušičkový podvečer. Stáli tam všichni a mlčeli: důstojníci s řádovými stužkami, námořní pěšáci, námořníci v bílém a příslušníci speciálních jednotek v zelených baretech. Stáli tam jako ztělesnění bezmoci, kterou v té chvíli Amerika cítila vůči teroristům.
Když ve vzduchu zahučely motory helikoptéry, všichni poplašeně vzhlédli vzhůru, neboť nevěděli, co se může stát v příštím okamžiku. V takových chvílích chce člověk fungovat jako normálně, ale pak zjistí, že v nenormálních podmínkách to nelze. Jak se dostat zpátky do centra Washingtonu?
Metrem. Ale metro je uzavřeno. Taxíkem? Mosty jsou uzavřeny, řekne taxikář a poradí: "Jděte pěšky." A když přece dojedete do středu města, narazíte na organizovaný chaos. Vládní instituce jsou zavřeny, zaměstnanci vyrazili do ulic. Auta ucpala komunikace a vytvořila dlouhé hady, které se jen velice pomalu sunou kupředu.
Ale síla Ameriky se ukazuje velmi rychle: chodci i řidiči jsou velmi ukáznění a odpovědní. Není téměř třeba řídit dopravu. Lidé však jsou očividně v šoku. Ten výraz mají vepsán ve tvářích. Tak nějak to muselo vypadat tehdy dávno, když byl přepaden Pearl Harbor.
Po ulici kráčí dívka, má skleslou hlavu a slzy jí tečou po tvářích. V ruce drží mobilní telefon. Dozvěděla se nejhorší zprávu? Nebo jen někdo nebere telefon, přestože by měl? Mobil má u ucha každý člověk.
Je to jeho pojítko s rodinou, s informacemi: dozvídá se tam, že blízcí jsou v pořádku, ale také to, že všude dochází krev a nemocnice úpěnlivě hledají dárce. Mobil, to je v této chvíli jediné pojítko se světem normality.
Ten však před několika minutami přestal existovat.
 Zdemolovaná část budovy amerického ministerstva obrany ve Washingtonu poté, co do ní 11. září 2001 narazilo letadlo při zřejmém teroristickém útoku. |
 Zdemolovaná část budovy amerického ministerstva obrany ve Washingtonu poté, co do ní 11. září 2001 narazilo letadlo při zřejmém teroristickém útoku. |
 Zdemolovaná část budovy amerického ministerstva obrany ve Washingtonu poté, co do ní 11. září 2001 narazilo letadlo při zřejmém teroristickém útoku. |
 Zdemolovaná část budovy amerického ministerstva obrany ve Washingtonu poté, co do ní 11. září 2001 narazilo letadlo při zřejmém teroristickém útoku. |
