Vzhledem k věku už nejela do Katyně vlakem přes Bělorusko. Jako místopředsedkyně gorzowského sdružení Katyňská rodina na poslední chvíli dostala osudové privilegium letět s prezidentem.
Našla smrt poblíž místa, kde zemřel i její otec, polský poručík Franciszek Popławski. Chtěla místo ukázat nejstaršímu vnukovi, 31letému Bartoszovi, který byl také členem sdružení a nedávno se oženil.
"Vyjednali jsme jí místo v letadle. Ještě ve čtvrtek mi říkala, že se té cesty bojí. Byl to její první let, ale uklidňovalo ji, že letí s prezidentem," popsal Marek Surmacz, šéf Katyňské rodiny v Gorzowě, který sám z rodinných důvodů zůstal doma.
ROZUMĚLA POSÁDKA POKYNŮM?Polský pilot podle kolegů rusky uměl, dispečeři tvrdí opak |
To místo v letadle sjednala jeho manželka. "Jsme z té tragédie zlomení," řekla pro list Gazeta jejich dcera Alicia Budryková.
Vůbec celá historie rodiny Borowských je vláčena ve Stalinových stopách. Po otci jí zůstalo jen několik fotek a portréty, které namaloval jeho spoluvězeň a které stihl poslat domů před smrtí v roce 1940. A protože otec byl poručík polského vojska, celou rodinu nechal Stalin poslat na Sibiř na šest let, uvedla polská televize TVP.
Paní Anna se od návratu snažila, aby se o katyňských obětech vědělo. Byla i ve Svazu polských Sibiřanů.
Mezi zemřelými patnácti pozůstalými po obětech první katyňské tragédie byla i Ewa Bakowska (48), vnučka generála Mieczysława Smorawińského, knihovnice z Krakova a samozřejmě členka sdružení. Na příběhu jejího dědečka stojí právě film Katyň, který mnozí Rusové viděli poprvé až letos. Do zajetí padl v roce 1939, kdy dovedl své vojáky do Lublina.
Byl jedním ze dvou generálů, jejichž ostatky identifikovali už Němci v roce 1943 při exhumaci, kterou prováděli soudní patologové z mnoha zemí, aby nacisté dokázali, že v tomto prsty nemají.
KACZYNSKi SPOČINE NA HRADĚ WAWELNa pohřeb přijedou státníci z celého světa včetně Obamy |
Když pročítáte životopisy dětí katyňských obětí, poznáváte, že jejich rodiny se aktivně účastnily politiky jak po Katyni, tak před ní.
To byl případ Tadeusze Lutoborského, syna podporučíka Adama Lutoborského, dalšího z těch, kdo se objevili na seznamu zavražděných, který vydali Němci v roce 1943. Identifikovali ho mimo jiné podle fotky syna Tadeusze při prvním svatém přijímání v kostele.
Při varšavském povstání o pár měsíců později mu matka řekla: "Udělej to, k čemu jsme tě s tatínkem vychovali," jak píše podle vyprávění přátel Gazeta Wyborzca.
Matka zorganizovala v jejich domě polní kuchyni pro povstalce. Ale to ji do Dachau nedostalo. Tam zemřela, protože pomáhala Židům.
"Možná proto, že sám Tadeusz měl tak tragický osud, zasvětil všechno práci v Katyňské rodině," řekla jedna z jeho přítelkyň. Do Katyně jezdíval často zapálit svíčku na hrobu otce a pohladit cedulku s jeho jménem. Měl také utopický sen. Chtěl na svém pozemku vybudovat kopii katyňského památníku.
