Tady se to stalo. Vcházím do Chrámu zrození Páně v Betlémě. Svatostánek stojí na místě, kde se narodil Ježíš.
Oficiálně se dovnitř dostanete jen 1,2 metru vysokým vchodem, který byl ve středověku záměrně snížen kvůli arogantním jezdcům na koních. Nicméně dnes můžete dovnitř vejít i postranním vstupem, kde hřbet ohýbat nemusíte.
Uvnitř to hlukem připomíná spíš postarší orientální nádražní halu. Halekající turisty nikdo zamračeně nenapomíná "pssst!", foťáky cvakají na všechny strany, poslední hodiny před Štědrým večerem se tu navíc střídá jeden televizní štáb za druhým.
Je tu i typický nádražní pořádek. Mezi stěnou a mohutnými sloupy volně odpočívá pár štaflí, před vstupem k oltáři chlapík rozmatlává jakýsi namodralý palestinský primalex, kterým natírá oprýskanou stěnu. "Achmed! Achmed?" volá a pohvizduje na opačnou stranu, kde postava správce, a ujišťuje se u něj, jestli má namalovat i boční stěnu.
Ještě to ale může přijít, uchovávám si naději. Ještě jsem nebyl v jeskyni Ježíšova údajného zrození. Nachází se v podzemí pod hlavním oltářem. Sestupuje se k ní po masivních kamenných schodech. Jeden, dva, tři - a zase rozpaky.
on-line rozhovorVánoční Betlém vám Jan Malinda přiblíží v on-line rozhovoru. Ptejte se na Štědrý den v 11 hodin. |
Není větší nez dětský pokojík, u nizoučkého klenutého stropu jsou rozvěšena kadidla jištěná horolezeckými provazy, nad nimi hučí klimatizace odsávající kouř ze svíček.
Stěny jsou obložené béžovými, bílými a zlatými prošívanými látkami a u země se nachází boudička připomínající "loutkové divadlo" s oponou, chybí jen poskakující kašpárek.
Do pódia je vetknutá čtrnácticípá kovová hvězdice, přesně tady prý Ježíšek ležel. Turisté bez ostychu do "loutkového divadla" strkají hlavu, klekají si, někteří kovovou hvězdici i líbají. Já na to chuť nemám.
Plechovým koridorem na druhou stranu
Přiznám se upřímně, čekal jsem víc. Mnohem víc. Do Betléma se z Jeruzaléma dostanete městským autobusem, který vás vysadí u kontrolního stanoviště na izraelsko-palestinské hranici. Dál je silnice zatarasená betonovou zdí, a tak musíte vystoupit a projít pasovou kontrolou.
Je to tísnivý prostor. Plechový koridor lemuje hustě namotaný ostnatý drát, za otočnými zamřížovanými turnikety předložíte vojákům cestovní doklady. K cizincům se chovají úslužně a nechají vás kráčet dál, Palestinci musí odevzdat otisky prstů.
Následuje pochod dalším plechovým koridorem připomínajícím uličku smrti na jatkách. Na konci čekají jako hladoví psi taxikáři se žlutými auty. Drtivá většina z nich sází na české octavie.
Když s nimi usmlouváte přijatelnou cenu, odvezou vás na centrální betlémské náměstí. Je maličké. Na volném prostranství skládají mladíci v montérkách železnou konstrukci, z níž sestaví pódium pro štědrovečerní koncert.
Děsivě propracovaný obchod se suvenýry
S každou další hodinou před očekávaným nájezdem turistů jsou policisté se samopaly na ramenou přísnější a přísnější. "Zmiz s tím někam pryč! Tady nemáš co dělat!" odhání vtíravého pouličního prodavače koberečků. Ten se brání láteřením, protože tenhle plácek je pro něj životně důležitý. Většina turistů se totiž odsud ani nehne.
Místní cestovní agentury je přivezou autobusem až k chrámu, průvodci je natlačí dovnitř, podají jim standardní lekci o historii Betléma, nechají je zapálit svíčku a pak je nacpou zpátky do autobusu.
Mezi "povinné" zájezdové zastávky patří i gigantický obchod s upomínkovými předměty na hlavní příjezdové ulici Manger, který se jmenuje Three Arches Souvenir Shop. Je velký jako samoobsluha a obchodní procedura majitelů je až děsivě propracovaná:
"Vítejte v Betlémě, kde se narodil Ježíš!" ujme se skupiny prodavač. Obřadně se postaví doprostřed a během pětiminutové "nalejvárny" jim představí výběr toho "nejzajímavějšího" (nejdražšího a nejméně hodnotného).
Nabízí truhličku se stříbrným křížem na víku, plastového Ježíška uloženého do imitace borovicové kůry (v pěti různých velikostech), pamětní kartičky a propisky s nápisem BETHLEHEM, svaté obrázky, kříže, hrnečky i celé servisy nádobí. Výklad konči výhodnou nabídkou řetízku s Ježíškem. "Můžete ho pohodlně zapnout i odepnout. A nyní, prosím, vybírejte!" oznamuje teleshoppingovým tónem a několik turistů mu obdivně zatleská. Vzápětí začnou bloumat obchodem. A vybírat.
Opravdový Betlém
Pryč odtud, ve starých ulicích nad náměstím je opravdový Betlém. Kebab, tržnice, holičství, obchůdky. Během hodinové procházky nepotkám ani jediného Evropana. Což má své výhody i nevýhody: nehrozí, že tu potkáte někoho z berňáku nebo svého věřitele. Na druhou stranu ale musíte počítat s tím, že cizinec pro místní obchodníky "smrdí" dolarem, takže pro každého jste automaticky "friend", přítel.
"Hello, my friend," chytá vás za ruku prodavač oříšků.
"Taxi, my friend?" stahuje okénko řidič. "Where are you from, my friend?"
Poněkud zarážející je snad jen přílišný počet usmívajících se Santa Clausů. A když se z reproduktoru jednoho obchodu ozvou Boney M se songem "Merry Christmas", chytne vás cukání hodit po libovolném americkém prezidentovi ne polobotku, ale ostře nabroušené brusle.
Jenže mé rozhořčení se ukáže jako liché. Jak mi vysvětlí místní, vousatý dědeček s červenou čepicí není Santa Claus, nýbrž svatý Mikuláš, který tu dětem nosí dárky místo Ježíška.
Večer tma skryje nepořádek v ulicích a Betlém se úžasně rozzáří. Nad ulicemi svítí řetězy hvězdy a velbloudi, každý druhý dům je ozdobený. Na tomhle si městská správa dává záležet. Chce zapůsobit na všech 15 tisíc návštěvníků, kteří sem mají na Štědrý večer dorazit. Včetně palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse.
