Pod hromadou sutin v jihoturecké provincii Hatay byl slyšet ženský hlas volající o pomoc. Nedaleko leželo bezvládné tělo malého dítěte. Jeden z místních obyvatel, Deniz, v dešti plakal a zoufale lomil rukama.
„Vydávají zvuky, ale nikdo nepřichází,“ řekl. „Jsme zničení. Panebože... Volají nás. Říkají: Zachraňte nás. Ale my nemůžeme. Jak bychom to udělali? Od rána nikdo nepřišel,“ dodal Deniz. Rodiny z města přečkaly noc v autech na ulici.
Záchranářské práce ztěžuje mrazivé počasí, špatné internetové připojení a poničené cesty. Někteří přeživší, kteří pátrají po svých milovaných, uvádí, že se jim nedaří se spojit s odpovědnými orgány.
„Čekal jsem na záchranáře, ale neukázali se. Začal jsem volat na úřady, ale všechny telefonní linky jsou přerušené,“ uvedl Ali Ünlü z města Adıyaman, který se zoufale snaží z trosek vysvobodit svou matku. „Mám pocit, že chybí organizace,“ řekl listu The Guardian.
Na nedostatek pomoci si stěžoval i Baris Yapar, jenž strávil pondělní noc v autě se svými rodiči a doufal, že najde způsob záchrany svých prarodičů, uvězněných v troskách jejich domu v Samandagu. Rodina se snažila marně obvolat nemocnice, vládní úřady a neziskové organizace.
Obětí zemětřesení je sedm tisíc, v troskách mohou zůstávat stovky živých |
„Nedostáváme pomoc, kterou bychom měli obdržet. Jsme ponecháni v temnotě a každý se pokouší dělat to, co může,“ řekl univerzitní student stanici CBC. Někteří lidé se pokoušejí vyhrabat přeživší holýma rukama, jiní obvolávají přátele a ptají se jich, zda nemají přístup k vybavení schopnému odstranit trosky. „Pokud nemáte takové nástroje a konexe, tak jednoduše čekáte v temnotě a doufáte, že někdo přijde,“ dodává Yapar.
V provincii Hatay mnozí Turci ventilovali svůj hněv a nespokojenost s prací záchranářů na internetu. „Je tu velký hněv vůči vládě za absenci týmů nouzové pomoci,“ uvádí šéf turecké sekce zpravodajského serveru Middle East Eye Ragıp Soylu. Lidé zůstali bez odezvy skoro 24 hodin.
Hasiči zahájili průzkum zničeného Adiyamanu, ambasáda shání informace o Češce |
Někteří Turci zareagovali na úpěnlivé, nevyslyšené prosby přeživších připojením se k humanitárním týmům. Pětadvacetiletá zdravotní sestra Nihal Atasojová se nemohla spojit se svými přáteli ani několik hodin po zemětřesení. Když jí řekli, že jejich dům je zničený, rozhodla se nasednout na letadlo a pomoci jim.
Nízká kvalita staveb jako cesta ke katastrofě
Podle odborníků k nezvykle vysokému počtu obětí zemětřesení v Turecku přispěla nekontrolovaná urbanizace a související nízká kvalita konstrukce budov. Konstrukce budov nejsou „úplně adekvátní pro oblast, která je náchylná k velkým zemětřesením“, řekl agentuře AFP britský geolog Roger Musson.
Turecká města jsou mimořádně zranitelná vůči přírodním katastrofám v důsledku masivní a rychlé migrace a neregulovaného rozvoje měst v minulém století, píše se v tureckém národním strategickém a akčním plánu na rok 2012 až 2023.
Turecko, jež leží v seismicky velmi aktivní oblasti, už v roce 2000 zavedlo soubor zákonů, které měly za úkol prosadit povinné kontroly nových staveb a inspekce stávajících budov. Krok následoval bezprostředně po ničivém zemětřesení v roce 1999 u severotureckého Izmitu, které si vyžádalo přes 17 000 mrtvých.
VIDEO: V Turecku se po otřesech zřítil šestipatrový dům, lidé prchali |
„Jedním z důvodů pro tak vysokou bilanci obětí je špatná kvalita budov,“ uvedl seismolog Mustafa Erdik z Bosporské univerzity v Istanbulu. Domy vystavěné podle nových pravidel jsou stále v menšině. „Ty, které se zřítily, pocházejí z doby před rokem 2000,“ dodává.
Turecký viceprezident Fuat Oktay v úterý ráno oznámil, že otřesy v Turecku stály život už 3419 lidí. Podle prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana šlo o nejsilněší zemětřesení od roku 1939.
