Věznice v Sincanu nedaleko turecké metropole Ankary (2. listopadu 2012)

Věznice v Sincanu nedaleko turecké metropole Ankary (2. listopadu 2012) | foto: Profimedia.cz

Turečtí vězni na samotce se uchylují k sebevraždě. Nevidí jiné východisko

  • 17
Úplně sami v ubohých podmínkách bez naděje, že to jednou skončí. Turečtí vězni jsou podle pozorovatelů čím dál zoufalejší z pobytu na „samotce“, kam je věznice umisťují na dlouhé měsíce a často bez zákonného důvodu. Mnozí už raději spáchali sebevraždu, další zemřeli za nejasných okolností. V Turecku navíc fungují tajné mučírny pro domnělé pučisty.

Zaki Y. M. Hasan, 55 let. Nalezen 28. dubna oběšený na dveřích koupelny samostatné cely ve věznici Silivri nedaleko Istanbulu. Palestinský důstojník ve výslužbě byl podle agentury Reuters za mřížemi proto, že měl pro Spojené arabské emiráty špehovat Araby v Turecku.

Ayten Becetová, 24 let. Kurdská aktivistka odsouzená na devět let spáchala sebevraždu 24. března ve věznici Gebze na protest proti zavírání vězňů na samotku.

Muzaffer Özcengiz, 58 let. Nalezen mrtev 27. dubna ve věznici v obci Çorum na severu Turecka. „Mé životní podmínky se zhoršují každý den a já se cítím čím dál slabší. Mám právo na život, a proto požaduji, abych byl převezen zpět do společné cely,“ žádal turecký učitel v dopise adresovaném soudu. Už se nedočkal.

Ve vězení měl Özcengiz strávit 12,5 roku pro údajné členství v organizaci FETÖ, kterou vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana vidí za nepovedeným pučem z roku 2016. Na samotce byl 14 měsíců. Podle německé stanice Deutsche Welle tam diabetik s vysokým tlakem onemocněl natolik, že jako jediné východisko viděl sebevraždu. I to soudcům údajně napsal. 

Dopis pak médiím ukázal poslanec prokurdské Lidové demokratické strany (HDP) Omer Faruk Gergerlioglu. Bývalý předseda jeho strany Selahattin Demirtaş sám sedí v tureckém vězení

Vězňů jako Hasan nebo Özcengiz jsou v Turecku podle pozorovatelů až tři tisíce. Svůj trest si dlouhé měsíce odpykávají v naprosté izolaci a tak otřesných podmínkách, že nakonec mnozí z nich začnou zvažovat sebevraždu. Podle tamních zákonů přitom na samotce mohou být jen ti, kteří byli odsouzeni na doživotí bez možnosti propuštění, a usvědčení vůdci teroristických organizací. 

Lidé, kteří nyní končí v tureckých věznicích, jsou však často učitelé, novináři, vojáci či policisté, kteří se stali oběťmi čistek po pokusu o puč z července 2016.

Samostatná cela se může využívat také jako disciplinární opatření, ovšem maximálně na dvacet dní. Vedení věznic ji však nařizuje čím dál svévolněji a na mnohem delší dobu, upozorňují pozorovatelé. „Víme o stovkách vězňů, kteří jsou na samotce až 26 měsíců. Stát ve vězeních porušuje lidská práva,“ říká Gergerlioglu.

Erdoganova dlouhá ruka. Z celého světa potichu mizí domnělí pučisté

Oficiální počty vězňů na samotce nebo těch, kteří ve vězení zemřeli, turecká vláda nezveřejňuje. Podle poslance to má zakázané. Udělala to naposledy před pěti lety, kdy v izolaci mělo být necelých patnáct set lidí. 

Skupina mladých tureckých novinářů Turkey Purge ovšem upozorňuje, že oficiální verze zveřejňované tureckou prokuraturou - totiž sebevražda vězňů - nemusí být vůbec pravdivá. Tvrdí, že ve věznicích přibývá podivných úmrtí, která pak vláda za sebevraždu vydává. Podle nich je to případ i učitele Özcengize, který měl ve skutečnosti zemřít na infarkt.

Skupina úmrtí monitoruje a vede i jmenný seznam. Podle něj turečtí bachaři od července 2016 za mřížemi našli 58 vězňů bez známek života. „Příbuzní většiny z nich říkají, že to nebyli lidé, kteří by si vzali život,“ píší novináři s tím, že někteří z vězněných zemřeli poté, co byli mučeni ve vazbě.

Kruté praktiky u výslechů už dříve popsali investigativní novináři z německé organizace Correctiv a dalších devíti médií, podle kterých v Turecku existují tajné mučírny pro domnělé pučisty uprchlé do zahraničí. Ani tam totiž Turci nejsou v bezpečí, Erdoganův režim je systematicky unáší a přiváží zpět do vlasti

Brutální bití, elektrošoky, znásilnění

Lidé navíc mizejí i v ulicích samotného Turecka. Podle Stockholmského centra pro svobodu, které založili turečtí novináři, se pohřešuje nejméně 21 lidí. Jedním z unesených je i muž, kterého novináři představují pod pseudonymem Tolga. Před dvěma lety ho unesli poté, co právě vysadil svou dceru před školou. 

Vecpali ho do připraveného auta, kde jej zbili a na hlavu nasadili černý pytel. To nejhorší však přišlo ve chvíli, kdy se ocitl ve vězení. Po dlouhém klečení do cely vešli neznámí muži a začali ho mučit. Kromě brutálního bití tyčemi mu dávali elektrické šoky a znásilňovali ho sexuálními pomůckami. „Totéž budeme dělat i tvojí ženě a tvým rodičům. Tvé děti se na to budou dívat,“ hrozili mu.

Propusťte Demirtaşe, žádá Turky Evropský soud pro lidská práva

Nepředstavitelné trýznění se podle Tolgy opakovalo dvakrát až třikrát denně. Jeho věznitelé ho také celé dny týrali hladem a žízní. Po celou dobu měl na hlavě onen černý pytel. Sundali mu ho jen tehdy, když mu chtěli ukázat fotky dalších údajných pučistů a po Tolgovi žádali informace. 

Muž časem začal svou celu poznávat po hmatu a sluchu. Usoudil, že je někde u hlavní silnice a že vedle té jeho stojí ještě několik cel. Občas z nich slyšel hlasy. Stěny jeho dočasného obydlí podle něj byly polstrované. Muži, kteří ho mučili, si navíc vždy dávali dobrý pozor, aby jim neviděl do obličeje.

Nakonec jej propustili. Po zhruba třech měsících věznění jim Tolga na oko slíbil spolupráci, slíbil, že bude donášet na své kolegy. Předstíral také, že kvůli mučení přišel o rozum. Místo toho, aby pak na smluvené místo přinesl první dopis s informacemi, i se svou rodinou uprchl do Evropy. 

Tady se však bojí Turků podporujících Erdoganův režim, kvůli čemuž novináři z Correctivu o Tolgovi nic bližšího neuvádějí. Ale našli ještě jednoho muže, který kruté mučení přežil. Říkají mu Ali. Stejně jako Tolgu ho unesli neznámí muži jen proto, že pracoval v organizaci napojené na početné mezinárodní hnutí klerika a někdejšího Erdoganova blízkého spojence Fethulláha Gülena. Tři měsíce ho pak mučili v Ankaře. 

„Nesměl jsem se modlit, nutili mě stát nahého, dokud jsem vyčerpáním nezkolaboval. Řekli mi, že jsem terorista a obvinili mě ze všeho možného,“ popisuje muž. Často také musel být v „rakvi“, jak dozorci nazývali stísněnou uzavřenou krabici, ve které Aliho nutili stát. Sám neví jak dlouho, uvnitř nebylo možné ani dýchat, natož vnímat plynutí času.

Istanbul maže jméno Gülen z ulic. A vše, co by prezidentova soka připomínalo

Kruté podmínky ve věznicích všem nepřátelům režimu slíbil už krátce po nezdařeném převratu tehdejší ministr financí Nihat Zeybekçi. „Uvrhneme je do takových děr, že už do konce svých dnů neuvidí slunce. Neuvidí denní světlo, neuslyší lidský hlas. Budou prosit o smrt a říkat ‚prostě nás zabijte‘,“ líčil. S myšlenkou smrti se smířil i Tolga.

Loni - po rozsáhlých čistkách mezi učiteli, vojáky, policisty či akademiky - se v 385 oficiálních věznicích tísnilo přes 260 tisíc odsouzených. Mnohem víc, než na co stačí současné kapacity. V celách proto přibyly matrace na podlaze, úřady také oznámily, že postaví sto nových vězení. Kolik je v Turecku tajných mučíren, ví nejspíš jen Erdoganova vláda. Ta však veškerá obvinění a zveřejněná svědectví popírá.

29. srpna 2018


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video