Dlouhé, nekončící řady mrtvol ve světlých rubáších. Strnulá těla dětí se jmenovkami na čele. Zoufalství těch, kteří se nestačili rozloučit s blízkými - rychlé pohřby bránily epidemiím.
Tyto obrazy se loni v srpnu naskytly zcyničtělému světu, který si Sýrii zařadil do alibistické kolonky "nevyřešitelný konflikt". Napadení Ghúty, povstaleckého předměstí Damašku, však svou brutalitou mezinárodní svědomí probudilo.
Sýrie roztříštěnáSyrští Kurdové představili 21. ledna vlastní regionální vládu, která má ministra zahraničí či obrany. Využili chaosu, který v Sýrii panuje. Kurdové ovládají regiony na severovýchodu země a o autonomii, ba nezávislost usilují desetiletí. Stejně jako jejich etničtí příbuzní v Iráku, Turecku a Íránu. O obnově tzv. alavitského státu, který existoval v letech 1920-1936 na severozápadě současné Sýrie, spekulují komentátoři od počátku občanské války. V přístavu Latákija, který se v tomto pobřežním státě nacházel, sice převládali sunnité, na venkově však alavité tvořili přes 60 procent obyvatel. Dosud zde má diktátor (a alavita) Asad podporu, proto experti o tomto regionu hovoří jako o baště režimu. |
V Ghútě a přilehlých sídlech totiž zabíjela chemická zbraň, jmenovitě 350 litrů sarinu. Což potvrdili i mezinárodní vyšetřovatelé. Podle oficiálních amerických zdrojů tu zemřelo přes čtrnáct set lidí. S největší pravděpodobností sarin nasadili proti rebelujícím spoluobčanům vojáci Bašára Asada.
Kde jsou chemikálie doopravdy?
USA loni zvažovaly útok na Damašek i další území kontrolovaná Asadem. Rusko, neochvějný diktátorův spojenec, ale nakonec akci odvrátilo s tím, že syrský režim odevzdá chemické zbraně mezinárodnímu společenství. A to je na speciálně upravené americké lodi MV Cape Ray zničí.
Syrský diktátor, jehož režim drží jeden z největších arzenálů těchto zbraní hromadného ničení, souhlasil. Ve středu měli mít experti likvidující chemikálie k dispozici téměř všechen nebezpečný materiál, který Asadova armáda vlastní. Nemají. Dorazilo k nim dosud jen asi pět procent nákladu.
Damašek se přitom zavázal, že ke konci loňského roku vydá specialistům 700 tun nejnebezpečnějších látek. Těch, kterých je třeba k přípravě sarinu a yperitu. Do 5. února slíbil dodat zbylé zásoby.
Kreml po svém zvyku režim brání. Damašek prý do 1. března vše napraví. Zpoždění v řádu týdnů Moskva patrně nepovažuje za problém. Náměstek ministra zahraničí Gennadij Gatilov totiž s příslovečným taktem ruského diplomata Západu vzkázal, ať "situaci nedramatizuje".
Opevní se Asad na pobřeží?
Nabízejí se otázky: proč Asad nedodržel plán? A kde se teď nebezpečné zbraně opravdu nacházejí? Rusko a Sýrie tvrdí, že projekt, který odsouhlasily, byl od počátku příliš ambiciózní. Jinými slovy: nesplnitelný. Včasnému odevzdání chemických zbraní prý brání špatná bezpečnostní situace v Sýrii.
Asadovi lidé proto svět dokonce požádali o speciální vybavení pro vlastní konvoje, které budou nebezpečné látky přepravovat. Američané k tomu dodali, že režim projevil "mentalitu kupčíků", kteří usilují o prospěch v jakékoli situaci.
Spekuluje se také o jiných důvodech. Podle analytiků si Asad hodlá část arzenálu ponechat. Objevily se i zprávy, podle kterých syrský režim buduje ve spolupráci s íránskými a severokorejskými specialisty moderní sklady chemických zbraní.
Vznikají prý na severozápadním pobřeží Sýrie, tedy v regionu, kde převažují alavité. Příslušníci heterodoxní náboženské společnosti vycházející i z šíitské větve islámu. K těm patří nejen Asad s rodinou, ale i další špičky režimu. Rebelové, kteří s diktátorem bojují, jsou převážně sunnité.
"Syrský režim vždy považoval chemické zbraně za pojistku vlastního přežití. Lze proto důvodně pochybovat o tom, že se jich teď zcela vzdá," říká k tomu Emanuelle Ottolenghi, analytik amerického think tanku Foundation for Defense of Democracies.
Připravuje se Asad na možnost, že by se s vlastními vojáky stáhl do regionu, jehož obyvatelé ho z náboženských i etnických důvodů podporují? A zbytek země by opustil ve prospěch rebelů či emancipujících se etnik? Rozpad Sýrie si přeje málokdo, proto se o něm mluví spíše šeptem. Zatím.
