Věčný Kopling
To bělochů je břímě: své syny vyšlete, ať v cizích krajích slouží těm, jimž prý pány jste; ať obranný jsou pancíř divochům divných ras, z nichž každý plaše zírá, půl děcko a půl ďas. To bělochů je břímě: svou pýchu nedat znát; mít nervy ze železa; a třeba tisíckrát vždy opakovat znovu, že spásu dá jen klid; zisk hledat pro jiného; a za jiné se dřít. To bělochů je břímě: boj věčně podnikat, vyhlásit zápas moru a nasycovat hlad; a válka-li se končí, v níž o věc míru jde, pohanů blud a tupost vše v niveč uvede! To bělochů je břímě: ne králů doprovod, však všední metařina a nevolníků pot. Zde přístav - nevkročíš tam, však dej zaň život svůj! Zde silnice: ne sobě ji krví dobuduj! To bělochů je břímě, to dávná jejich mzda: od těch, jimž neseš dobro, jen zášť, jen úhona; a pokřik těch, jež zvolna uvádíš k světlu dne: „Chcem zpátky v nevolnictví a k egyptské své tmě!“ To bělochů je břímě; k mdlobě se nesmíš znát, ni frásí o svobodě svou mdlobu zastírat. Ať tak, ať onak jednáš, ten dusný, chmurný lid tím vším chce jen tvým bohům a tobě přitížit. To bělochů je břímě: je navždy po dětství, je veta po předčasném a levném vítězství: teď nevděčné jdi dílo vždyť muž jsi! - podniknout, k moudrosti zrej a předstup před sobě rovných soud!
