Reidun pracovala patnáct let jako barmanka ve stavangerském nočním klubu Cobra a její zakouřené pracovní prostředí rozhodně zdraví neprospívalo. Sama navíc v posledních 18 letech vykouřila 15-20 cigaret denně, a tak diagnóza rakoviny plic, kterou vyslechla od lékařů při jednom vyšetření, vlastně vůbec nebyla překvapivá. Po vynucené operaci přišla o jednu plíci.
Poté jí byl přiznán částečný předčasný důchod, avšak barmanka navíc požadovala úhradu za újmu na zdraví od svého zaměstnavatele. Trvala totiž na tom, že její rakovinu mohlo zavinit přinucení k pasivnímu kouření, jemuž byla na svém pracovišti trvale vystavena.
Nižší soudní instance jí daly za pravdu jen částečně, avšak po odvoláních rozhodl nejvyšší soud v Oslu nečekaně plně v její prospěch. Fakt, ze postižená sama kouřila, přitom nesehrál významnou roli.
Zvláštní případ tak zavdává signál k procesům v několika dalších případech, v nichž postižení norští kuřáci - zaměstnanci hotelů a restaurací pracující v zakouřeném prostředí - obviňují své zaměstnavatele ze zničení svého zdraví.
Podle zdůvodnění nejvyššího soudu rozhodla v případě Reidun Kalandové Sandstedtové skutečnost, že zaměstnavatel nemohl přesvědčivě dokázat, že podmínky na pracovišti nemohly mít na podlomení zdraví této ženy žádný zhoubný vliv.
