Do výklenků kilometr dlouhé pískovcové stěny byli bámjánští Buddhové vytesáni v průběhu druhého až pátého století našeho letopočtu pravděpodobně z popudu nejslavnějšího vládce kušánské říše Kanišky. Ve své době šlo o největší sochy na světě. Větší z nich, 53 metrů vysoký stojící Buddha, byl situován v západní části masivu, menší takzvaný malý Buddha, který dosahoval výšky 37 metrů, byl umístěn ve výklenku na východě stěny. Sochy byly unikátním dokladem propojení buddhistické i řecké výtvarné tradice, na sobě měly například umně vytesané nařasené tuniky.
Příkaz k jejich zničení vydal tehdejší šéf Tálibánu mulla Muhammad Umar 26. února 2001. „Náš islámský stát je tím nejryzejším islámským systémem na světě,“ říkával hrdě, když koncem devadesátých let minulého století ovládl se svými bojovníky drtivou většinu afghánského území a ve jménu přísného výkladu koránu na něm zavedl pořádky, které hraničily s terorem obyvatelstva.
Záminku pro obrazoborectví našel netolerantní režim v islámském zákazu zobrazovat živé bytosti, zvláště pak ty, které by mohly posloužit jako objekt uctívání. Rozhodnutí mully Umara mělo ale i politický podtext. Provincie Bámján byla baštou opozice proti Tálibánu - ozbrojených sil Severní aliance. A když se jí radikálové v roce 1998 konečně zmocnili, snažili se pokořit místní kmeny Hazárů a Tádžiků všemi způsoby i ničením jejich kulturního dědictví.
Světově proslulé plastiky Buddhů v provincii Bámján patřily k nejstarším sochařským památkám, které se dochovaly na území Afghánistánu. Když vyšlo najevo, že je Tálibán plánuje zničit, okamžitě se vzedmula vlna protestů z celého světa. Muslimské země se obávaly poškození jména islámu a do Kábulu ovládaného Tálibánem směřovaly úpěnlivé prosby, aby od barbarského činu ustoupil, nebylo to však nic platné.
Ač dílem jiného náboženství, Afghánci pojímali sochy za své. Byly součástí národní kultury, zdrojem národní pýchy. Podle zpravodajského serveru BBC se odmítli místní stoupenci hnutí na ničení podílet a Afghánistán musel povolat bojovníky ze vzdálenějších končin.
VIDEO: Afghánští Buddhové ožili. Z prachu je pozvedli čínští manželé |
Zvláštní vztah pak má k sochám v údolí sídlící šíitská minorita Hazárů, jejíž příslušníky Tálibán jako utlačoval a zabíjel. Hazárové si o sochách vyprávějí vlastní mýty, nikterak spojené s buddhismem. Vyšší sochu nazývají Salsal (světlo září skrze vesmír) a menší Šamama (Královna matka). Věří, že se jedná o milence, afghánskou obdobu Romea a Julie, jejichž láska skončila tragicky smrtí.
Soumrak bohů
Tálibánu se dlouho nedařilo sochy zničit. Stovky vypálených dělostřeleckých a tankových střel v nich udělaly jen malé díry. „Každý den se Tálibánci pokoušeli zničit Buddhy a každý den Buddhové zůstávali stát nehledě na to, jak hodně se Tálibán snažil,“ řekl listu The Los Angeles Times jeden ze svědků destrukce Ahmad Hussein.
Fundamentalistickému hnutí nezbylo nic jiného než se obrátit na pomoc k jiným extremistům, teroristické skupině Al-Káidy, od které si vypůjčila specialisty na výbušniny. Islamisté přinutili Hazáry, aby v sochách vyvrtali díry a dali do nich časované bomby. Ti, kdo odporovali, byli bez milosti zabiti.
Třináctého března 2001 Tálibán dokončil své dílo zkázy. „Zničili jsme vaše bohy,“ posmívali se příslušníci radikálního hnutí Hazárům.
Ze starobylého Nimrúdu nezbylo nic. Islámský stát ho srovnal se zemí |
Ti, co si pamatují hrůzovládu Tálibánu, se obávají jeho návratu k moci. Hnutí tlačí na USA, ať stáhne zbývající vojáky podle mírové mírové dohody z Dauhá o odsunu vojsk. Američané se zatím zdráhají ze země úplně odejít, setrvávání odůvodňují tím, že Tálibán nepřestal útočit na civilisty.
„Pokud se Tálibán vrátí se stejnou ideologií, která vedla k zničení Buddhů, zničí i všechno ostatní, co zůstalo,“ děsí se Išák Mowahed, ředitel kulturního oddělení v Bámjánu. Tálibán slíbil ochranu afghánského historického a kulturního dědictví.
Poutníci, kupci a hippies
Kromě dvou výklenků s Buddhy dotvářely posvátnost místa také desítky jeskyní s freskami s náboženskou tematikou. Buddhismus se do oblasti jižně od Hindúkuše začal šířit nedlouho potom, co v šestém století před naším letopočtem vznikl v Indii. Hlouběji na afghánské území pronikl až v kušánském období, jeho nejvýznamnějším střediskem se stala Baktrie a zůstala jím až do vpádu muslimských dobyvatelů v sedmém století.
Do Bámjánu mířily davy buddhistických poutníků. Údolím ležícím v blízkosti legendární Hedvábné stezky též procházeli kupci zlákaní příslibem bohatství. Afghánistán ještě v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, před sovětskou invazí do Afghánistánu, těžil z turistů, kteří přicházeli do země se podívat na na majestátní sochy. Afghánistán byl jednou ze zastávek příslušnicí hnutí hippies při jejich asijské cestě do milované „mystické“ Indie a Nepálu.
„Zahraniční turisté přicházeli si prohlédnout sochy v obrovských počtech a mnozí, včetně mého otce, jim poskytovali jídlo a další produkty výměnou za peníze,“ vzpomíná Ghulam Sakhi, jeden z těch, kdo musel umístit do soch výbušniny.
Islámský stát vyhodil do vzduchu starověký chrám v Palmýře |
„Kdyby tu Buddhové stále stáli, turistický průmysl by dnes vzkvétal,“ je přesvědčen Mowahed. Roku 2003 bylo Bámjánské údolí zapsáno na seznam nemovitého kulturního dědictví UNESCO.
V průběhu let se objevily iniciativy na obnovu a znovuvystavění Buddhů, žádná ale nedošla naplnění. Od roku 2015 si obyvatelé sochy aspoň připomínají 3D projekcí.
K ničení vzácných památek se uchýlili i příslušníci Islámského státu (IS) v Iráku a Sýrii. Kupříkladu v srpnu 2015 zničili jeho stoupenci v historickém městě Palmýra Belův chrám, asi nejznámější památku v místě zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2017 vyhodili radikálové z IS do povětří slavnou mešitu An-Núrí v Mosulu, z níž abú Bakr Bagdádí vyhlásil chalífát.
