"Zajímavé optické úkazy jsme pozorovali v mrazivých ranních a dopoledních hodinách," uvedl Tomáš Tržický z pražské pobočky České astronomické společnosti.
Ledové krystalky se vyskytují většinou ve vysokém patře oblačnosti, nejčastěji v oblaku cirrostratus, který má vzhled průsvitného bělavého závoje. Za nízkých teplot a dostatečné vlhkosti vzduchu se však drobné poletující ledové krystaly mohou vyskytovat i v přízemní vrstvě ovzduší, pak se jim díky třpytivému lesku ve slunečním světle říká "diamantový prach".
Pravě takové krystaly daly vzniknout halovým jevům, které ozdobily páteční pražskou oblohu.
Po stranách Slunce byly podle Tržického pozorovatelné barevné zářivé skvrny, takzvaná vedlejší slunce (parhelia) a vysoko na obloze nad Sluncem nádherně duhově zbarvený cirkumzenitální oblouk. Oba jevy vznikají lomem paprsků při průchodu drobnými krystaly ve tvaru pravidelných šestibokých destiček orientovaných svými podstavami vodorovně.
Tvar a druh halových jevů závisí na typu krystalů, na jejich prostorové orientaci a na výšce Slunce nad obzorem. Kromě destiček se často vyskytují také šestiboké ledové sloupky.
Druhů halových jevů existuje velké množství, kromě vedlejších sluncí a cirkumzenitálního oblouku bylo množné pozorovat také části takzvaného parhelického kruhu, což je bělavý pás obepínající oblohu ve stejné výšce jako Slunce.
