Je znám tvrdým postojem vůči přistěhovalcům. Mládež z pařížských předměstí, kde se předloni odehrávaly prudké nepokoje, nazval chátrou. Na francouzské poměry je proamerický - má přezdívku Američan s francouzským pasem. Nechce Turecko v EU. Ale také navrhoval, aby stát přispíval francouzským muslimům na stavbu mešit.
Dvaapadesátiletý Nicolas Sarkozy každopádně rozděluje společnost. Je pracovitý, charismatický a umí dobře řečnit. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že on jediný je schopen provést tolik potřebné reformy, které by pomohly nastartovat unavenou ekonomiku.
Ale je tu i početný tábor oponentů. Ti ho mají za rasistu a xenofoba, který pouze balí lepenovskou rétoriku do přijatelnějšího papíru. A Sarkozy jim sám přihrává argumenty: kromě slov o předměstské "chátře" je to například záměr zřídit ministerstvo pro imigraci a národní identitu.
Chce, aby přistěhovalectví do Francie bylo takzvaně výběrové. Tedy: ať u nás žije jen ten, koho my sami potřebujeme a kdo si život v naší zemi zaslouží.
Z rozpadlé rodiny maďarského šlechtice
Sarkozy se narodil 28. ledna 1955 v Paříži. Jeho otec byl zchudlý maďarský šlechtic, který ze své vlasti uprchl kvůli komunistům, a v žilách matky pro změnu kolovala řecko-židovská krev.
Po střední škole studoval Nicolas Sarkozy práva na Sorbonně, ve své advokátské praxi se pak zaměřil na nemovitosti. Ovšem už od 19 let cílevědomě budoval politickou kariéru - mezi gaullisty v pařížském bohatém předměstí Neuilly-sur-Seine, kde dodnes žije.
Vystupoval jako vůdce mladých konzervativců, ve dvaadvaceti už zasedal v zastupitelstvu a když mu bylo 28, vyšachoval zkušenější politiky a stal se starostou. "Je hyperaktivní, cílevědomý, skutečný dříč, který nikdy neodpočívá," říká Anita Hausserová, která o něm napsala knihu.
Do nejvyšších pater politiky zamířil v roce 1988, kdy se stal poslaneckým nováčkem. Ovšem křeslo zákonodárce mu nestačilo, chtěl na ministerstvo. To se mu podařilo o pět let později: usedl do čela rozpočtového resortu.
Od doby ministerských začátků se pak do kabinetu několikrát vrátil. Buď šéfoval vnitru, nebo se věnoval rozpočtu. Uspěl hlavně na vnitru - posílením počtu policistů v ulicích snížil kriminalitu a zpřísněním trestů za porušování dopravních předpisů významně zredukoval množství mrtvých na francouzských silnicích.
Všude plno Sarkozyho
Obratně komunikoval s novináři a cpal se do médií, takže ho bylo všude plno. Veřejně řešil dokonce i krizi svého druhého manželství. Od roku 2002 si dělal čáku na to, že v dalších volbách v Elysejském paláci nahradí Jacquesa Chiraka, svůj bývalý vzor, s nímž se však ve zlém rozešel.
Jejich vzájemné antipatie byly dlouhá léta determinantou francouzské politiky. Chirac se všemožně snažil, aby si konzervativci vybrali za prezidentského kandidáta kohokoliv jiného. Neuspěl.
Brusel a Berlín si mohou oddychnout
Sarkozy, otec tří synů, sice pochází z Chirakova tábora, ale Francouzům slíbil úplné odstřižení od minulé éry. Chce snížit daně o čtyři procenta a uvolnit pracovní zákony. Nezruší sice okamžitě pětatřicetihodinový pracovní týden, ale chce povolit nedaněné přesčasy.
Hodlá snížit počty úředníků a dále privatizovat státní podniky. Požaduje těsnější ekonomické i politické propojení s Německem.
Prosazuje nekompromisní postup proti přistěhovalcům. Chce zpřísnit tresty pro mladistvé delikventy. Nelíbí se mu myšlenka dalšího rozšiřování Unie a křičí, že Turecko do evropské rodiny nepatří.
Euroústavu, kterou Francouzi před dvěma lety odmítli v referendu, by přeměnil na "minismlouvu", o níž by pak rozhodoval parlament. Z tohoto důvodu si Brusel a Berlín mohou oddychnout, že Francouzi volili tak, jak volili.
