Když Bogdan Gončarov, jeho žena a sedmiletá dcera v polovině března uprchli z rodného Mariupolu před ruským ostřelováním, skončili na východní Ukrajině na území kontrolovaném Ruskem.
„Slyšel jsem, že tisíce lidí poslali na Sibiř a měl jsem strach. Kontaktoval jsem proto ruskou dobrovolnici, která nám zajistila transport přes Rusko k hranicím s Estonskem. Je zázrak, že jsme se dostali ven,“ popsal agentuře Reuters Gončarov, jenž nyní začíná nový život ve Švédsku.
 |
Ruští dobrovolníci pomáhají uprchlíkům, kteří nechtějí zůstat v Rusku či na jím ovládaném území, s dopravou, penězi či ubytováním. Ačkoli většina těchto dobrovolníků podle Reuters sídlí v zahraničí, někteří z nich stále žijí v Rusku a mnozí pomáhají Ukrajincům tajně, aby se vyhnuli pozornosti ruských úřadů.
„Je to jeden ze způsobů, jak mohou Rusové, které tato válka rozzuřila, vyjádřit své pocity v době, kdy domácí zákony účinně omezují schopnost obyvatel otevřeně kritizovat armádu,“ řekl anonymně jeden ze zdrojů.
„Máme neustálý pocit viny“
Ačkoli v Rusku neexistuje zákon, jenž by lidem výslovně zakazoval pomáhat Ukrajincům v opuštění země, činnost dobrovolníků s sebou nese mnohá rizika. Rusku Irinu Gurskajovou, která pomohla desítkám Ukrajinců v útěku z Ruska přes hranici s Estonskem, podle jejich kolegů v dubnu zadržela policie a několik hodin ji vyslýchala bez přítomnosti právníka.
Žena působila ve skupině zvané „Rubikus“. „Pomohli jsme již patnácti stům Ukrajinců opustit Rusko,“ uvedla koordinátorka této sítě Světlana Vodolazkajová, ruská rodačka žijící nyní v Británii.
Rusové po invazi houfně zamířili do Arménie, nejsou si však jisti bezpečím |
„Všichni máme neustálý pocit viny,“ líčí dvacetiletá Ruska Maria Belkinová, která bydlí v Gruzii a vede zde dobrovolnickou skupinu „Volunteers Tbilisi“. „Z Ruska se nám podařilo evakuovat tři stovky Ukrajinců. Pomáháme jim i zde. Mnoho lidí z Ruska nám píše a ptá se, jak mohou pomoci,“ popsala žena.
Rusko opakovaně popírá, že by ve válce ubližovalo civilistům a naopak tvrdí, že jim nabízí humanitární pomoc. „Pomohli jsme 140 tisícům lidí odejít z Mariupolu. Mohou jít, kam chtějí. Někteří chtějí do Ruska, někteří na Ukrajinu,“ uvedl ruský prezident Vladimir Putin. „Nezadržujeme je,“ zdůraznil.
Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského ale Moskva do Ruska násilně odvlekla přes půl milionu Ukrajinců. Násilné přesuny civilistů na území okupační mocnosti jsou přitom podle Ženevských úmluv válečným zločinem.
Ukrajince násilně přemisťují, tvrdí dobrovolníci
Skupina dobrovolníků, která dostala do bezpečí Gončarovovu rodinu, se jmenuje „Pomáháme odejít“. Její členové tvrdí, že s odchodem z Ruska dosud asistovali asi tisícovce Ukrajinců. Také tuto síť provozují Rusové žijící v zahraničí. Pomáhá jim ale i stovka lidí přímo v Rusku.
„Ubytovávají Ukrajince u sebe doma, odkud je poté evakuujeme,“ uvedla spoluzakladatelka skupiny Naturiko Miminošviliová, jež žije v gruzínském Tbilisi. „Zajišťujeme ubytování, informace o cestovních trasách, asistenci při rezervacích vlaků a autobusů či právní pomoc,“ vylíčila.
Špína a nemoci. Ukrajinci přirovnávají ruské filtrační tábory ke koncentrákům |
Skupina uvádí, že zaznamenala mnoho případů, kdy ruští úředníci tlačili na Ukrajince, aby cestovali na místa, kam nechtějí, nebo jim řekli, že nesmí opustit oficiálně přidělené ubytování. Počet případů však neupřesnila. Nejvíce žádostí o pomoc údajně dostala od lidí prchajících z Mariupolu.
Ruští úředníci odmítli působení dobrovolnických sítí komentovat. Na otázky ohledně těchto skupin nereagovaly ani gruzínská a ukrajinská vláda.
Nechtěli jsme skončit na Sibiři, řekl muž
Gončarovova rodina se rozhodla město opustit poté, co v jejich domě přestala jít elektřina i voda. Rusové je evakuovali do okupovaného Berďansku a odsud na anektovaný Krym. Gončarov ale nechtěl čekat, až za něj rozhodnou jiní.
„Od dalších evakuovaných jsem slyšel, že lidi odvážejí na Sibiř nebo poloostrov Tajmyr v Severním ledovém oceánu,“ popsal muž. Dodal, že se mu nakonec podařilo spojit se známým v Německu, který mu dal kontakt právě na Miminošviliovou a její dobrovolnickou skupinu.
Podezřelé ruské stany u Mariupolu budí obavy z nových „filtračních“ táborů |
Od té dostal pokyn, aby se dostal do Rostova v jižním Rusku. Zde rodinu následně vyzvedlo najaté auto, které ji odvezlo na hranici s Estonskem.
„Ruští úředníci nás na hranicích vychlýchali ale nakonec nám umožnili hranice překročit,“ podotkl Gončarov. Podle estonské policie mezi 24. únorem a 10. květnem do Estonska z Ruska na 19 tisíc Ukrajinců.
