Letadlo polských aerolinek LOT už rolovalo po ranveji petrohradského letiště Pulkovo a chystalo se ke startu, když posádka stroje mířícího do Varšavy dostala pokyn, aby zajela zpátky k terminálu.
„Na palubu přišla skupina policistů a důstojníků FSB a sdělili mi, že je po mě vyhlášeno pátrání,“ stačil v pondělí oznámit Andrej Pivovarov, než mu sebrali telefon. Devětatřicetiletý aktivista nefiguroval na seznamu hledaných a bez problémů prošel pasovou kontrolou – režimu se podle přátel znelíbil kvůli úmyslu kandidovat do Státní dumy.
Režim je ideově totálně vyčerpaný a Rusům už nemá co nabídnout, vlastenecké nadšení podnícené anexí Krymu vyprchalo.
Pivovarov byl donedávna šéfem organizace Otevřené Rusko, která svoji činnost v Rusku ukončila minulý týden. Prodemokratické hnutí figuruje na seznamu „nežádoucích organizací“ a na úřední šikanu a razie už bylo zvyklé. Podle nového zákona by však jeho zaměstnancům mohlo v budoucnosti hrozit až šest let vězení. Vedení se proto rozhodlo radši zavřít krám.
Ve stejný den, kdy policie vytáhla Pivovarova z letadla, proběhla razie u Dmitrije Gudkova. Opoziční politik čelí obvinění, že nezaplatil starý dluh, a hrozí mu až pět let. Podle portálu Projekt má ovšem jeho zadržení prozaičtější vysvětlení – také on hodlal v září kandidovat a průzkumy ukázaly, že by ve svém volebním okrsku mohl získat až 25 procent hlasů.
Ruští politologové se shodují, že Putinův režim si tak umetá cestu k bezproblémovému průběhu zářijových voleb. Metody ovšem ve srovnání s minulostí přitvrdily. Zatímco dříve opozici do jisté míry toleroval a vítězství se snažil pojistit hlavně podvody, dnes všechny potenciální protivníky předem likviduje.
„Politická scéna se z pohledu vládnoucí moci musí stát zcela sterilní. Jakékoliv neloajální elementy musí být odstraněny. Je to proces, který byl naplánován v prosinci minulého roku a k jeho realizaci se přistoupilo letos na jaře,“ vysvětlil pro ruskou službu BBC politolog Pavel Salin.
„Politici, občanští aktivisté, novináři, experti, sociologové, ale i obyčejní lidé kritizující režim – těm všem nyní hrozí kriminál. Tímto problémem se už nezabývají političtí technologové, ale představitelé bezpečnostních sil. A těm je jedno, jak to zvenčí vypadá, nezáleží jim na jejich reputaci. Pro ně to jsou zločinci a podle toho k nim přistupují,“ dodala analytička Taťána Stanovaja.
Otevřené Rusko se stalo zatím poslední opoziční strukturou, která pod zesíleným tlakem zkolabovala. Nejviditelnější Putinův protivník Alexej Navalnyj je za mřížemi a jeho politické a protikorupční hnutí v troskách. Všeobecně se očekává, že příští týden bude soudně uznáno jako extremistické, což úřadům uvolní ruce k jeho finální likvidaci.
Vystupňovaly se také represe proti nezávislým médiím. Portál Meduza, který si chytrým mixem zpravodajství a lifestylu získal miliony čtenářů, dostal razítko „zahraničního agenta“. Tedy znamení hanby, které musí zveřejňovat u každého článku i postu na sociálních sítích a které odrazuje čtenáře a inzerenty.
Kvůli obavám ze stejného osudu a ekonomickým potížím koncem května po jednadvaceti letech skončil populární agregátor zpráv Newsru.com. Končí i byznysový portál VTimes. Od chvíle, kdy byl označen jako „zahraniční agent“, zaznamenalo vedení redakce masivní odliv inzerce, a rovněž zdroje z vlády se už s jeho autory bojí mluvit.
Tři roky vězení hrozí novinářům ze studentského časopisu DOXA. Co udělali? Poukázali na to, že univerzity studentům účastnícím se Navalného demonstrací protizákonně vyhrožují vyloučením. A investigativec Roman Anin si zase svými články znepřátelil mocného šéfa Rosněfti Igora Sečina a policisté mu v dubnu prohledali byt.
Lídr hnutí Otevřené Rusko Alexej Pivovarov na jednom z loňských mítinků proti změnám ústavy.
Cenzorský úřad se po čínském vzoru snaží zkrotit sociální sítě: Twitter, Facebook a TikTok dostaly milionové pokuty za to, že nesmazaly příspěvky vyzývající k demonstracím. Twitter dokonce na mobilech zpomaluje. Internetové giganty vůči tlaku ustupují a režimu nepohodlné příspěvky často mažou.
To vše naznačuje, že režim už necítí potřebu dál hrát hru na „řízenou demokracii“. Jakákoliv mezinárodní kritika je mu jedno, vztahy se Západem jsou stejně na bodu mrazu.
„Je zcela očividné, že v Rusku došlo k zásadní změně politiky. Režim, který se dvacet let snažil být příkladem ‚hybridního autoritářstí‘ se podle všeho vrací ke svým základům,“ napsal počátkem května v komentáři pro The Moscow Times britský analytik Mark Galeotti.
Trůn z pendreků a bajonetů
Putinova postmoderní autokracie se podle něj až dosud neopírala o strach, ale především o apatii. Masy dostaly najíst, elity dostatek příležitostí k obohacení se, vládní straně Jednotné Rusko ve falešném parlamentu sekundovala falešná opozice a všude panovalo přesvědčení, že změna režimu by vedla jen k horšímu.
Byl to model, který se s šířící se únavou z Putina ocital pod stále větším tlakem. Na místní úrovni se v posledních letech rozvíjela občanská společnost, z čehož při zakládání svých poboček těžil i Alexej Navalnyj. Když odmítl zůstat v exilu a vzpurně se vrátil do vlasti, bylo jasné, že musí být uvězněn – jinak by režim vypadal slabě, píše Galeotti.
„A když jeho hnutí začalo pořádat masové protesty, které se rozšířily i mimo tradiční scénu velkoměst po celé zemi, stala se ‚logika‘ rozpoutání širších represí neodolatelná,“ argumentuje analytik, podle kterého rozhodnutí přišlo z okruhu „siloviků“, jako je tajemník Bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev, šéf FSB Alexandr Bortnikov či šéf Národní gardy Viktor Zolotov.
Ruský prezident Vladimir Putin během dovolené na Sibiři.
Možná klíčovým argumentem, kterým Putina dostali na svou stranu, byla běloruská krize. Bylo to memento, že preventivní vlna represí je lepší než možné krveprolití spojené s potlačováním masových protestů po volbách a otevřená válka s vlastním národem, kterou vede Alexandr Lukašenko.
I proto jsou podle Galeottiho pokusy definovat nové tendence putinismu jako nástup k totalitě přehnané: „Lidé, kteří dělají paralely se Stalinovým Velkým terorem, zlehčují tehdejší hrůzy a současné represe špatně interpretují. Stále to není totalita se svými despotickými nadějemi kontrolovat nejen to, co lidé dělají, ale i to, co si myslí.“
Případnější je srovnání s érou Jurije Andropova, který šéfoval KGB v letech 1967 až 1982 a disent potíral internací na psychiatrických odděleních a nucenou emigrací. Podle Galeottiho je možné, že po zářijových volbách dojde k uvolnění, někteří zadržení budou propuštěni a prokurátoři pokáráni za přílišnou horlivost.
Současné utahování šroubů nicméně představuje milník v úpadku pozdního putinismu. Režim je ideově totálně vyčerpaný a Rusům už nemá co nabídnout, vlastenecké nadšení podnícené anexí Krymu vyprchalo. „Putin se ocitl na trůnu z bajonetů a pendreků a bude na něm muset sedět,“ uzavírá Mark Galeotti.
