"Mé dětství bylo složité a plné hladu. Vyrůstal jsem bez matky a ulicemi se probíjel bos. Každý den byl boj," popsal Janukovyč před lety pro britský list The Daily Telegraph.
Syn strojvedoucího a zdravotní sestry vyrůstal na předměstí Doněcku a po smrti obou rodičů jej vychovávala polská babička. Na začátku sedmdesátých let nastoupil jako elektrikář v tamní autobusové společnosti, aby se o dva roky později zapsal na Doněckou polytechnickou univerzitu.
Hvězda schopného a ambiciózního studenta stoupala rychle nahoru a ještě za studií vedl dopravní odbor jedné menší těžební společnosti. Vstoupil do komunistické strany a v následujících dvaceti letech zůstal věrný oblasti dopravy.
Ale kariéra mladíka z nuzných poměrů není jen plejádou úspěchů. Janukovyč skončil za mřížemi, a to dokonce dvakrát. Poprvé dostal tři roky za krádež, na svobodu ale vyšel už po roce v rámci amnestie. Podruhé jej do vězení přivedlo vážné ublížení na zdraví, spekuluje se dokonce o znásilnění. Žádné záznamy o tom ale neexistují. Tehdy strávil za mřížemi dva roky. "Mladická hloupost," komentoval později Janukovyč událost.
V polovině devadesátých let se Janukovyč vypracoval na gubernátora Doněcké oblasti. O sedm let později se stal předsedou Strany regionů a v roce 2004 jedním z favoritů prezidentských voleb na Ukrajině s podporou někdejšího prezidenta Leonida Kučmy a hlavně celého ruskojazyčného obyvatelstva na východě země.
Sídlo za milionyZatímco dětství prožil podle svých slov chudobě, po svém zvolení prezidentem si Janukovyč nechal vybudovat luxusní rezidenci asi 40 kilometrů severně od Kyjeva. Není jasné, z čeho sídlo Mežyhirja (česky Mezihoří) financoval, nalezené dokumenty ale ukazují, že utrácel obrovské částky. Jen za dřevěné dekorace zaplatil podle nalezených dokumentů v přepočtu 75 milionů korun (více zde) |
Prezidentské volby v roce 2004 však skončily pro Viktora Janukovyče ostudou. Volební komise ho nejdříve i přes řadu stížností z falšování voleb prohlásila vítězem, ale masové demonstrace známé jako Oranžová revoluce si nakonec vynutily opakování druhého kola. A v něm Janukovyč jasně prohrál s rivalem Viktorem Juščenkem, který naopak od Janukovyčovy proruské orientace směřoval spíše na Západ.
O pět let později však rodák z Doněcku své protivníky z Oranžové revoluce přeci jen porazil a s rozdílem několika procent vyhrál nad Julií Tymošenkovou.
Ukrajinská justice pak bývalou premiérku Tymošenkovou odsoudila na sedm let vězení za překročení pravomocí při podepsání rusko-ukrajinské smlouvy o plynu. Tymošenková opakovaně tvrdila, že jde o politický proces a že za mříže ji poslal Janukovyč.
Úzký vztah s Moskvou
Janukovyč se během vlády snažil o obnovu úzkých vztahů s Moskvou přerušené Oranžovou revolucí. Jeho první zahraniční cesta nicméně vedla do Bruselu. Nakonec ale smlouvu o spolupráci mezi EU a Ukrajinou loni v listopadu odmítl, což mezi částí obyvatel a parlamentní opozicí vyvolalo vlnu protestů, které vyústily až v současnou krizi. Stejně jako za Oranžové revoluce i tentokrát demonstranti tvrdili, že budou protestovat do doby, než se něco nezmění a dokud Janukovyč neodstoupí.
Janukovyč neváhal proti nim povolat policejní složky na "protiteroristickou operaci" při níž zemřely desítky lidí. O víkendu jej parlament sesadil z funkce prezidenta Ukrajin a jeho prozatímním nástupcem se stal Oleksandr Turčynov. Momentálně není jasné, kde se Janukovyč nachází.
Kritici Janukovyčovi vytýkají korupci a vládnutí určené jen pro bohaté. Proti němu také tradičně stojí proevropský západ Ukrajiny. Naopak mnoho stoupenců má na ruskojazyčném východě (sám Janukovyč hovoří plynně pouze rusky). Mezi nimi i vlivné oligarchy, především majitele oceláren a chemiček. Například miliardář Rinat Achmetov, vlivný podnikatel a majitel fotbalového klubu Šachtar Doněck, nebo energetický magnát Dmitrij Firtaš.
Kamery zachytily útěk Janukovyče z rezidence:
23. února 2014 |
