Jindy proto, aby vítězný rituál byl prostě dokonán, či jen kvůli čiré zlovůli vítězů a věznitelů.
Římské kohorty po vítězných bitvách s vyhrnutými uniformami zezadu znásilňovaly své poražené. Barbaři pak Římanům utínali hlavy.
A tak to šlo po staletí. Občas do toho výjimečně vstoupil jakýsi gentlemanský kodex nedotknutelnosti. Platíval však zřídka a jen mezi elitami. Říká se, že třeba mezi piloty za první světové války.
"Byl jste sestřelen a přežil jste? Bravo, pane protivníku! Bude nám potěšením pozvat vás do našeho důstojnického klubu na doutník a sklenku koňaku," tradují se historky z leteckých bitev nad Francií.
Veřejnost očekávala, že moderní válka vedená vyspělými demokratickými zeměmi, navíc ve jménu dobra kvůli svržení diktátora, tohoto běsnění bude ušetřena. Stal se však pravý opak. Ponižování, jak upozorňují znalci, navíc dostalo novou, nečekanou dimenzi.
Díky moderní technice digitálních fotoaparátů bylo poprvé hromadně zaznamenáváno a také se ke všemu do něj zapojily i ženy. Ale i to má svou logiku. Jestliže ženy jsou postaveny ve válce na úroveň mužů a jsou s ní propojeny tak, jako je tomu právě v americké armádě, není důvod se domnívat, že se nebudou účastnit drsných rituálů.
Psychologové navíc upozorňují, že tu hraje navíc nikoli nepodstatnou roli ještě jedno specifikum. Ve válce natolik ospravedlněné politickým vedením země jako "válka proti zlu" je pravděpodobnější, že i ve vyspělé armádě budou někteří jedinci jednat s poraženými jako s "podlidmi".
