„Jsou za námi těžké časy války. Doufáme, že brzy bude lépe,“ napsali 26. března 1930 čtyři mladí pokrývači na papír, který srolovali, zasunuli do lahve a tu skryli ve věži kostela z 12. století. Jediný přístup do věže pak pečlivě zakryli.
O 88 let později lahev našel dvaapadesátiletý Peter Brandt. Zjistil, že jeden z autorů dopisu byl jeho dědeček Willi Brandt, kterému v roce 1930 bylo pouhých osmnáct let. „Byl to vzrušující nález,“ řekl Peter Brandt podle listu The Washington Post.
Vzkaz v lahvi podle něj pochází z temné kapitoly německé minulosti a pro ilustraci cituje kus dědečkova vzkazu, který mu uvázl v paměti: „Pracovali jsme celý týden za půl kila másla a jeden chleba.“ „Byly to těžké doby. A válka poté udělala všechno ještě horší,“ myslí si Peter Brandt.
Jeho děd po nástupu Adolfa Hitlera nastoupil do armády a za druhé světové války ho na východní frontě zajali Rusové. Na rozdíl od tisíců jiných německých vojáků měl štěstí. Přežil a vrátil se domů. O válce však nikdy mluvit nechtěl. „Byl velice mlčenlivý a uzavřený,“ vzpomíná Peter Brandt, který začal svému dědovi pomáhat při práci na střechách ve dvanácti a časem rodinný byznys převzal.
Mladé nahradili uprchlíci
Padesátitisícové město v Dolním Sasku se za téměř devadesát let naprosto změnilo a Willi Brandt (s bývalým německým kancléřem ho spojuje jen shoda jmen) by ho nejspíš nepoznal. Těžba mědi a olova v 80. letech skončila, největším zaměstnavatelem je dnes chemička.
Historické město, které dalo světu takové velikány jako byl objevitel kokainu Albert Niesmann či generál Heinz Günther Guderian, je také oblíbeným turistickým cílem německých penzistů. I dnes má ovšem Goslar své problémy, potýká se hlavně s odlivem mladých do velkých měst.
I proto se radnice na vrcholu migrační krize rozhodla přijmout více uprchlíků, než kolik jí přidělily vnitroněmecké kvóty. „Pokud si chceme zachovat náš dobrý život, naši ekonomiku, naše zaměstnání, jednoduše potřebujeme více lidí. Uprchlíky proto vidím jako příležitost, ne jako břemeno,“ řekl před třemi lety starosta města Oliver Junk.
Ten v čele města stojí i dnes a rozhodnutí otevřít náruč uprchlíkům prý nelituje. Pro asi tisícovku lidí, které město přijalo, se podle něj práce našla. „Každý den diskutujeme o problémech, které ve městě máme. Ale dopis z roku 1930 nám ukázal, že mnohé věci vlastně vůbec problémy nejsou,“ zamýšlí se.
Zpráva z roku 1930 je dnes v městském muzeu, její kopie se tento měsíc vrátila do věže. Starosta Junk k ní připsal svůj vlastní vzkaz budoucím generacím. Co v něm je, říci nechce. V lepší časy jako kdysi Willi Brandt podle svých slov nemyslí. „Pokud tady bude ještě pořád mír a lidem se bude dařit stejně dobře jako dnes, tak to bude úplně stačit,“ říká.
