Tambová se do peruánské metropole odstěhovala kvůli studiu své sedmnáctileté dcery Amélie na tamní přírodovědecké univerzitě. María si tam pronajala malý pokoj a chtěla vydělávat prací v restauraci.
Až 70 procent Peruánců však pracuje načerno a když vláda kvůli koronaviru nařídila uzávěru, Maríiny vyhlídky na práci se vypařily. Po dvouměsíční karanténě peníze došly, nebylo na nájem ani na jídlo. A tak se Tambová v květnu rozhodla vrátit se domů.
Protože veřejná doprava nefungovala, jediná možnost byla vydat se na cestu dlouhou 560 kilometrů pěšky. Tambová si byla vědoma nebezpečí, jemuž sebe i děti vystaví. „Buď zemřeme ve snaze dostat se odtud, nebo hlady v tomto pokoji,“ prohlásila před odchodem.
María nesla na zádech malou Melec, vedle ní šla Amélie a sedmiletá Yacira s batohy. Na cestách potkávaly tisíce podobných, kteří utíkali před pandemií a jimž došly peníze. Tambová kráčela podél dálnic, železniční trati, přes Andy až nakonec dorazila do amazonského deštného pralesa.
Dcera v horách málem zemřela
Zažily nedostatek jídla i chvíle zoufalství, María malé Melec zpívala. A taky šťastnější okamžiky, když někdo zastavil a svezl je. Jeden řidič jim z jedoucího auta hodil jídlo, většinu cesty však čtveřice kráčela po svých. Další řidič se nad nimi slitoval, když byly v horách ve výšce 4 500 metrů. Jedné z dcer zčervenaly ruce tak, že si María myslela, že nepřežije.
Peru virus drtí i přes včasnou karanténu. Je to jako z hororu, tvrdí místní |
Další problém byly policejní hlídky, které měly lidem bránit v odchodu z Limy, aby nepřenášeli nákazu na venkov. Navzdory těmto opatřením je však Peru mezi nejpostiženějšími zeměmi – má 237 000 potvrzených případů nákazy a přes
7 000 mrtvých.
Před vstupem do džungle, v San Ramónu, Tambovou zastavil policista. „Sem s dětmi nemůžete,“ řekl jí. Žena však vyjednávala a pomohla si lží, řekla, že se vrací do svého domu v Chaparnaranji, odkud odešla před týdnem. Že přichází z Limy, říci nemohla. Strach ze smrti hladem byl větší než strach z viru.
Vyjednávala s indiány
Když skupinka dorazila do domovské oblasti Ucayali, kde žijí také indiáni kmene Ašaninka, čekal matku s dětmi nový problém. Vstup na území byl zakázán. „Co se stane, když sem přijde někdo nakažený? Jak tomu unikneme? Naším jediným respirátorem je vzduch, co dýcháme. Naše zdravotnická centra nemají pro boj proti viru vůbec nic,“ řekl Maríji jeden z kmenových vůdců.
Andy i Tibet téměř bez infekce. Horalové jsou vůči koronaviru odolnější |
Tambová byla ale rozhodnutá nepolevit a vyjednávala tak dlouho, až jí indiáni povolili dojít domů do vesnice. Musela však slíbit, že zůstane i s dětmi po dva týdny v karanténě.
Dorazily v noci a vyběhli je přivítat psi. María klekla a plakala, ven vyšel i její muž Kafet a tchán. Radost ze setkání však všichni prožívali podle předpisu – na dálku. Nikdo se nikoho nedotkl, nikdo se neobjímal. „Bylo to tak těžké a vytrpěly jsme moc. Nechci se už do Limy vrátit, myslela jsem, že tam se svými holkami zemřu,“ řekla Tambová.
