Používání konopí (cannabis sativa, cannabis indica) pro jeho léčivé účinky je zachyceno již ve starých čínských a indických knihách zabývajících se léky a v tabulkách popsaných klínovým písmem ze starověkého Středního východu. I antičtí lékaři Dioscorides a Galen se zabývali konopím z lékařského aspektu. V různých kulturách, zvláště v Asii, se konopí dodnes používá – mimo jiné – pro léčebné účely.
Pokusy prosadit konopí jako lék se objevují i ve světě západní kultury, nejen v Holandsku a Německu (zde jde především o užití marihuany, nebo lépe syntetické monosubstance Delta-9-THC, u pacientů s roztroušenou sklerózou, chronickými bolestmi, rakovinou či AIDS), ale také například v Kalifornii. V listopadu 1996, současně s průběhem prezidentských voleb, bylo v referendu rozhodnuto (poměrem 56% ku 44%), prohlásit marihuanu za lék tišící bolest. V dubnu 1997 byla tato “Proposition 215” také zákonně zakotvena. Povoleno je užívání, ale také pěstování a zpracování konopí pro těžce nemocné. I lékaři, předepisující marihuanu pro terapii, jednají legálně. Kritikové v tom vidí “nástup do drogové konzumace zadními dvířky” a poukazují na množství jiných bolest tišících léků, které jsou k dispozici. Tváří v tvář 40 milionům Američanů bez zdravotního pojištění by však člověk neměl na tak levný prostředek proti bolestem zapomínat.
10. listopadu 1998
