Sentinelský válečník zahání vystřelenými šípy vetřelce.
Tradiční společenství představují okno do světa, jaký existoval po tisíce let lidské evoluce a dnes přežil jen v nepatrných enklávách neprostupných pralesů jako skanzen doby kamenné.
Těžko říci, proč nás tyto exotické kmeny tak fascinují. V mnohém se nám tito lidé podobají, v jiných ohledech jsou velice odlišní, až nepochopitelní. Přes tuto matoucí směsici podobností i odlišností nám pohled na ně říká: takhle nějak žili kdysi i naši předkové. Tento životní styl utvářel i nás.
„Na základě terénního výzkumu a satelitních snímků soudíme, že dnes se ve světě vyskytuje zhruba stovka takových drobných kmenů,“ říká Jonathan Mazower z organizace Survival International, která se snaží tyto izolované ostrůvky jinakosti chránit. Většina z nich žije v amazonském pralese, ostatní pak na izolovaném ostrově Severní Sentinel v Indickém oceánu (nominálně součást Indie) nebo případně v odlehlých oblastech Nové Guineje.
Ač jsou tato tradiční společenství často navzájem dosti odlišná, jedno mají společné: až zarputile nechtějí mít s okolním světem nic společného. Přichází-li k nim cizí lidé, reagují vesměs násilně.
Kontakt může být smrtící
Často tak nejspíš reagují intuitivně, jak se však ukazuje, není to od věci. „Mají pro své chování opodstatněné důvody, jež plynou z jejich zkušeností,“ řekl Mazower pro server CNN.
Domorodci se podle něho snadno mohou stát oběťmi běžných onemocnění, jako je třeba chřipka, proti níž nemají imunitu. „I to může být důvodem, proč se tak tvrdošíjně brání kontaktům s neznámem,“ dodal antropolog.
Vesnice peruánských indiánů z kmene Yavari
Dalším motivem je třeba zakořeněný strach ze špatného zacházení. V jejich kolektivní paměti jsou nejspíš zasuty vzpomínky na vyvražďování a pustošení indiánských komunit v době, kdy evropští osadníci začali pronikat do povodí Amazonky a také později, když v oblast zachvátil kaučukový boom.
„Mnoho kmenů bylo svědkem zotročování a zvěrstev vůči domorodým národům, které páchali dřevaři, farmáři i obchodníci s drogami. Často prchali hluboko do džungle, aby se vyhnuli zajetí,“ připomenul Mazower pro New York Times.
Příliš zranitelní
Přestože státy, na jejichž území torza tradičních společenství sídlí, se je dnes snaží před vnějšími vlivy chránit, odborníci se obávají, že osud těchto posledních „svobodných“ lovců a sběračů je nejspíš už zpečetěn. Ohrožuje je totiž příliš mnoho nebezpečí a jejich životní prostor se rapidně zužuje.
V Brazílii například loni vyšetřovali zprávy o masakru jednoho z neznámých kmenů, jejž měli způsobit hledači zlata.
Antropologové z univerzity v Missouri, kteří na základě satelitních snímků a fotografií z letadel studují velikost a odolnost jednotlivých skupin, je vesměs klasifikují jako „zranitelné“ či „v kritickém stavu“.
Dá se tedy vymizení těchto posledních „svědků“ úsvitu lidské historie ještě nějak zabránit?
Robert Walker a Kim Hill, dva renomovaní antropologové, kteří izolované společnosti studují, tvrdí, že nastal čas znovu posoudit „bezkontaktní přístup“, který třeba vlády Brazílie či Peru v posledních letech praktikují. „Pokud se zásadně nezvýší ochrana proti vnějším hrozbám a náhodným střetům, šance, že tyto kmeny přežijí, jsou jen minimální,“ napsali v eseji publikované v časopise Nature už v roce 2015.
Organizace Survival chce naopak všechny cizince držet co nejdál od území, kde komunity žijí. „Pak mají šanci, zůstanou soběstační a budou se vyvíjet zdravě,“ tvrdí Mazower.
Brazilská státní agentura pro domorodé obyvatelstvo FUNAI vydala mapu oblastí (zelená barva), které obývají izolované domorodé kmeny.
Kawahiva Sběrači a lovci z pralesa v Mato Grosso
Kawahivuové, známí také jako indiáni od Rio Padro, až donedávna přežívali téměř v naprosté izolaci v husté džungli Amazonie v brazilském státě Mato Grosso. Svět o nich – možná s výjimkou nejbližších sousedů – neměl ponětí.
Před sedmi lety natočil kameraman z brazilské vládní organizace na ochranu domorodých kmenů FUNAI první unikátní záběry těchto indiánů. Bylo na nich devět členů kmene. Když zpozorovali ukrytého kameramana, dali se na útěk. Jeden příslušník kmene se později vrátil, aby neznámé nebezpečí prozkoumal.
Brazilský indián z kmene Kawahiva
Podařilo se tak získat i zvukovou stopu jejich mluvy. Podle lingvistů mluví Kawahivuové starým jazykem Tupi-Kawahiva, který v upravené formě používá i několik dalších kmenů v oblasti. Praktikují nomádský způsob života – potulují se prakticky nazí pralesy Mata Grossa a živí se především lovem a rybolovem. Jako zbraně používají tradiční luky s šípy a také foukačky. Předpokládá se, že dodnes jich přežilo maximálně několik desítek. Velké nebezpečí jim hrozí především od nelegálních těžařů dřeva.
Javari Na pomezí Brazílie a Peru je objevil dron
Teprve letos v srpnu se v hlubokém údolí řeky Javari, která protéká Peru a Brazílií, podařilo kamerou z dronu náhodně zachytit skupinu domorodců dosud neznámého amazonského kmene. Pojmenováni byli – podle řeky – Javariové.
V oblasti řeky Javari úřady evidují celkem osm kmenů, s nimiž se v minulosti podařilo navázat přímý kontakt, a jedenáct dalších, které žijí v naprosté izolaci od moderního světa.
Letecký pohled na domorodou chýši v oblasti Vale do Javari poblíž brazilsko-peruánské hranice (2017)
Na unikátních záběrech nesla jedna z postav oštěp, zatímco čtyři nebo pět dalších indiánů postávalo kolem chýše.
„Není to úplně tak, že nikdy neměli kontakt s vnějším světem. Tyto pro nás neznámé skupiny se zřejmě stýkají mezi sebou a není vyloučeno, že se pojišťují vzájemnými sňatky,“ řekl k objevu Evan Killick, britský antropolog, který se studiem kmenů v dané oblasti dlouhodobě zabývá.
Javariové se živí především lovem a sběrem plodů pralesa. Oni i další kmeny v oblasti se v poslední době setkali s násilím ze strany zlatokopů a těžařů dřeva, takže se údajně stáhli do nepřístupnější džungle.
Peruánský indián z kmene Yavari
Xinane Vynořili se z džungle, aby hledali pomoc
Před čtyřmi lety se ve státě Acre u hranice Brazílie a Peru na řece Enviře odehrálo výjimečné setkání. Dosud izolovaný kmen nečekaně dobrovolně vyšel z pralesa a kontaktoval okolní svět. Zřejmě hledali zbraně a spojence proti těžařům, kteří jim ztrpčovali život.
Domorodý kmen u řeky Xinane v brazilském státě Acre se brání šípy proti vrtulníkům, odkud je v roce 2008 vyfotili.
Kmen Xinane takto navázal kontakt s indiánským kmenem Ashaninka, který se civilizace nestraní. Ten je uvítal trsy žlutých banánů.
Návštěvu jejich vesnice zopakovali celkem třikrát, podruhé u toho byli i zástupci brazilské organizace na ochranu domorodých kmenů FUNAI a tlumočník, jenž ovládá mluvu ze stejné jazykové rodiny. Díky tomu vyšlo najevo, že indiáni patří ke kmeni Rio Xinane.
„Stěžovali si, že jejich vesnici napadli lidé, kteří nebyli indiáni. Staré lidi zmasakrovali, ves vypálili,“ řekl později jeden z členů FUNAI. Zřejmě se jednalo o nelegální těžaře mahagonu.
Indiáni Xinane s sebou měli luky a šípy a také zásoby potravy. Po třetí návštěvě se sedmičlenná výprava vrátila do pralesa a od té doby se prý už neukázala.
Huaorani Mistři oštěpů a foukaček z Ekvádoru
V roce 1987 se s kmenem Huaorani, známým také jako Waorani, setkal katolický kněz Alejandro Lavaca a jeptiška Ines Arangová. Společně odešli do pralesa šířit Boží slovo. Setkání se odehrálo v provincii Napo na východě Ekvádoru a oběma se stalo osudným. Kmen je brutálně zabil a obětoval svým božstvům.
Ekvádorší Waorani v Národním parku Yasuni v ekvádorském amazonském pralese v srpnu 2010
První, kdo popsal způsob života kmene Huaorani, byla žena jméne Dayuma. Jako malá utekla z území kmene při přepadu její vesnice do civilizace. Vypověděla, že členové kmene chodí zcela nazí, odmyslíme-li si vrbové haluze omotané pevně kolem kotníků, zápěstí a pasu. Nemají pevnou dobu jídla a neznají sůl. Žili v podlouhlé chýši s podlahou z udusané hlíny a spali v závěsných rohožích. Ženy pracovaly na malých maniokových polích, zatímco muži se zabývali výhradně lovem a údržbou zbraní. Každý muž měl devět až deset oštěpů a všechny si je bral s sebou, šel-li na válečnou výpravu. K lovu používali také foukačky.
Dnes se většina Huoraniů živí turistickým ruchem, podle FUNAI je však několik jejich skupin stále bez kontaktu s okolním světem.
Tradiční obydlí domorodého kmene Waorani v Garenu, což je 175 km jihovýchodně od ekvádorského hlavního města Quito.
Ajoreo Kmen, jemuž se stýská po divočině
Příslušníci tohoto kmene žijí v Gran Chaco, izolované oblasti na hranicích Paraguaye, Bolívie a Argentiny. Většina z nich se už zařadila do civilizace, přesto prý zůstává pár desítek členů, kteří žijí v pralese stejně jako jejich předkové. Údajně představují poslední nekontaktovaný kmen v Jižní Americe mimo Amazonii.
Ženy s dětmi z paraguayského indiánského kmene Ayoreo.
Většina z Ajoreů podlehla koncem minulého století masivním nájezdům amerických misionářů, nechala se pokřtít a začala žít usedlým životem. Jejich potomkům se však začalo stýskat po tradičním způsobu života.
Někteří navrhli úřadům, že by se i s rodinami vrátili do divočiny. Stěžují si, že běloši je zbavili přirozených kořenů, naslibovali hory doly a pak na vše zapomněli. Mnozí Ajoreové na okraji civilizace živoří a hladoví. Jsou bez práce.
„Dříve jsme se věnovali jen hledání potravy v přírodě, nepřemýšleli jsme o nakupování oblečení, čepic a ručníků,“ stěžoval si jeden z nich.
Problém spočívá v tom, že stát nechce uznat jejich právo na tradiční území, které kdysi patřilo jejich předkům.
Vlevo domorodé obydlí a vpravo ženy s dětmi z kmene Ajoreo
Sentinelci Žijí 60 000 let v úplné izolaci na ostrově
Sentinelci se i v 21. století brání jakémukoliv styku s cizími vetřelci. Jsou jedním z nejzáhadnějších a nejizolovanějších domorodých kmenů současnosti. Možná vůbec tím nejzáhadnějším.
Ví se o nich velice málo, neznáme ani jejich jazyk. Ostrov Severní Sentinel daleko od pobřeží Bengálského zálivu, kde dnes žije domorodců pár desítek, maximálně stovek, je svět sám pro sebe, jakýsi skanzen doby kamenné.
Domorodý kmen z ostrova Severní Sentinel. Jeho obyvatelé jsou známí agresivitou ke všem cizincům.
Sentinelce dnes ohrožují nemoci a nízká plodnost. Podle všeho neznají zemědělství, a tak se živí rybolovemasběrem plodů. Vyznačují se velkou bojovností, cizince zásadně odmítají, napadají je střelbou z luků. Zajatce mučí a zabíjejí.
Indie, k jejímuž území Andamanské ostrovy náležejí, dnes návštěvy ostrova přísně zakazuje. Sentinelci jsou zřejmě Negritové, kteří se kromě Andaman vyskytují také například na Filipínách. Jsou tedy menší postavy, tmavé kůže a mají kudrnaté vlasy. Antropologové předpokládají, že jejich předci přišli přibližně před 60 000 lety z afrického kontinentu.
