Zatímco James Watt, hrubě nespokojený s existujícími parními stroji, zoufale shání sponzora na jejich vylepšování, na druhé straně Kanálu jde bývalý oficír a osvědčený válečný vynálezce Nicolas Cugnot rovnou k věci a zapřahá dvouválcovou Newcomenovu mašinu do kočáru. Nedostatkem peněz netrpí, platí ho francouzská armáda. Dělostřelci totiž sní o tom, že ohňový vůz by jim jednou mohl tahat kanony. Předtím ovšem Cugnota jako lepšího až neuvěřitelně poctivě doporučil jeho největší rival, švýcarský konstruktér Martin Planta.
23. října 1769 tedy nastupují tři vysocí důstojníci ke zkušební jízdě. Tváří se jako před předem prohranou bitvou. Na kozlík šplhá vynálezce a ... bitva je vyhrána, ono to skutečně jede! Co na tom, že rychlostí chodce a jenom dvanáct minut, než »dojde tlak«. Dnes poprvé veze lidi pára. Namlsaný ministr války zadává vynálezci výrobu tahouna na nejtěžší kalibry své artilerie. Za rok je hotový. Jenže dříve nedočkaví vojáci se najednou do zkoušky nehrnou. Cugnot tedy rozpohyboval svůj tahač sám. Při tehdy neskutečně vysoké, tedy desetikilometrové rychlosti, však nezvládl řízení a vyboural díru do zdi. Nakonec byl rád za malou penzičku, která zhusta padala na objíždění panovnických dvorů a nabízení parovozu.
26. října 1829 se narodil Vojtěch Šafařík, muž, jenž postavil základy českého chemického názvosloví. Stalo se tak v srbském Novém Sadu, kde právě působil jeho otec, přední český buditel. Podle pravidel, která Vojtěch Šafařík vytvořil ve dvaadvaceti, se jednodušší sloučeniny křtí dodnes. Po šedesátce pak odmítl členství v České akademii věd a umění, neboť toto »nemá býti prázdným titulem, že Akademii čeká hojnost práce, zasedání, porad, komisí, referátů, že se od ní čekají věci veliké, snad i nemožné... Já pak, seznav, že mi věku přibývá a sil a pružnosti ubývá, umínil jsem sobě, že všechen čas, jejž mi obtížná profesura ponechává, obrátím výhradně na své načaté vědecké práce.« To se již věnoval výhradně astronomii, ve které rovněž dosáhl skvělých výsledků. Zemřel roku 1902. Výzkum a příprava penicilinu má u nás tradici - během 2. světové války dokonce pracovníci farmaceutické továrny v Dolních Měcholupech připravili Němcům pod nosem tajnou vlastní verzi penicilinu! Dotaženější a především průmyslovější americká verze však poprávu zvítězila, a tak 26. října 1949 v továrně v Roztokách u Prahy (dnešním Výzkumném ústavu antibiotik a biotransformací) začíná pokusná výroba tohoto prvního antibiotika.
V pondělí dopoledne 26. října 1959 rozhlas rozhlašuje, že Nobelovu cenu za chemii dostává první Čech - Jaroslav Heyrovský. Celý svět zvídá o jím objevené polarografii - analytické metodě schopné stanovit i nepatrná množství látek v roztoku elektrolýzou pomocí rtuťové kapkové elektrody. Ocenění dostal Heyrovský pětatřicet (!) let po konstrukci prvního polarografu, když byl předtím navržen na tuto cenu již třikrát. »Nejvíc mě překvapilo, že proti všem dosavadním tradicím byla nakonec přece jen udělena do Československa. Byli tu už rozhodně jiní, kteří si ji zasloužili, kteří udělali víc než já.«
23. října 1769 tedy nastupují tři vysocí důstojníci ke zkušební jízdě. Tváří se jako před předem prohranou bitvou. Na kozlík šplhá vynálezce a ... bitva je vyhrána, ono to skutečně jede! Co na tom, že rychlostí chodce a jenom dvanáct minut, než »dojde tlak«. Dnes poprvé veze lidi pára. Namlsaný ministr války zadává vynálezci výrobu tahouna na nejtěžší kalibry své artilerie. Za rok je hotový. Jenže dříve nedočkaví vojáci se najednou do zkoušky nehrnou. Cugnot tedy rozpohyboval svůj tahač sám. Při tehdy neskutečně vysoké, tedy desetikilometrové rychlosti, však nezvládl řízení a vyboural díru do zdi. Nakonec byl rád za malou penzičku, která zhusta padala na objíždění panovnických dvorů a nabízení parovozu.
26. října 1829 se narodil Vojtěch Šafařík, muž, jenž postavil základy českého chemického názvosloví. Stalo se tak v srbském Novém Sadu, kde právě působil jeho otec, přední český buditel. Podle pravidel, která Vojtěch Šafařík vytvořil ve dvaadvaceti, se jednodušší sloučeniny křtí dodnes. Po šedesátce pak odmítl členství v České akademii věd a umění, neboť toto »nemá býti prázdným titulem, že Akademii čeká hojnost práce, zasedání, porad, komisí, referátů, že se od ní čekají věci veliké, snad i nemožné... Já pak, seznav, že mi věku přibývá a sil a pružnosti ubývá, umínil jsem sobě, že všechen čas, jejž mi obtížná profesura ponechává, obrátím výhradně na své načaté vědecké práce.« To se již věnoval výhradně astronomii, ve které rovněž dosáhl skvělých výsledků. Zemřel roku 1902. Výzkum a příprava penicilinu má u nás tradici - během 2. světové války dokonce pracovníci farmaceutické továrny v Dolních Měcholupech připravili Němcům pod nosem tajnou vlastní verzi penicilinu! Dotaženější a především průmyslovější americká verze však poprávu zvítězila, a tak 26. října 1949 v továrně v Roztokách u Prahy (dnešním Výzkumném ústavu antibiotik a biotransformací) začíná pokusná výroba tohoto prvního antibiotika.
V pondělí dopoledne 26. října 1959 rozhlas rozhlašuje, že Nobelovu cenu za chemii dostává první Čech - Jaroslav Heyrovský. Celý svět zvídá o jím objevené polarografii - analytické metodě schopné stanovit i nepatrná množství látek v roztoku elektrolýzou pomocí rtuťové kapkové elektrody. Ocenění dostal Heyrovský pětatřicet (!) let po konstrukci prvního polarografu, když byl předtím navržen na tuto cenu již třikrát. »Nejvíc mě překvapilo, že proti všem dosavadním tradicím byla nakonec přece jen udělena do Československa. Byli tu už rozhodně jiní, kteří si ji zasloužili, kteří udělali víc než já.«
