Týden před kulatým jubileem, ale i dalším soudem. Le Pen podle serveru France 24 skončil minulou středu v péči lékařů kvůli celkovému vyčerpání právě ve chvíli, kdy měl soudu vysvětlovat své poslední výroky o gayích.
Hodil je do jednoho pytle s pedofily a prohlásil, že by se homosexuální páry neměly ukazovat na veřejnosti. Za to si vysloužil obvinění z podněcování k nenávisti a násilí. Soud poté, co se Le Penovi udělalo špatně, případ odročil na říjen.
Devadesátiletý Le Pen se narodil 20. června 1928 v bretaňském La Trinité-sur-Mer v rodině rybáře. V patnácti letech jej vyloučili z jezuitské koleje pro nekázeň a vzpurnost. Ve čtyřicátých a padesátých letech studoval práva na Pařížské univerzitě, kde byl předsedou pravicové studentské skupiny.
Mladá naděje Národní fronty Marion se vzdala jména Le Pen a zakládá školu |
Tehdy měl pověst nesmiřitelného antikomunisty a pouličního rváče. V roce 1954 vstoupil do armády, kde se chtěl stát parašutistou a bojovat proti povstalcům ve Vietnamu. Po návratu do Paříže se připojil k fašistickému Poujadovu hnutí, za které se v 27 letech v roce 1956 stal nejmladším poslancem Národního shromáždění. Za dva roky se vrátil do armády, aby bojoval v Alžírsku proti osvobozeneckému hnutí.
Vnučka se vzdala rodinného jména, dcera zase jména strany
Le Pen je podruhé ženatý, z prvního manželství má tři dcery, nejmladší Marine po něm v roce 2011 převzala vedení Národní fronty a vnučka Marion byla v letech 2012 až 2017 poslankyní francouzského parlamentu. Od politiky své rodiny i od politiky samotné se však Marion, zdá se, distancovala - nadále už nepoužívá příjmení Le Pen a v Lyonu zakládá školu politických a ekonomických věd.
Dcera Marine zase stranu přejmenovala na Národní sdružení, čímž se snaží zbavit antisemitské a rasistické minulosti Národní fronty. Le Pen to označil za „zradu, ostudné mazání identity strany a nejdrsnější ránu, jakou kdy strana od svého vzniku v roce 1972 dostala“. Podle serveru L’Opinion Le Penová svého otce v neděli - na Den otců - navštívila v nemocnici. Veškerá konverzace se však striktně týkala čehokoli, jen ne politiky.
Le Pen má za výroky o plynových komorách a o Romech zaplatit pokuty |
Fronta svého zakladatele za antisemitské poznámky v roce 2015 vyloučila, ale zpočátku ho nezbavila čestného předsednictví. Počátkem letošního února odvolací soud ve Versailles rozhodl, že titul čestného předsedy Le Penovi nadále patří, i když už není členem strany. Fronta proto letos v březnu institut čestného předsedy zrušila.
Soudní dvůr Evropské unie také v březnu potvrdil nárok Evropského parlamentu, který chce od Le Pena vrátit 320 tisíc eur. Politik, který je téměř nepřetržitě od roku 1984 europoslancem, totiž pobíral neoprávněně příplatky na asistenta.
Kvůli výrokům podněcujícím nenávist jej navíc loni v červnu Evropský parlament na žádost francouzské justice zbavil imunity, jak již učinil v minulosti několikrát. Jeho kontroverzní výroky, obhajující válečné zločiny a popírající zločiny proti lidskosti, jej často staví na hranu zákona a několikrát byl za ně podmíněně odsouzen.
Le Pen se nezříká ničeho ze své minulosti, kdy například plynové komory označil za „historický detail druhé světové války“ a nerovnost ras či německou okupaci popsal jako „nijak zvlášť nehumánní“. Je znám xenofobními názory a přistěhovalce obviňuje z růstu násilí a nezaměstnanosti.
Bretonec Le Pen celkem pětkrát usiloval o post francouzského prezidenta. Poslední pokus podnikl v roce 2007 a opět neúspěšně. V roce 1998 jej na dva roky zbavili politických práv (později zmírněno na rok) za napadení kandidátky Socialistické strany v parlamentních volbách Anette Peulvastové-Bergealové. Při návštěvě České republiky v roce 2004 zase Le Pen vyjádřil pohoršení nad vstupem Česka do EU, které je podle něj cestou do vězení.
Letos v zimě vyšel první díl Le Penových pamětí, který se vzhledem k rezervacím rozebral ještě předtím, než se začal prodávat. Po prvních 50 tisících výtiscích se tak nyní chystá dotisk.
„Ještě jste mě neztratili! Musíme dál bojovat!“ odmítl Le Pen, aby se o jeho politické kariéře mluvilo v minulém čase, když svou knihu představil v jednom pařížském knihkupectví. „Jsem ještě mladý, důkazem je, že ze mě brzy bude mladý devadesátník,“ cituje jej deník Le Figaro.
