- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
A co je na tom dojít si kilometr pěšky? Kam ten svět spěje. Až nám v Brně přesunou nádraží kvůli korupci kilometr od centra, bude to řada lidí chodit denně.
Ono je to sice jenom kilometr, ale pokud by se po cestě něco nějakému cestujícímu stalo, stačil vyvrtnutý kotník, tak by železnice cálovala pomalu likvidační odškodnění, kdyby je do stanice personál vlaku poslal. Pokud si cestující, kteří se vydali sami na cestu přes varování personálem, došli k úhoně, pak by byla dotyčná železnice z obliga. Něco podobného se nám stalo na cestě mezi městy Sapporo a Kudžiro na ostrově Hokkaidó v roce 2006 a vzpomínám si, jak nás tehdy personál vlaku velmi důrazně varoval, abychom nešli pěšky a kdo neuposlechl, šel na "vlastní pěst a odpovědnost". Tam na severozápadě Japonska se počasí může zrovna tak jako v horách změnit během pěti minut a bojovat se sněžnou bouří a ten pitomý kilometr není žádná nedělní procházka. Mimochodem, ve zmíněné oblasti padá největší množství sněhu na světě, na začátku února tam mohou mít i 3 - 4 metry sněhu.
S tou bezpečností to úřady trochu přehnaly, asi.
Ten titulek se zase povedl, v prvni chvili jsem premyslel nad tim, jak se ten snih do vlaku dostal a jestli je potreba kvuli tomu nocovat, pritom by stacilo posprehazet posledni 4 slova.
To je tak, když se při kalamitě nenasadí dvě mašiny, přední se šípem jako na záběrech z USA nebo Sibiře Akorát pak nemaj auta šanci dostat se přes přejezd...
To by se snad dockali driv, kdyby si tu cestu pred vlakem prohazeli lopatou.