První odhady výsledků budou zveřejněny v neděli po 20. hodině, kdy se uzavřou poslední volební místnosti. Podle průzkumů se bude opět radovat pravicová strana UMP a s ní i Nicolas Sarkozy.
Jeho popularita stoupá od té doby, co před měsícem převzal od Jacquesa Chiraka Elysejský palác. Zvolilo ho 53 procent voličů a na konci května už jeho obliba dosahovala 65 procent. Lepší skóre v tomto žebříčku měl krátce po svém nástupu v roce 1958 jen Charles de Gaulle.
"Nic ještě nestihl udělat, ale dal Francii nový styl. A to se cení," říká o novém šéfovi státu restauratér Pascal Viorrain.
Po Chirakově unaveném prezidentském dožívání působí na Francii kouzlo nové tváře. Sarkozy je aktivní, vyvolává dojem, jako by byl všude. Patriotické Francouze těší, že vehementně tlačí jejich zemi do popředí na mezinárodním poli, ať už jde o řešení konfliktů v Libanonu a Dárfúru nebo třeba o reformu institucí Evropské unie.
Měsíc ve funkci, to je na hodnocení krátká doba a sám Sarkozy v rozhovoru pro deník Le Figaro připustil, že se v novém úřadě teprve rozhlíží, aby se mohl hned se zvolením nové většiny pustit do slibovaných rozsáhlých reforem.
Poslanci už tak vědí, že je po nástupu do parlamentu nečekají letní prázdniny, jak si slibovali, ale mimořádné zasedání. Na něm Sarkozy chystá legislativní smršť, která má Francii nakopnout k hospodářskému růstu. Dokud mu poslanci jeho záměry neschválí, na dovolenou nepojedou.
Ještě vlastně nic neudělal, ale už mu komentátoři říkají "železný sir" v narážce na přezdívku britské premiérky Margaret Thatcherové. Podobně jako ona přebral zemi, která ekonomicky ustrnula. Teď se čeká, jestli se po jejím vzoru dokáže rázně vypořádat se silnými odbory a spustí nezbytné reformy, o kterých se ve Francii sice léta mluví, ale přesto se stále nic neděje.
Bude k tomu mít velkou šanci. Vítězství v nedělních volbách mu zřejmě zajistí největší většinu v historii páté republiky. Průzkum agentury IPSOS odhaduje, že Sarkozyho UMP získá v 577mandátovém národním shromáždění 387 až 428 mandátů. Další šetření slibují pravici ještě větší sklizeň parlamentních křesel. Tak jasnou dominanci nad politickou scénou Francie by mu mohli jeho předchůdci jen závidět.
Jak je možné, že člověk, který ještě před měsícem rozděloval Francii na dva vyhraněné tábory, má za sebou najednou většinu Francouzů? Že by vypalování aut a bitky levicových militantů s policií těsně po vyhlášení Sarkozyho vítězství v prezidentských volbách byly zapomenuty?
Špatné časy pro opozici
"Hodně lidí si nepřeje mít rozdělenou vládu. Lepší je dát Sarkozymu jasnou většinu a uvidíme, jak s ní naloží," vysvětluje velkoobchodník Sébastien Tonda svou nynější podporu UMP, ač v prezidentských volbách preferoval centristu Bayroua, jehož strana v nynějším hlasování naprosto propadla.
"Podobně se rozhodlo více mých známých. Situaci, kdy prezident a vláda byli z jiných stran, už jsme tu několikrát měli a vůbec to nefungovalo," dodává.
Socialisté, největší opoziční strana, už jsou smířeni s katastrofální prohrou. A více než nad svou budoucností v parlamentu, jemuž bude dominovat UMP, se připravují na vnitrostranický boj, ze kterého by měl vítězně vyjít někdo, kdo se bude schopen za pět let postavit Sarkozymu v dalších volbách.
Prezident už si také ověřil, že mu u Francouzů leccos projde. Povolební luxusní dovolená na jachtě jeho známého z byznysu vyvolala jen lehké vlnky. Stejně tak spoluobčané bez reptání přijali, že ministrem životního prostředí se stal Alain Juppé podmíněně odsouzený za korupci.
Nicolas Sarkozy se může radovat. Zatím mu vše hraje do karet. Neměl by však důvěru francouzské veřejnosti prováhat. Když nastupoval před dvanácti lety do úřadu Jacques Chirac, bylo jeho jméno spojováno s nadějí na reformy. A nyní je symbolem stagnace.
