Už před 1400 lety nabídl tuto ideologii zlodějíčkům, neschopným Mohamed: jste nadřazení, bůh si přeje abyste vladli nebo zemřeli v boji o vládu. Poražení mohou konvertovat, zemřít a připadně plati a makat na šíření ideologie. Odskákali to schopní - převážně židé. Pojmenoval to islám. Se stejný principem ideologie o nadřazenosti pro neschopné přišel po letech Hitler, odnesli to schopní - většinou židé. Nacizmus se u isámu značně inspiroval a zkopíroval krom nadřazenosti, pochody smrti, postupnoé zvyšování tlaku na podřadné až vymřeli.

Povýšená přednášející na Cambridge Priyamvada Gopal nejdříve získala post výrokem: "na bílých životech nezáleží". Nově přidala další conferenci: "Winston Churchill ‘WORSE THAN THE NAZIS’" Tedy noví islamo-levičáci již oteřeně podporují předchozí levicové islamo-nacisty. Tedy stále to samé.

(konec září 2063)Desátník vatikánské gardy Kaspar Üzwiller se tiskl do výklenku guberniálního paláce, v ruce samopal, s nímž dosti divně kontrastoval jeho žlutofialový gardový kroj. Hodil pohledem doprava, aby zjistil, jak to z té strany vypadá s obranou. Stál tam halapartník Fuád Sádiqí s touž zbraní, ani se příliš nekryl, a vysílal proti postupujícímu davu dávku za dávkou. Statečný chlap, ohodnotil ho Kaspar s pocitem jisté trapnosti. Až do té chvíle Fuádovi nedůvěřoval – co má co dělat Arab v papežově gardě? Katolík a švýcarský občan jistě je, jinak by ho do gardy nevzali, ale... A byla to křivda. Arab nearab, v takovéhle chvíli se pozná, co komu znamená přísaha. Rychle nechal těch úvah, pohlédl doleva, odtamtud už nestřílel nikdo. Že by kamarádi utekli, tomu se nedalo věřit, také oni jistě věděli, co je přísaha. Jen zpoza

mohutného masivu Petrského dómu se dosud ozývala střelba a občasné detonace, dalo se určit, že vycházejí odkudsi z terasy nad průčelím chrámu. Přinejmenším papežskou rezidenci tedy ještě někdo hájí. Kaspar z toho načerpal jistou naději, ale hned ho zase opustila. Situace v těch místech bude jistě kritická, kdo se tam ještě udržel, sotva přijde na pomoc dvěma ztracencům v relativním ústraní vatikánských zahrad. V tu chvíli se přikrčil, zásahy přímo nad ním vyryly v omítce řádku dírek. To tedy měl štěstí. Zatím zůstával bez zranění, ale jak dlouho bude ještě moci držet své stanoviště... Odhadl zbývající munici na zásobník a půl. Takže... Záchvěv hrůzy jím projel a zase odvál.

Malé, vedlejší schodiště do vyššího patra se zdálo být neporušené, vlil mu ten nález trochu naděje. Ale jen na chvíli: když vystoupal do chodby, vedoucí k soukromým pokojům, shledal stopy zkázy, třebaže ne tak děsné jako dole v chrámu. Zrozpačitěl: ve vnitřních komnatách papežovy rezidence dosud nikdy nebyl, tam mělo přístup pouze vybrané služebnictvo, obyčejný gardista jen v případě nejvyšší nouze. Ta sice nastala, ale už také pominula: smí dál? Přemohl rozpaky, procházel dveřmi po

Přemohl rozpaky, procházel dveřmi po dveří byly vesměs vyražené, naděje, již načerpal u paty schodiště, se rychle rozplývala.

Vyrušil ho tichý hlas. „Pane desátníku!“ V Kasparovi hrklo a mimoděk strhl hlaveň do směru toho zvuku, ale nebylo třeba. Zpoza sloupu se váhavě vynořila schýlená, bělovlasá postava, v níž rozpoznal starého papežova sluhu, a jak se říkalo, důvěrníka a rádce. Napětí a úzkost mu sevřely hrdlo, teď se tedy ukáže, má-li ještě proč plnit svou přísahu, nebo...

„To jste vy, pane Bartolli? Jste tu sám? Kde je...“

Nedokázal dopovědět. Starý sluha se schýlil ještě níž a pokud mu bylo vidět do tváře, objevily se mu v očích slzy. „Sám... jak se to vezme, pane desátníku, jak se to vezme. Pojďte za mnou, musím vám něco...“

Vedl Kaspara opuštěnými koridory až k vestibulu nad hlavním schodištěm. „Podívejte se sám, pane desátníku. Já už nemohu.“

Ležely tam dvě postavy a i ve smrti se držely za ruce, jako by komusi chtěly zabránit v znesvěcení místa, když ne sílou, již pozbyly, tedy důstojností své osoby a poslání. V prvním Kaspar poznal velitele vatikánské gardy, plukovníka Martina Waggeliho. Druhá, trochu žalostná v tom posledním a marném gestu, byl sám papež. Níže na schodech leželi gardisté v různých polohách smrti, někteří ještě svírali v ztuhlých pěstích pistole a samopaly, jiní jen ty dosti směšné halapartny, jak je útok nejspíš překvapil a oni si nestačili doběhnout pro účinnější zbraně. „Já jsem Svatého otce znal, pane desátníku, jako nikdo jiný. Byl to milý, bezelstný, ostýchavý, trochu naivní člověk. Se všemi se radil, než o něčem rozhodl, i se mnou. Dobrá vůle ve vlastní osobě. Až do poslední chvíle věřil, že je možné... smíření. Máme přece společného Boha, my i muslimové, říkal, musíme najít cestu ke shodě. Nenašel. Kde pokora narazí na pýchu, prohrává. Teď teprve všemu rozumím. Znáte proroctví svatého Malachia z Armaghu? Naplnilo se.“ Kaspar se znepokojil, právě tohle by si býval nejraději vyhnal z hlavy. Proroctví. Jeho samotný princip. Kdyby

Všeobecně se počítá s tím, že zlom nastává v okamžiku dosažení 20% populace. To se má stát v některých zemích v roce 2050, ale existují i odhady, že k tomu dojde významně dříve a to zejména díky migraci a dalšímu snížení porodnosti původního obyvatelstva. 20% znamená, že ponechání si původního stylu života je možné jen za cenu permanentního konfliktu. Vzhledem k tomu, že původní obyvatelstvo je změkčilé, líné a žádné ideály nemá, nelze odpor očekávat. Obecně bude platit, že původní obyvatelstvo bude raději činit ústupky, než riskovat permanentní teror a válku v ulicích svého města. ZAtímco muslimové budou volit všichni jednotně stranu, která bude zavádět zákony dle Sharia, původní obyvatelstvo bude lavíraovat mezi množstvím "pa" náboženstvími typu: ekoteror, gender, multikulti apod. Navíc demokracie bude ustupovat do pozadí s tím, jak nebude existovat možnost, jak si vynutit dodržování zákonů. Zákony pozbydou na důležitosti. Bez tak jich v té době bude již tolik, že se v nich nikdo nevyzná. Důvěra ve spravedlnost se tak postupně zcela vytratí. Islám a SHaria pak bude představovat alespoň nějaká pravidla a nakonec bude přivítán i zbytky bezvěrců.

Americké univerzity byly indoktrinovány levičáckým marxismem příslušníky tkz. Frankfurtské školy a tkz. Vídeňského kruhu, což byly marxistické školy, jejíž příslušníci byli téměř výhradně Židé, kteří po nástupu nacismu utekli do USA, kde obsadili místa na amerických prestižních univerzitách.

Všechny jejich lži

Tuvia Tenenbom

Francouzi mohou do Ameriky vyvážet pravičáctví.

příčinou velké války byl prý atentát na následníka .... samozřejmě bez podhoubí, které atentát vzalo za symbol a důvod by žádná nebyla ..Řekl bych, že dnes je podhoubí řádně vybujelé a čeká se na záminku. Evropa buď multikulturně padne, nebo bude válka oproti které byl rozpad jugošky procházkou růžovým sadem

A kdo proti komu tu válku povede? To jsem nějak nepochopil

Takže integrace muslimů, kterou prosazují Britové se neosvědčila a asimilace, kterou prosazují Francouzi taky ne.

Takže bych zůstal u toho "xenofobního" nepouštět je sem a ty stávající se snažit co nejrychleji dostat pryč. Začal bych tím, že bych Islám postavil na úroveň nacismu a komunismu v tom zákoně o ideologiích porušujících lidská práva.

A kde je v Evropě komunismus zakázán ?

V Evropě je vidět, že levicové myšlení je zhouba. Levičáci se zamysleli a zrušili školné, bo vysokoškoláci byli zaměstnaní. A protože na těžké vysoké školy má jen asi 5% populace, udělali gender studia, afrikanistiku, dějiny umění atd a vše platíme dvakrát. Jednou z daní a podruhé skrze škody spáchané těmito “vysokoškoláky”. Jednou z cest je placení školného a ať si splatí půjčku deset tisíc absolvenů Univerzity bekhand and forehand! Když to splatí, jsou dobří. Lékaři, projektanti a technici se bát nemusí bo jsou draftováni už na škole!

Když už i tradičně levicová Francie, poznala, že fanatismus levicových bezmozků na humanitních a sociálních fakultách překračuje únosnou mez asi se blížíme nové éře komunismu se svou jedinou pravdou a cestě ke světlým zítřkům.

Jedno je jasné, islám vede co se týče tolerance ostatních náboženství a v každé islámské zemí propagují multikulturalismus.