„Co děláte pro to, aby si na vás někdo vzpomněl, až zemřete? Co děláte pro to, abyste nebyli zapomenuti?“ ptá se skupinky třinácti turistů se zavázanýma očima průvodkyně cestou do hrobky. Jiný průvodce přitom vydává nervy drásající zvuky tím, že o sebe mlátí kovovými předměty.
„Naším cílem je donutit lidi přemýšlet,“ říká šéfka společnosti Alexandra Ortegová, která s nápadem přišla. „Na hřbitovech najdeme život i smrt. Život je pomíjivý a smrt je naše jediná jistota,“ dodává žena v černém oblečení s temně fialovou rtěnkou na rtech.
Mystická zaujatost smrtí je přitom podle Reuters latinskoamerické kultuře vlastní. Návštěva Buenos Aires bez zastávky na hřbitově Recoleta, kde je pohřbeno mnoho význačných lidí, jako bývalá první dáma Eva Perónová, není považována za plnohodnotnou.
Mexický Den mrtvých (Día de Muertos) je oslavou zemřelých, při němž se pořádají masivní barevné průvody a hoduje se na hřbitovech.
Čeští vědci v Ekvádoru otevřou základnu, chtějí bojovat proti odlesňování |
S nápadem noční návštěvy hřbitova přišla Ortegová, když přemýšlela o neotřelých nápadech pro svou závěrečnou práci při studiu turistického ruchu. Jako třešničku na dortu přidala nápad s páskou přes oči a pobytem vleže v hrobce. „Když to absolvujete se zavázanýma očima, umocňuje to zážitek,“ říká.
Jedna žena z třináctičlenné skupiny děsivost situace neunesla, odmítla dále pokračovat a hrobku opustila. Ostatní však později uvedli, že to byl téměř meditativní zážitek.
„Přemýšlel jsem o smrti,“ svěřil se třiadvacetiletý Stalin Caíza, který odcházel se slzami v očích. „Jak se říká, jsme prach a v prach se obrátíme,“ dodal.
Hřbitov, květiny a cigarety. V Bolívii oslavují každý rok den lebek:
