„Nejjednodušší den byl ten včerejší. Tohle přísloví jsem poprvé zaslechla v Kosovu, na kurzu při výběru do jednotky Close Protection. Od jeho ukončení, před více jak dvěmi lety, jsem neměla jedinou příležitost opětovně pocítit jeho plný význam. Až do osudného odpoledne 27. prosince 2008.
Nyní je něco před pátou ranní. Namísto toho, aby se věci tady v Gaze uklidňovaly, všechno se naopak zhoršuje. Přitom na internetu a v televizi se neustále dovídám, že svět protestuje a nesouhlasí.
Nemůžu usnout ani na minutu
Na nebi nepřetržitě krouží několik bezpilotních letadel, půda pod nohama se stejně jako celý náš bunkr otřásá a exploze, ke kterým dochází v bezprostředním okolí hlavního zdejšího sídla OSN, mi vhánějí do krve další a další adrenalin.
DENÍK ČEŠKY V GAZE |
Dnešní noční nálety začaly před druhou hodinou ranní. Izraelci uvádějí, že je to odplata za raketu GRAD vystřelenou na přístav Ashdod, která zabila dva Izraelce a čtyři zranila.
Na první tři výbuchy jsem ve svém zahřátém spacáku nereagovala, protože jsem byla ve stadiu, kdy mi mozek konečně po třech dnech dovolil usnout. Zhruba po desáté detonaci jsem přestala počítat a už plně probuzená jsem začala pobíhat po chodbě, protože nám chybělo několik lidí.
Nějaké hlasy jsem slyšela ozývat se zvenku, a tak jsem otevřela dveře a chtěla zavolat, aby se přišli všichni schovat dovnitř.
Před bombou jsme nestačili zavřít dveře
Než se stačily zavřít zpomalené obrněné dveře za posledním ze čtyř lidí, dopadla další raketa na ministerskou budovu, která byla bombardovaná už předevčírem a která je od našeho bunkru necelých 100 metrů.
Byla jsem mezi všema nejlehčí váha, takže jsem šla k zemi první a všichni čtyři se skáceli na mě. Popadali jsme na zem jako švestky a zdi se opět roztřásly, okna řinčela a hluk výbuchu bodal do uší. Nikdo z nás nebyl zraněn, a tak jsme šli do naší „společenské“ místnosti, kde máme televizní výstup z několika kamer umístěných kolem vchodu do hlavního stanu OSN.
Tam jsme po chvíli uviděli, že na nejbližší křižovatce se shromáždilo několik ambulancí, které tam se zapnutými majáky vyčkávaly na zklidnění situace, případně další atak. Rána se ozvala zhruba po třech minutách. Raketa dopadla do stejného místa a zasáhla jednu z ambulancí. Výsledek: několik mrtvých, několik těžce raněných. Od té doby dopadají každou půlhodinu až hodinu bomby na budovy v našem okolí.
DENÍK ČEŠKY V GAZEPavlína Reš je zřejmě jedinou Češkou v ostřelovaném pásmu Gazy. Ve svých třiatřiceti letech pracuje jako ozbrojený doprovod komisařky OSN Karen Koning AbuZayd. Od začátku bombardování žije v krytu. O svých zážitcích píše deník pro iDNES.cz. |
