chtěl bych uvést vzpomínku
Kdysi jsem se potkal s se zajímavým člověkem. Živil se jako pojištovací agent a jmenoval se Jan Erba, bojoval u Dunkirku a byl tam raněn. Narodil se v Německu, ale jako syn českých rodičů a od nich se také naučil česky a považoval se za čecha. Ovšem pro němce byl němec a tak byl odveden do německé armády. Ve Francii se mu podařilo zběhnout , byl při tom raněn do nohy, ale říkal mi, " To v tom okamřilku ani necítíš, jen utíkáš co můžeš". Podařilo se mu dostat do neokupované části Francie. I neokupovaná část nebyla bezpečná vláda ve Vichy kolaborovala s němci. Nakonec ale přesvědčil francouské policisty, francousky naštěstí uměl, že je čech a spojenec a že by mu tedy měli pomoci. Uznali to a pomohli mu najít cestu k španělským hranicím.
Ve Španělsku sice vládnul fašista Franko, ale nevydal ho nacistům a jak Jan zjisti, ani neuzavřel československý konsulát i když tam oficiálně jako neexistoval.. Na českém konsulátě mu pomohli a složitou cestou se dostal do Palestiny, kde vstoupil do formující se československé jednotky. Nakonec, ale skončil v Anglii a po invasi se československá brigáda přesunula do Francie, a k oblehání Dunkirku. Pro svoji perfektní němčinu, byl využíván jako tlumočník, dokonce mi vyprávěl, že s ním nějaký německý admirál nechtěl mluvit, protože nebyl důstojník. Také jak se mu podařilo vyzvědět od zajatců, kde němci pečou chleba a dělostřelci jim rozbili pekárnu a sklad mouky a němci pak hladověli. Zkrátka spoustu zajímavých historek. Protože byl raněn dostal se do osvobozené republiky o půl roku později, ale nakonec přeci byl ve vlasti, za kterou již prolil krev, ale v živote ji neviděl.
V ve vlasti se mu zalíbilo, usadil se v Černošicích u Prahy v krásném údolí Berounky. Jenže prišel rok 1948 a únor a s těch co bojovali za vlast se stali nepřátelé. Některé jeho kamarády začli zavírat. Když dostal varování, že nastal i jeho čas, tak se znovu odhodlal k útěku. Podařilo se mu přejít hranice do Německa, jenže v té době uprc
