Columbia měla původně na nynější misi odstartovat v polovině roku 2001. Start ale musela Národní agentura pro letectví a vesmír (NASA) několikrát odložit.
Naposledy loni v létě, kdy byly zrušeny starty všech raketoplánů kvůli prasklinám na chladícím potrubí.
Columbia je jedním z pěti amerických raketoplánů. Kromě Columbie NASA vyvinula raketoplán Challenger (1982), jenž byl zničen při havárii v lednu 1986, Discovery (1983), Atlantis (1985) a Endeavour (1991), jenž nahradil Challenger.
Další z amerických raketoplánů, Enterprise, sloužil ke zkušebním účelům a nikdy nebyl použit ke kosmickému letu. Během posledních dvaadvaceti let uskutečnila NASA pomocí raketoplánů 113 vesmírných misí.
Problémy s chladícím zařízením
Příčinou sobotního neštěstí by podle prvních odhadů mohly být problémy s chladícím zařízením. Stejné potíže měla Columbia i při svém předchozím letu loni v březnu. NASA tehdy po startu dokonce uvažovala o jeho návratu, neboť se na palubě vyskytly problémy s rozvodem chladiva. Letová kontrola tehdy zaznamenala snížený oběh chladící látky freonu v jednom ze dvou zařízení, která odvádějí teplo z elektronického systému raketoplánu.
Program vývoje raketoplánu byl v USA zahájen v roce 1972 v NASA. Za necelých deset let, 12. dubna 1981, odstartoval první raketoplán Columbia z floridského mysu Canaveral ke svému zkušebnímu letu. S dvoučlennou posádkou během 54 hodin 36krát obletěl Zemi.
Do června roku 1982 se uskutečnily ještě tři další zkušební lety. Vzhledem k jejich úspěšnosti odstartovala Columbia 11. listopadu 1982 ke svému prvnímu řádnému letu. Po tragickém letu raketoplánu Challenger upustila NASA na dva roky od dalších letů a provedla na 200 různých vylepšení, než v roce 1988 lety do vesmíru obnovila.
Columbia byla pojmenována po lodi amerického kapitána Roberta Graye, jenž objevil v květnu 1972 plavební cestu do nitra západního pobřeží Ameriky na hranicích dnešní kanadské provincie Britská Kolumbie a amerického státu Washington a Oregon. Řeka byla později pojmenována Columbia a stejnojmenná loď byla první americkou lodí, která uskutečnila cestu kolem světa.
Tři části raketoplánu
Raketoplán je kosmický dopravní prostředek, spojující v sobě výhody letecké a raketové techniky. Používá se k vynášení osob a předmětů ze Země na její oběžnou dráhu a zpět a tvoří jej tři částí:
- orbitální (družicový) stupeň, což je vlastní raketoplán tvaru letadla s kabinou pro posádku v přední části a nákladovým prostorem v zadní části, se třemi kyslíkovými motory
- vnější nádrž s kapalným vodíkem a kyslíkem pohánějící hlavní motory (nádrž se odděluje ještě před dosažením oběžné rychlosti a při návratu zpět k Zemi shoří v atmosféře)
- dva pomocné válcovité raketové motory na pevné palivo (asi desetkrát použitelné), které jsou zhruba dvě minuty po startu odhozeny na padáku, aby mohly být znovu použity.
Celá tato sestava je vysoká asi 56 metrů a před startem váží kolem 2000 tun. Start je kolmý jako u klasické rakety, přistání vlastního raketoplánu na Zem se uskutečňuje klouzavým pohybem jako u letadla. Hlavní výhodou raketoplánu oproti klasické raketě je možnost jeho vícenásobného použití: dosud se odhadovalo, že vlastní raketoplán lze použít asi stokrát.
Stroj ze 2,5 milionu částí
Raketoplán je nejsložitější stroj, jaký kdy byl zkonstruován. Skládá se z více než 2,5 milionu částí, 370 kilometrů kabelů a více než 27 tisíc izolačních destiček a tepelných vložek.
Během prvních 8,5 minut letu se spotřebuje více než 1590 tun pohonných hmot. V této době raketoplán akceleruje z nuly na určenou rychlost přibližně devětkrát vyšší než výstřel z pistole, což představuje zhruba 28 tisíc kilometrů za hodinu.
Při startu spotřebují dvě rakety na tuhý pohon každou sekundu více než deset tun paliva a vyvinou sílu rovnající se síle 14 700 lokomotiv. Teplota uvnitř hlavních motorů dosahuje 3315,6 stupně Celsia, přitom hlavní pohonná hmota raketoplánu, kapalný vodík, je se svými minus 252,8 stupně Celsia druhou nejchladnější látkou na Zemi.
