Před staletími bránila císaře před hordami barbarů Velká čínská zeď, jejíž zbytky stále berou návštěvníkům dech. Dnes zemi obtáčí pomyslná Velká zeď počítačových filtrů, které mají vládu ochránit před "barbarskými" informacemi rozprostřenými po internetu.
Jenže zdi, jak známo, stejně Čínu nikdy neochránily. "Moment, no problem," ozvalo se za mnou. Mladík s pivem v jedné a cigaretou v druhé ruce si všiml, že mě počítač nechce nikam pustit.
"Moment, no problem," opakuje a jeho prsty začínají v šílené rychlosti bušit do klávesnice – každá zeď se většinou dá obejít a on se snaží stránky zobrazit pomocí anonymních serverů. Cenzoři je – teoreticky – nemohou blokovat. Ale snaha je marná, otevřít internetové stránky BBC se nedaří.
Hlavně zábava
"Dnes je špatný den," omlouvá se lámanou angličtinou. Je trochu naštvaný, zdá se, že je pro něj věcí cti nenechat se onou "zdí" zavřít. I když mu jsou BBC, Wikipedia a další zakázané stránky nejspíš zcela jedno.
Internet a Čína je fascinující kombinace. Jak už to v této zemi chodí, vše se tu vždy děje nějak rychleji než jinde. Jen za loňský rok se počet jeho uživatelů zvýšil o třetinu a k síti je nyní připojeno přes sto milionů lidí. Internet údajně užívá přes 80 procent lidí mladších 24 let.
Atmosféra internetové kavárny, v níž sedím, by tomu odpovídala. V zakouřeném přítmí se táhnou dlouhé řady počítačů, pár desítek zaujatých mladíků a dívek buší do klávesnic či se sluchátky na uších cosi sleduje. Pravda, většina z nich hraje on-line hry či stahuje hudbu a filmy.
Pod dohledem cyberpolicie
Vše se ovšem děje pod přísným neviditelným dohledem: kdesi ve virtuálním prostoru vše hlídá "internetová policie". Počty jejích členů bývají odhadovány až na 50 tisíc. Když si sednete k počítači, musíte předložit místní občanku či pas, které si obsluha naskenuje.
To je velmi výmluvné opatření: ke všemu, co na počítači děláte, je tak přiřazena vaše fotografie. Někde tedy někomu vyjede záznam, že v té a té kavárně zkoušel cizinec jménem Rybář hledat zapovězené heslo Tibet.
I zde ovšem platí, že zeď se dá obejít: obsluze se většinou nechce průkazky skenovat, a tak točí ty staré – redakční poštu jsem si tedy četl jako celkem pohledná zhruba dvacetiletá Číňanka. (Nu ano, stránky MF DNES a iDNES.cz se z Číny otevřít dají, zřejmě nejsou pro čínskou vládu nebezpečné.)
Vládní varování
"Někde to je opravdu k zbláznění," říká o internetové cenzuře asi třicetiletý učitel jazyků, který do Číny přijel z Evropy před několika lety. "Někdy to je lepší, jindy zase horší. Když byl nedávno sjezd čínských komunistů, nefungovalo skoro nic, nemohl jsem ani do pošty na Hotmailu. A dost mailů se mi poztrácelo," dodává.
Čínské vedení opakuje, že nejde o cenzuru, nýbrž o snahu chránit občany před "pornografií a terorismem".
V uplynulých dnech se znovu do centra dění dostalo velmi ožehavé téma, a to do jaké míry mají velké západní internetové firmy spolupracovat s Čínou a dobrovolně cenzurovat svůj obsah.
Firma Yahoo oznámila, že odškodní čínského novináře, jehož jménem byla žalována v ostře sledovaném případu. Š’ Tchao podle agentury AP přeposlal do zahraničí ze své schránky na Yahoo vládní varování čínským novinářům, aby nepsali nic o výročí masakru na Náměstí nebeského klidu.
Policie poté požádala Yahoo o informace o tom, kdo je majitelem oné schránky, a novinář byl odsouzen na deset let za podvracení. Po světě to vyvolalo obrovskou bouři nevole.
"Technicky a finančně jste giganti, morálně jste ovšem trpaslíci," řekl firmě dle AP v americké sněmovně Tom Lanto, předseda zahraničního výboru. Firma Yahoo se nepříliš úspěšně hájila tím, že netušila, proč čínská vláda informace o schránce potřebuje.
