Čínský prezident Si Ťin-pching skládá prezidentskou přísahu. (17. března 2018)

Čínský prezident Si Ťin-pching skládá prezidentskou přísahu. (17. března 2018) | foto: AP

Čínská ekonomika zadrhává, komunisté znervózněli. V sázce je loajalita mas

  • 351
Souběh obchodního sporu se Spojenými státy a ochlazování ekonomického růstu motá čínským předákům hlavy. Ti začínají být nervózní a nejistí, co bude dál i s loajalitou obyvatelstva. Sám vůdce Si Ťin-pching mobilizuje, kudy chodí. Před špatným vývojem varoval metaforou černých labutí a šedých nosorožců.

Si nedávno svolal stovky nejvyšších kádrů vládnoucí komunistické strany a osobně je vyzýval, aby si udrželi „energického a vytrvalého bojového ducha“. Na mušku si vzal zejména „černé labutě a šedé nosorožce“. 

„Buďme ostražití!“ nabádal prezident režimní špičky s poukazem na „nepředvídatelný mezinárodní vývoj a komplikované a citlivé vnější prostředí“ (jasný odkaz na obchodní válku s USA). 

Čína se samozřejmě nehroutí, i když loňské zpomalení růstu tamní ekonomiky na 6,6 procenta (oficiální čínský údaj, ekonomové spekulují, že je záměrně dost nadsazený) mnozí chápou jako varovný signál. 

Prezidentova slova o labutích a nosorožcích nicméně svědčí o tom, že Čína momentálně není tak sebevědomá, jak by se sama ráda světu jevila. Někdo by řekl, že začíná mírně panikařit. 

Černá labuť a šedý nosorožec jsou metafory, které se užívají zejména ve finančnictví. První termín znamená vysoce nepravděpodobné, a tedy neočekávané události (černé labutě v přírodě neexistují), které však mohou mít výrazně negativní dopad na společnost. Takových se nejen investoři velmi obávají. 

Druhý pak představuje opak předchozího. To, že nosorožec je velký a šedý, ví i malé dítě. Pokud ho však přesto přehlédneme, pak nás převálcuje. Šedý nosorožec je tedy očividnou hrozbou, jíž však nevěnujeme pozornost – dokud se nám jeho roh nezapíchne do zad. 

Slabší růst nahlodává legitimitu režimu

To, že vůdce Si varuje Čínu před nebezpečnými trendy, je na jedné straně prozíravé, na straně druhé to svědčí o dosti velké vnitřní nejistotě.

Je stále čemu tleskat? Čínský ekonomický vlak rok od roku zpomaluje

Problémy ekonomiky země, která je druhým největším hospodářstvím planety, největším světovým vývozcem a zároveň největším světovým trhem spotřebního zboží, si ve světě může přát jen málokdo. Jen málokdo by totiž případnou větší čínskou krizí zůstal nezasažen. 

Už vůbec nechce nic takového připustit autoritářské čínské vedení. Jeho legitimita je totiž na udržení silné, bohatnoucí a rostoucí Číny přinejmenším zčásti založena. 

Loajalitu obyvatelstva si režim dlouhé roky kupuje štědrým odměňováním (růstem životní úrovně) a utužováním reputace efektivního vládnutí. To představuje základ oné vysoce vzývané společenské stability. Taženo je to všechno právě výrazným ekonomickým růstem. Pokud by ten nebyl, nebylo by ani z čeho rozdávat a pak by se Číňané možná začali zamýšlet, zda v jejich čele stojí ti praví. 

Tak daleko však ještě nejsme a nejspíš ani dlouho nebudeme. Čína zřejmě – jak tvrdí většina expertů – svůj výkyv ustojí, přestože nyní čelí hlubokým a komplikovaným změnám a oslabení domácí poptávky, byť na někdejší impozantní růst, který přesahoval deset procent, už může jednou provždy zapomenout.

Citlivá výročí rozjitří emoce

S nástupem Si Ťin-pchinga se režim se zpomalováním ekonomického růstu znovu zaměřil na výrazné zesílení kontroly nad společností. Projevuje se to nebývalou aktivizací propagandy, centralizací mocenských struktur a větší brutalitou vůči reálně existujícím či jen domnělým opozičním silám. 

Čínští komunisté bojují o dětské duše, ideologická výchova přitvrzuje

Také důraz na ideologické poučky se vrací v daleko nejsilnější míře od dob velkého kormidelníka Mao Ce-tunga, byť „nově“ jsou reprezentované nacionalistickým „snem o Číně“ vůdce Si Ťin-pchinga. 

Analytici tento trend vesměs vysvětlují nedostatkem sebevědomí a víry v to, že ve svobodnější společnosti by Číňané nadvládu komunistické strany přijímali stejně bezvýhradně jako dosud. 

K narůstající nervozitě vedení přispívá i fakt, že letošní rok je pro Čínu mimořádně citlivý a plný třaskavých výročí. Už v březnu uplyne 60 let od povstání v tibetské Lhase, což nepochybně znovu upře pozornost na čínské represe proti národnostem (Tibeťané, Ujguři a další). 

Počátkem června následuje 30. výročí masakru studentů na Tchien-an-men, což je událost, jež se dosud v zemi všemožně popírá a zamlžuje. V říjnu pak přijde 70 let od založení komunistické Číny, což je výročí, které bude chtít vedení oslavit bombastickým způsobem. 

Mezitím se úporně mobilizuje. Lidový deník, hlásná trouba komunistické strany, vyzývá ve svých úvodnících Číňany, aby se připravili na velice bojovný rok. Vypadá to, že rok Prasete (podle čínského lunárního kalendáře se ujímá vlády v úterý), bude z pohledu Pekingu docela turbulentní a nevyzpytatelný.

Si jako nový Mao? Podívejte se na medailonek současného prezidenta Číny:

26. října 2017


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video