"Loni v červenci jsem měl čtyřicetiny, tak jsem si řekl, že je musím oslavit na trati," vzpomíná sympatický chlapík, jak na zdánlivě sebevražednou myšlenku uběhnout 40 maratonů za 40 dní přišel.
"Ale chtěl jsem tomu dodat vyšší důležitost, tak jsem se spojil s neziskovou organizací Reforestamos Patagonia (Znovu zalesníme Patagonii) a vyzval jsem lidi, aby za každý mnou překonaný kilometr darovali jeden strom," dodává s tím, že plán překročil. Místo 1 688 nových dřevin jich fanoušci koupili o něco více: 1 850.
Kupte si strom v PatagoniiPomoci napravit škody po polívkáři z Brna můžete i vy |
Je to však jen kapka, protože k navrácení patagonských lesů do původního stavu by bylo potřeba vysázet milion stromů a aktivisté jich přes usilovnou snahu získali zatím jen 161 tisíc. Požáry způsobené člověkem jsou v kraji na dolním cípu Jižní Ameriky každoroční záležitostí. Největší zavinil v únoru 2005 při vaření pytlíkové polévky český batůžkář Jiří Šmiták, který díky tomu pronikl i do rozšířeného průvodce Lonely Planet.
Také Chilané si polívkáře z Brna dobře pamatují i proto, že se k neopatrnosti přiznal. Jím způsobený požár v národním parku Torres del Paine, který patří k nejnavštěvovanějším místům země, znamenal velkou ekologickou katastrofou. Česká republika na napravení škod poskytla 15 milionů korun.
Anguita ukazuje na chytrém telefonu video, jak se na místě zkázy snaží ze všech sil běžet, ale silný vítr ho nepustí ani o krok kupředu. "Fouká tu skoro pořád. Ideální pro snadné šíření ohně," komentuje to. "Nechápu, že jsou tam turisté tak nezodpovědní."
Zvládnout by to mohl každý
Anguitův běžecký a médii sledovaný supervýkon k problémům Patagonie alespoň na chvíli přitáhl pozornost. "Není to nic nadlidského. Každý by to mohl dokázat, kdyby si vytrénoval vůli. Nějací chytří doktoři tvrdili, že to moje tělo nezvládne, ale já bych mohl klidně dát 41. pokračování. Nejde mi však o to zlomit rekord Belgičana Stefaana Engelse, který před třemi lety maratony opakoval bez přestávky celý rok," tvrdí u kelímku kávy.
Běhal dopoledne v metropoli Santiagu. Nudu každodenně stejného okruhu mu zpestřovali jeho příznivci, kteří se k jeho klusu aspoň na pár kilometrů připojili. "Zbytek dne jsem trávil spánkem a jídlem. Měl jsem ohromný hlad a cpal jsem se hlavně těstovinami osmkrát denně. Krizi jsem měl jen po 3. maratonu. To jsem zapochyboval, jestli to dokážu. Ale ten čtvrtý byl bez potíží. Tělo se na silnou dávku běhu rychle adaptovalo," vypráví.
Matías Anguita, který si od médií vysloužil přezdívku chilský Forrest Gump, začal se sportem až v 25 letech. Měl nadváhu, kouřil tři krabičky cigaret denně, pracoval jako finanční analytik. Řekl si, že se svou životosprávou musí něco dělat, a běhat mu přišlo nejjednodušší. V prvních týdnech se u toho cítil na umření, ale nevzdal se a dávky si postupně navyšoval.
Běh změnil můj život
"Když jsem dorazil do cíle svého prvního maratonu, věděl jsem, že bych klidně mohl pokračovat dál. Únava je jen v hlavě, takže jsem si zase přidal," líčí s tím, že například jeden z maratonů v Santiagu si na rozdíl od ostatních vyřízených účastníků dopřál rovnou dvakrát. Zvládne po svých překonat poušť a do tří let plánuje od severu k jihu přeběhnout Chile, které se přes jižní polokouli táhne jako 4 630 kilometrů dlouhý makaron.
Důsledně se na to připravuje. Ve všední dny si předepisuje dvacet kilometrů dopoledne a deset odpoledne, o víkendu si dává lehčí výklusy. Občas vysadí v neděli. Zaměstnání analytika se už dávno vzdal a místo toho se živí jako trenér běhu.
Kamarády z minulosti nahradili parťáci z dlouhých tratí, na nich se pochopitelně jako doma cítí i jeho současná partnerka. Nikotinovou drogu nahradil závislostí na sportu. Není divu, když říká: "Rozhodnutí začít běhat změnilo můj život o 180 stupňů."
