Dnes je to přesně rok, co se historicky první afroamerický prezident chopil moci. Rok od inaugurace, na niž se do Washingtonu sjely skoro dva miliony lidí. Mnoho z nich tehdy nemělo nejmenší šanci Obamu spatřit. Ale naprostá většina z nich věřila: Toto je muž, který nás zachrání. Vylepší obraz Ameriky ve světě. Skoncuje s válkami a bezprávím, uzdraví ekonomiku i zdravotnictví.
Mesiáš? Ano, i toto slovo se skloňovalo. Podle průzkumů tehdy Obamu podporovalo 70 procent Američanů.
Teď to není ani padesát procent. Ve státě Georgia někdo před dvěma týdny pověsil na oprátku Obamovu figurínu. Demonstranti bouřící se proti zdravotní reformě mávají plakáty, na nichž má prezident namalovaný hitlerovský knírek. Jiní mu zase nadávají do komunistů. Znamená to, že Obama už stačil nenapravitelně selhat? Nikoliv. Jen se potvrdilo, že mesiášem opravdu není.
Selhání jménem "Gitmo"
V jedné věci Barack Obama zřetelně přestřelil. To když hned po nástupu do funkce slíbil, že do roka zavře kontroverzní věznici na Guantánamu. Vývoj dal za pravdu těm, kteří varovali: nereálné! Ano, za rok odešly z Guantánama desítky vězňů, ale skoro dvě stovky dalších tam pořád zůstávají. Navíc se potvrzuje, že propuštění mají zhusta tendenci vracet se k terorismu. Ukázal to mimo jiné i nedávný neúspěšný pokus o teroristický útok na letadlo do Detroitu, kdy mladý Nigerijec pronesl na palubu výbušninu ve spodním prádle. Vyšetřování potvrdilo, že ho vycvičila a vyzbrojila jemenská buňka Al-Kajdy. A dva z jejích členů byli... ano, bývalí vězni z Guantánama.
Barack Obama přednáší Kongresu projev ke zdravotním reformám. za ním sedí viceprezident Joe Biden a předsedkyně sněmovny Nancy Pelosiová. (9. září 2009)
Jemenci momentálně na "Gitmu" tvoří skoro polovinu osazenstva. Pustit je? To teď dost dobře nejde. Barack Obama bude rád, podaří-li se mu zavřít Guantánamo alespoň letos.
Co dál? Prezident sliboval, že se USA za jeho vlády stanou vůdčí silou světového boje s globálním oteplováním. Onoho boje vedeného v "kjótském" duchu, tedy prostřednictvím snižování emisí skleníkových plynů. Změna nastala, ale zdaleka ne dostatečná. Důkazem toho budiž fakt, že USA v prosinci přijely na klimatickou konferenci do Kodaně s pramálo ambiciózní nabídkou. I proto Kodaň skončila fiaskem.
Příliš brzy na známkování
Tím však výčet neúspěchů (alespoň prozatím) končí. Ne že by vše ostatní bylo skvělé. Jen je příliš brzy na hodnocení. Pokud jde o Afghánistán, který bude pravděpodobně jedním z určujících bodů jeho prezidentství, Obama nařídil vyslat třicetitisícové posily. Zda uspěje, ukáže čas.
Druhá poděděná válka, ta irácká, je teď na vedlejší koleji. Američané jsou pryč z iráckých měst a do konce léta jich má být většina zpátky doma. Novou hrozbu naopak představuje Jemen.
Obama se pokusil podat ruku Íránu, ale nejspíš už sám zjistil, že tudy cesta nevede. Možností jsou tvrdé sankce, vždy však s nejistým výsledkem.
Zrušením plánu na stavbu základen pohněval část české a polské veřejnosti a naopak se trochu zavděčil Rusku. To by mu mohlo pomoci právě v otázce Íránu, který testuje rakety a pravděpodobně vyrábí jadernou zbraň. Obama chce atomové bomby ze světa vymýtit.
Pro Američany ale nic z toho není tak důležité jako domácí problémy. Ekonomická krize už sice ustupuje, ale na životech normálních lidí se to ještě neprojevilo (nezaměstnanost se pořád drží na deseti procentech).
A také zmíněná reforma zdravotnictví, další věc, podle níž budou dějiny Obamovo působení hodnotit. Prvotní odvážná předsevzetí se již značně rozmělnila, nicméně i pokud by se podařilo reformu schválit v současné "zředěné" podobě (tedy hlavně bez propagované státní varianty pojištění), představovala by nejmohutnější změny v churavém systému za desítky let.
A co se Baracku Obamovi zatím nejvíce povedlo? Především vylepšit onen obraz USA ve světě. Není to jen obecná fráze. Amerika potřebuje být vnímána jako odpovědná a vstřícná země, jinak ničeho nedosáhnou.
Tento rok bude pro Obamu ještě těžší uplynulý. A už brzy uvidíme, jak se prezident rozhodl stran těch boxerských rukavic.