„Je to velmi důležitý a nezbytný signál běloruské společnosti. Čas na vyhlášení této deklarace už uplynul. Nyní je nutná akce,“ řekl Latuška pro pražskou pobočku Rádia Svobodná Evropa.
Běloruská opozice má nového lídra. Diplomata, který léta sloužil režimu |
Rezoluce, kterou EU Lukašenka přestane uznávat jako legitimního prezidenta, by měla platit od 5. listopadu.
Alespoň takové je přání běloruské opozice. Latuška upozornil, že Litva i Polsko už tento krok podpořily. A míní, že je na to připravená i Česká republika.
Dodal, že si uvědomuje nejednotnost unijních států v této otázce a naznačil, že jsou za tím obavy z dalšího postoje některých „třetích států“, čímž zřejmě odkázal na Rusko. To stále stojí za Lukašenkem.
„Evropská unie nás učila demokracii! Teď je čas pomoci,“ řekl podle RFE se zjevnou frustrací. „Kolik násilných činů vůči běloruské občanské společnosti ještě potřebujete?“ povzdechl si. Popsal také, že při opouštění Běloruska proklouzl kontrolám ve voze diplomatů.
Člen opoziční Koordinační rady totiž až donedávna patřil k služebníkům Lukašenkova režimu a coby diplomat působil v několika evropských zemích. Na stranu demonstrantů se přidal poté, co vůči nim policisté začali brutálně zasahovat.
Když to Latuško zkritizoval, přišel o místo ředitele minského divadla, které pak na protest opustili i jeho herci. Lídr opozice pak říkal, že Bělorusko neopustí tak jako třeba prezidentská kandidátka Svjatlana Cichanouská. Se stupňujícím se nátlakem však rodnou zemi opustilo několik členů Koordinační rady včetně něj.
Jediným členem vedení rady, který ještě není za hranicemi nebo ve vazbě, je držitelka Nobelovy ceny Světlana Aleksijevičová. Tu nyní v jejím bytě chrání před zatčením několik evropských diplomatů včetně českého velvyslance v Bělorusku Tomáše Pernického.
Diplomacie v praxi:
Volební rivalka Lukašenka Cichanouská se ve středu sešla s polským premiérem Mateuszem Morawieckým ve Varšavě. A podle informací Deníku N v Polsku padl návrh, aby se s ní setkala i Visegrádská čtyřka na svém pátečním jednání.
To však údajně odmítl český premiér Andrej Babiš, čímž schůzku zablokoval. Babiš ovšem tvrdí, že „jen řekl, že to není dobrý nápad“ a že je potřeba takové kroky projednat celoevropsky. Proti návrhu se podle něj postavilo i Maďarsko se Slovenskem. Latuško pro Deník N uvedl, že je za to na českého premiéra naštvaný. Připomněl také, že i Češi během Pražského jara potřebovali mezinárodní podporu.
Litva už prohlásila Cichanouskou za zvolenou prezidentku Běloruska:
Protesty neutichají, Bělorusové jsou kreativní
Pro RFE Latuško dále uvedl, že ze současného chování běloruského prezidenta se dá vyčíst několik věcí. Fakt, že se Lukašenko nechává fotit se zbraní v ruce, podle něj znamená, že lidem dává najevo, že je připraven o svou funkci bojovat.
Jeho návštěva běloruské prokatury a výzvy, aby k potlačování protestů a trestání demonstrantů přistupovala důsledněji, zase podle diplomata ukazuje na to, že si prezident není jistý podporou zevnitř režimu. „Jasně chápe, že vládní aparát je proti němu,“ míní Latuško.
Dodává, že by také Rusko mělo pochopit, že Lukašenkův čas ve vládě už skončil. A pokud má Kreml v Bělorusku nějaké střednědobé strategické zájmy, měl by se „začít bavit s těmi, kdo budou u moci zítra“.
Běloruské bezpečnostní složky mezitím znovu změnily postup proti dění v ulicích. Po prvotní policejní brutalitě a hromadném zatýkání, které se později změnily víceméně v tolerování protestů, nyní znovu tvrdě zasahují. A to i vůči ženám, což se podle běloruských novinářů dosud příliš nedělo.
Ženy tak díky tomu chránily muže, které chtěli členové jednotky OMON zbít či odvézt do vazby. Demonstrace nicméně probíhají dál a z Běloruska přicházejí mnohé příběhy a příklady odvahy a kreativity demonstrantů. Jedním z nich je situace na sídlišti v Minsku, kde lidé oslavují dýdžeje, kteří jim pustili ruskou píseň Změna. Na jedné ze zdí se pak objevil jejich portrét.
Příběh ze sídliště v Minsku:
Úřady obrázek nechaly několikrát přemalovat, lidé ho však vždy obnovili. Zeď proto nyní každou noc chrání policie. Bělorusové proto naposledy portrét na zeď promítli, s čímž strážci zákona nemohli nic udělat.
Dalším příkladem je pak třeba horník Jurij Korzun, který se v Saliharsku připoutal v šachtě k těžebnímu zařízení a odmítal vyjít na povrch, dokud nebudou jeho požadavky splněny. Policie jej vyvlekla násilím a podle některých zpráv muž skončil v nemocnici.