Den poté, co Tálibán v polovině srpna dobyl město Mazáre Šaríf, si jeho bojovníci přišli pro Raihaninu šestiletou dceru. Vdova, která o manžela přišla loni rukou Tálibánců, vychovávala dítě jako svobodná matka.
O opatrovnictví se po mužově smrti utkala s tchánem a tchyní. Vyhrála díky afghánskému občanskému zákoníku, podle něhož si ovdovělá žena mohla dítě ponechat, pokud ho dokáže finačně zajistit. Když ale město ovládli radikálové, začalo se vše řídit podle nich. Včetně zákona.
„Den po pádu Mazáre Šaríf do domu mého otce, kde jsem žila, přišel můj švagr s Tálibánci, kteří požadovali, ať jim svou dceru vydám,“ popsala Raihana listu The Guardian. Měla štěstí v neštěstí, nebyla s dítětem doma. Jakmile se o hrozbě dozvěděla, vydala se s dcerkou do Kábulu.
„Chtěli mi vzít dceru. Schovaly jsme se do pytlů s moukou v zadní části kamionu mířícího do Kábulu. Přemluvila jsem řidiče,“ uvedla. V Kábulu začala obcházet ambasády. Nakonec s pomocí sestry žijící v Británii získala pro sebe a dceru vízum a odletěla do Londýna.
„Po tolika útrapách se mi podařilo opustit Afghánistán. Jsem tak šťastná, že je moje dcera se mnou,“ popsala Raihana. Ta se s ohledem na bezpečnost rozhodla nepublikovat svou pravou identitu.
Svobodné matky přijdou o pomoc zvenčí
Přestože život svobodných matek v Afghánistánu vždy doprovázela stigmata, chudoba či marginalizace, podle antropologa Nazífa Šahríního z univerzity v americké Indianě měly v posledních dvaceti letech poprvé přístup k sociálním službám, a to hlavně díky mezinárodním organizacím.
„V Afghánistánu vznikla řada programů pro matky s dětmi, které se staly oběťmi násilí,“ uvedla pro portál TodayHeather Barrová z organizace Human Rights Watch. „V posledních dvaceti letech bylo opravdu vzrušující vidět, že ženy mají více prostoru vést nezávislé životy,“ dodala.
Něco takové nebylo za předchozí vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001 možné. Dívky nesměly navštěvovat školy a ženy nemohly pracovat. Na veřejnosti musely chodit zahalené a s mužským doprovodem. Tento fakt ženám znemožňoval vydělat si vlastní peníze a osamostatnit se.
„I v posledních dvaceti letech přetrvávala řada praktik poškozujících ženy, například nucená manželství, sňatky dětí či provdávání dívek za účelem řešení rodinných konfliktů,“ líčí Barrová. „Pod afghánskou vládou se ale situace postupně zlepšovala. Bylo to pomalé, ale byl to pokrok,“ podotýká.
„Svobodné matky bez mužských příbuzných, o které by se mohly opřít, byly před rokem 2000 v té nejhorší ekonomické situaci, měly opravdu hrozný život,“ říká Šer Jan Ahmadzí, ředitel Centra pro afghánská studia na univerzitě v Nebrasce. Podle něj zatím není jasné, jestli se mezinárodní finanční pomoc k Afghánkám v nouzi dostane i nyní.
Tálibán se může mstít za „provinění“ manželů
Největší nebezpečí podle Barrové hrozí svobodným matkám, kterým se děti narodily mimo manželství. Trest odnětí svobody, jenž hrozil za nemanželský sex za předchozího kabinetu, se totiž pod Tálibánem a právem šaría může proměnit v brutální bičování či ukamenování.
V případě vdov se podle Barrové riziko odvíjí od toho, kdo byli jejich manželé. „S vdovami po bojovnících Tálibánu mohou radikálové zacházet s láskou, velkorysostí a respektem. O osud těch, jejichž manželé sloužili v armádě či u policie, se velmi obávám,“ uvedla Barrová.
„Ženy, které se rozvedly nebo manžela opustily, jsou rovněž v nebezpečí. Tálibán nepovažuje za přijatelné, aby žena opustila svého manžela,“ líčí Barrová podle níž to budou radikálové vnímat jako nemorální chování.
Tálibánci zavraždili těhotnou policistku, na univerzitách rozdělují studenty |
To je případ osmadvacetileté Yaldy, svobodné matky tří dětí, která se v Kábulu skrývá před svým exmanželem. „Je členem Tálibánu a snaží se mi mé děti vzít. Obklíčili dům mého otce, neustále ho obtěžují a opakovaně mě a mé děti přicházejí hledat,“ popsala s tím, že ji manžel léta terorizoval.
„Můj otec sňatek zařídil, když mi bylo jen čtrnáct let. Nevěděla jsem o manželství nic, sama jsem byla dítě,“ líčí. Krátce po svatbě otěhotněla a postupně porodila další dvě děti. Manželství popsala jako peklo. Skutečnost, že manžel patří k Tálibánu, vyšla najevo až po sňatku.
Radikálům se nedá věřit, říkají experti
„Nenechal naši dceru chodit do školy. Když jsem trvala na tom, že tam půjde, zbil mě opaskem,“ uvedla Yalda, jejíž jméno bylo s ohledem na bezpečnost rovněž změněno. Yalda se od manžela rozhodla odejít v roce 2014, když nebyl doma. S dětmi utekla do sousedního Pákistánu.
Odtud se však za rodinou rozhodla vrátit poté, co jejího manžela v Afghánistánu zadrželi a uvěznili. Po návratu získala děti do péče, nyní se ale děsí budoucnosti. Podle The Guardianu se skrývá a doufá, že její žádost o vízum do USA bude úspěšná. Jak by ze země odešla, netuší.
Ať ženy zůstanou doma, naši bojovníci je neumí respektovat, varuje Tálibán |
Ačkoli Tálibán po převzetí moci slíbil, že bude respektovat ženská práva a nechá je pracovat či studovat, Šahríní, Barrová ani Ahmadzí tomu nevěří.
„Jestli se bude nová vláda Tálibánu podobat té předchozí, pravděpodobně se vrátíme do společnosti, kde jsou ženy považovány za majetek mužů, kteří si s nimi mohou dělat, co se jim zlíbí,“ uzavírá Barrová.
