Poznali se na pražské DAMU, zamilovali se a vzali. Pohádka však šťastný konec neměla, ač je zpočátku osud směřoval do stejných kolejí. Původně se ze Štěpánky Haničincové, rozené Hubáčkové, a z Petra Haničince měli jako z mnoha legend českého herectví stát kantoři. Přání rodičů se ovšem oba vzepřeli.
Štěpánka Haničincová se narodila koncem září 1931 v malé obci Kvíčovice kousek od Plzně, brzy se přestěhovala do Heřmanova Městce na Chrudimsku. Spolužáci na ni občas pokřikovali „profesorko“ nebo „herečko“. Už tehdy, jak později prozradila, se chtěla věnovat právě některé z těchto profesí.
Citlivá Štěpánka byla trochu snílkem, možná jí to pomáhalo vyhýbat se starostem, které mívala rodina s otcem. Ten se totiž rád napil. „Maminka byla báječná, dokonce bývalá ochotnice, moc hodná, a pro mě v životě hodně udělala. Tatínek byl zvláštní pán – byl ševcem a bohužel ‚trochu do světa‘, rád zašel do hospody a někdy se pustil i do karet, “ zavzpomínala v jednom z rozhovorů koncem 90. let.
Velká tragédie potkala rodinu po válce, když se v lesích povalovala munice a jeden z granátů zabil Štěpánčina mladšího bratra Josefa. Následoval maminčin pokus o sebevraždu, rozvod, stěhování do České Lípy a do Děčína, další náhradní tatínek i další rozvod. Teprve třetí nevlastní otec byl pro rodinu ten pravý. To už byla Štěpánka skoro dospělá, po obchodní akademii se vrhla na herectví, na zkoušky na DAMU se vypravila tajně, protože jí rodiče její sen rozmlouvali.
Také Petr Haničinec se měl stát učitelem. Rodák z Pardubic začal na přání otce, poštovního úředníka, studovat Učitelský ústav v Chrudimi, později přestoupil na trutnovské gymnázium. V mládí hrál výborně na klavír, cvičil i šest hodin denně. Když oznámil rozhodnutí pro hereckou dráhu, otec se rozčílil, načež mladý Petr utekl z domova. Živobytí hledal jako muzikant v barech a hospodách a nakonec byl přijat na pražskou DAMU.
O rok starší bouřlivák hezké Štěpánce imponoval, svatba na sebe nenechala dlouho čekat a brzy poté se jim narodila dcera Saša. „Naše partnerství bylo víc kamarádstvím než manželstvím a časem jsme se přirozeně rozešli,“ řekla o vztahu herečka, která už na fakultě začala kariéru v televizi, kam ji vzali, když sháněli neokoukané tváře.
„Můj první televizní pořad pro děti se poprvé vysílal 3. listopadu 1953,“ zavzpomínala. Jejími pracovními partnery se staly loutky čertík Bertík, Kačenka a další, Štěpánka Haničincová se stala „televizní maminkou“ tisíců dětí.
Rozvod nebyl pro manželovu divokou bohémskou povahu žádným překvapením, Haničincovou další manželkou se později stala Marie Kyselková, princezna Lada se zlatou hvězdou na čele, která už během natáčení pohádky nosila jeho dítě. I s ní se rozvedl, odešel k rozhlasové redaktorce Evě Kopecké, po třetím rozvodu zakotvil u zlatnice Radmily.
To Štěpánce Haničincové se nevedlo ani v novém vztahu s režisérem Janem Valáškem. Později v práci, která ji velmi naplňovala, potkala herce Jana Přeučila. „Oba jsme měli za sebou nepodařená manželství, já dokonce druhé, byli jsme trochu osamocení ztroskotanci. Já v něm poznala báječného člověka a nespletla jsem se,“ vzpomínala na muže, se kterým prožila víc než čtvrt století. Vzali se v roce 1971.
Jan Přeučil a Štěpánka Haničincová ve snímku Pohádky z tisíce a jedné noci (1971)
Dětmi oblíbená Štěpánka se však za normalizace kvůli emigraci dcery znelíbila režimu a z obrazovky postupně zmizela. Vrátila se až po revoluci, nebyla ovšem ochotná se úplně přetvořit v „televizní babičku“, nechtěla ještě zestárnout. Do toho se proměnila i tvorba pro děti a herečka se stále více stahovala do soukromí, v televizi už příliš práce neměla.
Možná se tehdy projevily otcovy sklony, možná to byl smutek z postupné ztráty milované práce – koncem října 1999 doma nešťastnou náhodou spadla hlavou přímo na radiátor. Našel ji po několika hodinách Jan Přeučil, když se vrátil pozdě v noci z natáčení. Lékař už jen konstatoval smrt.
VIDEO: Pohádky na přání, Lórinka a čertík Bertík, Š. Haničincová (1968):
