Právě jste absolvovala focení s Lenkou Hatašovou. Jak si užíváte v roli modelky? Baví vás obecně tyto akce, kde vás jiní nalíčí a opečovávají?
Vše dělám automaticky. Baví mě, když je to rychlé. Výsledek profesionálního líčení je však značný a určitě to není ztráta času. Není to však něco, co bych si úplně užívala. Už jsem s tím za ta léty sžitá, je to pro mě rutina. Nejraději jsem nenalíčená, když na sebe nemusím nic dávat. Občas je to však nevyhnutelné, abych nějak vypadala.
V soukromém životě se tedy příliš nelíčíte?
Nerada trávím hodně času v koupelně, ani ty úpravy moc neumím. Neumím si vyfoukat vlasy, nebo je natočit. Nebaví mě to. Zároveň mi připadá, že když toho na sobě nemám tolik, tak to vlastně vypadá lépe. Mám ráda spíše přirozenější líčení typu make-up, řasenka a lesk na rty. To mi stačí.
Šaty, které máte nyní na sobě, jste si sama navrhla...
Baví mě hledat cesty k tomu, abych mohla podobné věci dělat. Vyrábím si například šperky z neopracovaných kamenů a diamantů. Mám i vlastní značku. Nyní jsem se přehoupla i k oblečení. Jsou určité věci, které bych chtěla nosit, tak si je zkrátka nechávám ušít. Baví mě ten kreativní proces, kdy najdu nádhernou látku a přemýšlím, co by z ní mohlo být. Vznikne z toho vždy něco neočekávaného a neplánovaného.
Není to však o tom, že bych chtěla fušovat do řemesla úžasným českým designerům a návrhářům, které respektuji. Spíše si nechávám udělat modely, které tu nejsou dostupné, protože jsou mnohdy až příliš extravagantní a barevné.
Nepřemýšlela jste i o něčem pro muže?
Mužský svět je mužský svět. Nechci do něj zasahovat. Kluci jsou takoví jednodušší a easy. Proto mě asi baví. Mám tři syny, kteří nejsou na oblékání, módu ani život nijak nároční. Stačí, že jsem náročná já.
Jak zvládáte pubertu svého nejstaršího syna?
Adamovi je dvanáct let. Ta otázka je velmi častá. Myslím si však, že každá matka a je jedno kolik dětí má, to zkrátka vždycky nějak zvládne. Není důležité být dokonalá a perfektní a zvládat vše podle nějakých tabulek nebo instagramových profilů jiných maminek. Je důležité být v pohodě, klidu a rovnováze. Což není vždy jednoduché.
My ženy děláme, co můžeme. Je důležité se umět i pochválit a najít si moment, kdy si můžeme odpočinout a máme prostor samy pro sebe. Odpustit si chyby a polevit z nároků, které máme tendenci mít jak na děti, tak na sebe samotné.
Jak vy sama nejraději odpočíváte?
Musela jsem se naučit odpočívat, protože jsem to dlouho neuměla a připadala jsem si divně, když jsem najednou nic nedělala. Pořád mám tendenci se cítit v životě neužitečná. Mám velkou radost, když se občas přistihnu, jak ležím na gauči a odpočívám a kolem mne jsou všechny ty rozházené hračky a v kuchyni neumyté nádobí. Celý život jsem to řešila a stále jsem honila za perfektním dokonalým uklizeným domem. Teď se učím občas úplně vypnout.
Vlastina Svátková
Pomáhají vám doma synové a manžel?
Je nutné zapojit všechny členy domácnosti, hlavně děti. Je důležité, aby se naučili být samostatní a uvědomili si, že to není jen o tom, že maminka uklízí, pere a myje nádobí. Od malička kluky učíme, aby nám pomáhali. Máme dokonce takový rozpis na každý den, kde se píše, kdo z nás má kdy službu.
Kluci se tak naučí vnímat ten život i v praktické rovině, aby nebyli stále ve všem závislí na mamince a nestalo se náhodou, že ještě ve třiceti budou bydlet u mě a budou očekávat, že se o ně budu starat. Tak to nehrozí.
Jaké mají kluci povahy?
Každý z nich je úplně jiný. Je to nejspíše proto, aby nás to něco naučilo. Vždy, když totiž máme pocit, že jsme jednoho zvládli, tak přijde další, kterého úplně nezvládáme. Být rodičem je obrovská výzva. Je to nejtěžší role v životě. Nejlepšími učiteli jsou naše děti. Bez nich bych se nikdy nenaučila být tak tolerantní.
