Viktor Dvořák sám sebe popisuje jako plachého člověka. Prozradil, že terapii tmou absolvoval třikrát. „Je to velmi sofistikovaná místnost se sociálním zařízením, v níž je naprostá tma a ve které člověk stráví několik dnů. Já jsem si tím prošel celkem třikrát. Ale to bylo myslím takové období, které už mám nyní za sebou,“ prohlásil.
Vzpomíná na to však rád. Je prý až neuvěřitelné, jak se člověk ve tmě rychle zorientuje. Například najíst se podle něj vůbec není problém, na rozdíl od vymáčknutí pasty na zubní kartáček. „To bylo to nejtěžší, co mě tam potkalo, co se fyzické orientace týče. A smysl toho všeho? Poznej sám sebe. Je to velmi intenzivní, hutná medicína pro duši,“ míní herec.
Dvořák je hlavní hvězdou životopisného filmu o dramatikovi a pozdějším českém prezidentovi Václavu Havlovi, který má premiéru příští rok v létě. „Čas od času se najde někdo, kdo mi připomene, že jsem Václavu Havlovi podobný. A vůbec první, kdo si toho všiml, byla herečka Jaroslava Adamová. My jsme ještě asi rok po absolvování DAMU uspořádali se spolužáky na půdě školy představení a ona byla na premiéře. Po představení mě najednou někdo táhne za rukáv a vleče mezi lidi a křičí: Podívejte se na něj, podívejte se na něj, on vypadá jako Havel za mlada, a já jsem ho zažila!“ prozradil.
Na natáčení se poctivě připravoval, pouštěl si různé záznamy, aby nastudoval Havlovy pohyby, gesta, mimiku. Samozřejmě i ráčkuje. Ale předvést divákům, jak mu to jde, nechce. „Já už jsem ten film natočil a už je to hotový. A už se k tomu nechci vracet jako nějaký imitátor,“ snažil se vysvětlit důvody, proč si diváci mají počkat na film.
„Ráčkování není úplně snadné, a tak jsem si musel před každou klapkou tak jako chrčet. A když jsem šel po natáčení do divadla odehrát představení, přistihl jsem se, že přicházím na jeviště a už zase chrčím a připravuju se na to ráčkování. Což je strašný, a tak se to vědomě odnaučuju,“ řekl s tím, že na metodiku ráčkování si musel před natáčením sám přijít. Sám také trénoval, a to povětšinou doma, protože na veřejnosti se styděl. „Musel jsem si navodit pocit, že mi nejde normální r, a ono mi to tam pak samo skočilo,“ dodal.
