„Jsem člověk s pozitivním přístupem k životu, a byť jsem pár překážek už musela překročit, tak jsem se tím nenechala zlomit. Vděčím za to i rodičům, kteří mě odmala vychovávali v tom, že jednou rukou mohu dělat všechno a rovnat se svým vrstevníkům,“ říká Rážová, jejíž postižení nemá jasnou příčinu. Lékaři jí sdělili, že příčina není genetická, ale proč se narodila bez ruky, není jasné. Mohla být příčinou viróza nebo nevhodné léky požité v těhotenství.
Král Miroslav, milovník žen i hlas Shatterhanda. Vladimír Ráž by slavil 100 let |
Rážová ovšem bez ruky zvládala vše, co její vrstevníci, a jezdila dokonce závodně na lyžích. Vadila jí jen protéza, kterou musela nosit. „Protézu jsem nosila zhruba dvacet let a bylo to hrozně nekomfortní. Byly tam určité vlivy, co se týče vývoje, a z ortopedického hlediska asi byla pro mě důležitá, zvlášť v tom raném věku, abych se nekřivila, nevybočovala. Ale čím jsem byla starší, tím víc mi byla na obtíž. Navíc jsem si v některých situacích říkala, že těm lidem něco nalhávám,“ svěřila se. Rozhodla se proto přestat protézu nosit a začala se cítit svobodnější a uvolněnější.
Chybějící ruka ostatně nebyla to, proč by si jí lidé na ulici nejvíc všímali. Spíš to byl její slavný otec. „Lidi mi vždycky říkali: ‚Dědeček se o tebe hezky stará.‘ A my vždycky s tátou: ‚Ne dědeček – tatínek!‘ Ale pokaždé jsme se tomu zasmáli a nebylo to nikdy nic, co by nás urazilo, protože ten věkový rozdíl tam prostě byl. Táta byl o generaci starší než většina tatínků mých vrstevníků, ale já jsem to nikdy nepociťovala.“
Pocítila to až v devatenácti letech, kdy její otec ve věku 77 let náhle zemřel. „Nebyla jsem připravená na to, že by mohl tatínek ze dne na den odejít. O to horší to pro mě bylo, že tatínek do posledního dne točil. Svou poslední roli ve Zdivočelé zemi točil den předtím, než zemřel,“ popisuje.
„Brala jsem to jako konec světa. Pro mě, devatenáctiletou holku, to bylo první setkání se smrtí. Slzy tekly proudem několik dní a já si pamatuji doteď, že jsem si říkala, že moje tělo nedělá nic, než pláče. Už jsem ani oteklé oči neměla, protože jsem se opravdu topila v těch slzách,“ říká s tím, že až po otcově odchodu si uvědomila, jak na něj byla fixovaná.
Rudolf Hrušínský ml., Vladimír Ráž a Otakar Brousek ml. v seriálu Zdivočelá země (2001)
Nastoupila v té době na právnickou fakultu, ale zase ji brzy opustila. „Byla jsem strašně zraněná a neměla pomyšlení na jakákoli studia. A když jsem na tu univerzitu přišla a viděla tam ty ambiciózní lidi, tak jsem věděla, že jsem úplně jiná, že se na to nehodím,“ vysvětlila s tím, že ji vždycky bavilo zpívat a povídat, proto začala chodit na konkurzy a ucházela se o práci v rádiu.
Vzali ji do rádia v Plzni, kde poznala i svého prvního muže a splnila se jí tak dvě velká přání najednou. „Obrátila jsem se od smutné holky, která přišla o tátu příliš brzy, ve veselou holku, která je vděčná za krásných devatenáct let s tátou, z kterých bude čerpat do konce života,“ říká Rážová, jež je nyní matkou dvou zdravých synů a točí internetový seriál Jednou rukou, aby ukázala, že neexistuje nic, s čím by si neporadila, a pomáhá tak lidem, kteří z různých důvodů mohou používat jen jednu ruku.
