Policajti mě v sedmnácti postavili ke zdi s pistolí u hlavy, vzpomíná Banga

Novinář, hudebník a spisovatel Patrik Banga se dokázal prosadit i přes rasismus, se kterým se jako Rom v životě často otevřeně setkal, i navzdory závažnému onemocnění. Zavzpomínal na svou práci streetworkera i na drsné momenty, které zažil jako teprve sedmnáctiletý zpravodaj ve válce v Jugoslávii.

Patrik Banga je novinář, hudebník, moderátor, podnikatel v IT, administrátor zpravodajského serveru i spisovatel a autor knihy Skutečná cesta ven nominované na letošní cenu Magnesia Litera.

Otevřeně v ní popisuje systémový rasismus, který se projevoval nejdříve ve škole, později i brutálním policejním násilím. Popisuje střety s členy hnutí skinheads, kteří se v pracovní době převlékali do policejních uniforem, a stopy, které to na něm jako na Romovi zanechalo dodnes.

Banga musel v životě překonávat řadu překážek i psychické obtíže. V sedmnácti letech se stal profesionálním streetworkerem a pomáhal v terénu narkomanům. „Takové toxikomanské centrum, kde se všichni scházeli, bývalo tehdy na Karlově náměstí. Já jsem tam často procházel s taškou plnou náhradních jehel, stříkaček, dezinfekce a vším, co toxíci potřebují,“ popisuje v novém dílu pořadu 13. komnata.

RECENZE: Patrik Banga se nenechal zlomit. Chtěl víc a jeho kniha to dokazuje

„Potkával jsem v parku i spolužáky ze základní školy. Najednou jsem je viděl jako úplné trosky. Ani mě nepoznávali, a to jsme se neviděli jen pár let. Jsem moc rád, že jsem drogy sám nikdy nebral a ani to nezkusil. Když jsem třeba viděl ženskou s miminkem závislým na heroinu, bylo mi z toho do pláče a nezvládal jsem to,“ vzpomíná.

Později se Patrik Banga dokázal prosadit jako novinář, který se zabýval tematikou uprchlíků. V roce 1999 vypukla válka v Jugoslávii. Patrikova známá, fotoreportérka Lenka, mu tehdy nabídla, aby se do země vypravil a vyzkoušel si tam práci reportéra. Aniž by tušil, co ho čeká, okamžitě souhlasil a za dva dny už byl na cestě.

Patrik Banga (2022)

„Odjel jsem autobusem do Bělehradu a následně do Černé Hory. Ocitl jsem se v uprchlickém táboře, kde měla být původně Lenka, ale ta přijela až o několik týdnů později. Byla to pro mě naprostá beznaděj. Neměl jsem peníze a neuměl ani jazyk, domlouval jsem se univerzálně romštinou,“ říká.

„Pak jsem tam potkal člověka, co dělal pro česká média. Díky tomu, že tam byla internetová kavárna, mohl jsem jako zpravodaj každý týden posílat informace do Čech o tom, jaká je situace. O tom jsme tehdy u nás neměli ani tušení, že konflikt na Balkáně má takové konsekvence a děly se tam různé vedlejší věci. Mluvilo se o obětech a o násilí, ale o tom, že dvacet pět tisíc lidí žije venku na štěrku a umírají tam děti, to nikdo nevěděl,“ vysvětluje.

Romové mě často mají za exota, říká emancipovaný Cikán Patrik Banga

Dodává, že prezident Václav Havel tehdy odsouhlasil nálety, což bylo dost problematické. „V momentě, kdy nás kontrolovala srbská policie a zjistila, že jsem Čech, postavili nás okamžitě ke zdi. Neumíte si vůbec představit, jaké to je mít pušku u hlavy, tím spíš, když je vám teprve sedmnáct let. Ta představa, že by to dnes někdo dělal mému dítěti? Úplně bych zešílel. Je to něco, co do smrti nezapomenete. Říkal jsem si v tu chvíli, co když mu ten palec sjede na spoušť? Nikdo by nás tam tehdy nenašel, nebo by se ani nezjistilo, co se stalo,“ říká Banga.

Patrikova maminka tehdy onemocněla a i on měl zdravotní problémy, takže se po několika měsících vrátil na čas domů. „Tady doktoři zjistili, že mám žloutenku. Moje první útočiště byla tehdejší Nemocnice Na Bulovce. Když jsem z ní šel po nějaké době domů, měl jsem třicet devět kilo. Vypadal jsem, jako bych zrovna vylezl z koncentráku, bylo to strašné,“ vzpomíná.

Patrik Banga a jeho bratr Radek (StarDance, 2015)

Později se opět vrátil do Černé Hory do tábora humanitární pomoci. „Bylo tehdy opravdu těžké sehnat tady kamión a naplnit ho oblečením, hygienickými potřebami, plenami a podobně. Nakonec se to ale podařilo,“ říká Patrik, který přijal po návratu z Jugoslávie místo ředitele terénních programů ve správě uprchlických zařízení. Psal články a komentáře do médií, o víkendech jezdil s kapelou svého bratra Radka Gipsy.cz a začal podnikat v IT.

Jeho kariéru však narušila závažná chronická nemoc ledvin. „Začal jsem být najednou hrozně unavený, pořád jsme s lékaři hledali příčinu. Jednoho dne mi pak zavolali, že mám přijet do nemocnice na biopsii ledviny. Pak mi doktor oznámil, že mám ledvinové onemocnění FSGS, a začal mi diktovat, co všechno nesmím,“ popisuje.

VIDEO: Žižkov romskýma očima. Patrik Banga napsal knihu o dospívání v divoké čtvrti

Dědičné onemocnění fokálně segmentální glomeruloskleróza postihuje spíše mladší pacienty. Je charakterizované ztrátou bílkoviny do moči, v konečném důsledku dochází k těžkým otokům nohou. Neléčená choroba může vést až k selhání ledvin. Nemoc je velmi resistentní k léčbě, kterou jsou například i kortikoidy.

„Začal jsem při léčbě kortikoidy extrémně přibírat, najednou jsem vážil metrák. Měl jsem silné křeče do rukou i nohou, těžce se mi dýchalo. Pak mi nasadili jiné léky. Bral jsem imunosupresiva a pak dokonce i chemoterapika,“ dodává.

Kromě FSGS má Patrik stejně jako kdysi jeho maminka srdeční arytmii, kvůli které ho už několikrát operovali, ale zdravotní problémy se stále vracejí a přetrvávají. On se ale nevzdává a svou houževnatostí a pracovitostí může být příkladem nejen příslušníkům romské komunity.