Jak je to s vašimi údajnými románky, které jste měl prožít i s kolegyněmi z divadla?
Život jde dál, řekl bych, že to všechno byly shody nešťastných náhod. Zásadní průšvih se nekoná, to jen noviny umí udělat z malých věcí velké a na veřejnost to pak působí, že se snad boří svět.
Je tedy pravda, že jste byl nevěrný?
Už pan Werich říkal, že herci pijou víc, ale jen proto, že jsou víc vidět, jenže všichni pijeme stejně. Ta kauza byla zbytečně nafouknutá, s manželkou se máme rádi, máme spolu děti a chceme být spolu.
Vaše manželství to tedy nijak nepoznamenalo?
Já doufám, že ne. Fungujeme dál, nikdo nic zásadně nebortí, nezbláznil jsem se, nezamiloval jsem se a nechci bořit rodinu. Oba nás baví hudba a dál ji chceme dělat spolu. Já ve studiu, žena v divadle. A řešit, koho jsem vezl v autě, není opravdu podstatné.
Obraťme tedy list. Vrátil jste se z Ameriky, kam jezdí nahrávat desky i vaši kolegové. To je nějaký nový trend?
Nevím, jestli je to trend, je mi čtyřiačtyřicet a nikdy předtím jsem to neudělal. Spíš je to nová zkušenost, která přišla, já ji jen chytil za pačesy a řekl si: "Proč ne?". Nedělal jsem to proto, že bych neměl s kým desku nahrávat v Čechách, ale chtěl jsem zkusit něco nového. A pak by mě mrzelo, kdybych tuhle nabídku odmítl.
V čem je způsob práce u Američanů tak odlišný?
My jsme Slovani a slyšíme to jinak. Já slyšel čtyři věci od anglických autorů, zbytek pak od amerických a bylo to jiný a zajímavý a musel jsem uznat, že my bychom to takhle nezkomponovali. U nich je to navíc o tom, že se maká a že se kolem toho zbytečně netlachá jako u nás. Jim je jedno, jestli ve studiu bude Kolář nebo Clapton. Chovají se jen profesionálně a ke všem stejně.
Než vydáte desku a posléze odjedete turné, nastoupíte znovu do muzikálové sezony. Hrajete jen rozehrané, nebo byste rád naskočil do nového muzikálu?
To ne, prioritou je teď jednoznačně nová deska. Nehraju v pěti muzikálech, ale jen v jednom, a to v Katu Mydlářovi. Jsem rád, že je o něj stále zájem, nic dalšího bych nezkoušel. A vzhledem k tomu, že turné bude jen dva týdny poté, co vyjde deska, práce je dost. Začínáme 15. listopadu v Klatovech a končíme 21. prosince v Ostravě a čeká nás asi čtrnáct koncertů po celé republice.
S manželkou Zuzanou vychováváte dvouletého Honzu a devítiletého Petra. Zdědili kluci talent po otci?
Lehce to sleduju u toho staršího, kterého se snažím vychovávat tak, jako jsem byl vychováván já. Mám o pět let starší sestru, která chodila na piano, takže jsem to odmalička poslouchal. Ne vždycky mi to bylo příjemné, ale pak mě to najednou chytlo a začal jsem talent rozvíjet. A stejně se chovám k dětem. Nechávám to plynout. Kluk začal hrát na piano před dvěma roky a někdy docela koukám, jak válí. Někdy hrajeme i spolu a sám se pořád učím. Uvidíme, co z toho bude časem. Není vyloučený, že až bude starší, že to dáme dohromady. Byl bych rád.
