Váš pořad Limuzína s Mírou Hejdou se vysílá na ÓČKU už třináct let. Jak dlouho trvá příprava a samotné natáčení jednoho dílu?
Mám pocit, že delší příprava je nutná pro nachystání auta a techniky než pro moderátora. Ono se to nezdá, ale byť je pojízdné studio v autě v mnoha věcech ideální, tak technicky je to dost komplikované. Tím, že točíme za jízdy, ledy v baru nesmí skákat, skleničky cinkat, sluníčko svítit do oken a podobně.
Auto je pro natáčení i techniku uvnitř speciálně upravené. To se řešilo už při objednávání vozu. Moje příprava je průběžná. Jsem ten typ, co má rád všeobecný přehled a kouká na každého hosta v širším horizontu. Pro napojení na hosta mi to přijde jako hlavní věc. Vždy se snažím pozvanou osobnost pochopit a inspirovat se. Mnohdy hosta zvu podle aktuálního tématu, takže tím je dána i kostra rozhovoru.
Je sympatické, že se v Limuzíně neobjevuje příliš pseudocelebrit. Zakládáte si na tom, že zvete opravdu jen „kvalitní hosty“, kteří mají co říct?
Děkuji za tento postřeh. Pořad běží už třináct let a popravdě si myslím, že to je jeden z těch důvodů, proč se stále drží. Hosty si vybírám sám. Nemám ani produkci, většině hostů volám já. Vždy se snažím, aby to byli pro diváka takzvaně hosté za odměnu. Osobně bulvár nijak nevyhledávám a vážím si lidí, kteří něco dokázali. Je to pak cítit i v tématech pro rozhovor a často i v samotných názorech. A tu chvíli jsem spokojen, obsah je pro mě důležitý.
V historii jsem několik bulvárních hostů měl a utvrdil jsem se díky tomu, že to není moje cesta. Nepokouším se o senzaci, ale o lidský a férový rozhovor a vážím si každého, kdo to vnímá stejně. To, co mi někdy hosté opravdu otevřeně řeknou, pro mě znamená daleko víc. Je to o důvěře a někdy až přátelství. Nezklamal bych je jen proto, že o tom pak někdo napíše. Já sám si rozhovory také velmi vybírám, přijde mi to tak správné.
Jak moc je třeba některé díly Limuzíny prostřihávat? Vzpomenete si na hosty, u kterých byl nutný opravdu velký zásah do natočeného videa?
Báječný byl Daniel Nekonečný. (směje se) Bohužel když řeknu byl, hned se mi vybaví, že jeho karneval rozkoše už probíhá jinde. Rozhovor byl neříditelný. Natočili jsme asi o dvě hodiny více, než jsme potřebovali. Pak mi Dan týden v kuse volal vždy ve dvě ráno, jestli už to máme sestřihané, že už se těší. Že by i přijel do střižny a vše tam řídil. Byl to démon se vším všudy. Hovor vždy trval zhruba dvacet minut a jednou jsem během něj dokonce i usnul. Na Dana vzpomínám velmi rád.
Limuzína byla vlastně takovým předchůdcem pořadu Carpool Karaoke s Jamesem Cordenem. Neuvažujete o tom, že se svými hosty také začnete ve své talkshow zpívat?
Myslíte, že je tedy už čas skončit? (směje se). Možná by to k tomu totiž pak rovnou směřovalo. Myslím si, že na to nemám hlas a rozhodně ne odvahu. Ale občas už jsem si brouknul, když host přišel i s nástrojem. Třeba Tomáš Klus, Miro Žbirka, Dalibor Janda, Ondřej Hejma, Pavel Šporcl, Petr Bende, Pokáč... Zpíval i Igor Timko. Teď si vzpomínám, jaký byl zážitek dostat do auta smyčcové trio Inflagranti. Byli jsme rádi, že smyčec neprojel střechou jako anténa.
Zorka Hejdová a Míra Hejda se těší na svého prvního potomka |
Zážitků je za ty roky jistě spousta. Jak vzpomínáte na pana Karla Gotta, který byl také vaším hostem?
To je obrovské téma. Byl to bez nadsázky splněný sen. Domlouvali jsme se opravdu dlouho. Poprvé jsem ho zkoušel pozvat, když měl pořad dva roky. Přál jsem si, aby to byl právě on, kdo oslaví výročí pořadu a třeba tím pořad už zakončím. Po dlouhých telefonátech tehdy řekl „Víte co? Zavolejte mi, až to bude mít pět let.“ Velmi elegantně mi tak dal najevo, že pořad ještě není tam, kde by to viděl. A já si v legraci říkal, dokud nepřijde Karel Gott, pojedu dál.
Skutečně jsem mu tak volal u příležitosti pátého výročí a on přijal se slovy „Ano, to jsem tehdy řekl a teď to rád dodržím.“ Pamatuji si tu radost dodnes. Pár dní před natáčením byl ale hospitalizován a vše se tím oddálilo. Když to po dalších letech klaplo, bylo to pro mě dovršení mojí práce, mého snu. Udělat takový pořad, kam by chtěl přijít i Karel Gott. Nevědomky se pro mě stal motivací i měřítkem úspěchu pořadu.
Existuje nějaká osobnost, která už nás opustila a kterou jste do Limuzíny nestihl pozvat a dodnes toho litujete?
Mám jednu takovou dost drsnější historku, ač ze života. Jen ještě nevím, zda ji dát. Dejte mi chvíli čas.
Máte představu o tom, kolik různých hostů se u vás za ty roky prostřídalo? Nebo to víte dokonce přesně?
Bude jich někde kolem pěti set. Hosté se příliš neopakují. Někdo byl dvakrát, výjimečně třikrát. Vzhledem k počtu let vysílání pořadu se životy těch lidí většinou tak posunuly, že to nikdy nebylo o tom se někam tematicky vracet nebo se opakovat...
Podařil se za ty roky natáčení nějaký velký trapas, ať už ze strany hostů či vaší?
Dobře, tak to řeknu. Souvisí to s předchozím dotazem. Ale omlouvám se předem. Přiběhl jsem ze schůzek, usedl k počítači a šel řešit hosty pro další natáčení. Koukám, že mi přišel e-mail z vydavatelství, že vychází kompilace největších hitů Karla Černocha. Říkám si „Jéžiš, toho jsem vždy měl tak rád z pohádek, už jako dítě... Pozvu ho!“ Z vydavatelství přišla vzápětí odpověď. Míro, to bohužel nepůjde. Karel už nežije... To považuji jednoznačně za největší trapas. A právě to je host, kterého bych opravdu chtěl stihnout pozvat.
Můj vůz se od Ronaldova liší jediným detailem, popisuje Leoš Mareš v Limuzíně |
Jak reagují hosté na pozvání do Limuzíny? Bojí se někteří natáčení? Jsou nervózní? Nebo jsou všichni rádi, že budou vidět na televizní obrazovce?
To je často asi to největší překvapení. I lidé, kteří jsou na obraze téměř dnes a denně, přicházejí občas nervózní. Pro mě je důležité, že odchází potěšení. Není to klasický rozhovor ve stylu honu za bulvární senzací, kdy vidíte redaktora, jak se už v průběhu odpovědi hosta dívá jinam a odpovědi ho vlastně ani nezajímají. Nedávno mi jeden host řekl, že ho nejvíc potěšilo, že mě opravdu zajímá, co říká, a snažím se ho pochopit. Věřím, že právě to je cesta, jak rozhovor přenést na diváky, jako by v té limuzíně seděli s námi.
Na jaké hosty vzpomínáte nejraději?
Ono jich bude fakt hodně. Mám moc rád tu vlnu, kdy se na hosta napojím a jede to samo. On na konci řekne? Co? To už je všechno? To bylo krátké! Takoví hosté jsou například Lucka Bílá, Ondřej Hejma, Petra Janů, Dasha, Lucka Vondráčkova, Fanánek… mohl bych jich vyjmenovat hodně. Krásné pouto jsem měl po rozhovoru také k paní Evě Pilarové, která mě pozvala na oslavu svých 80. narozenin. Vzal jsem tam svoji mamku jako překvapení a byl to nezapomenutelný den.
12. srpna 2020 |
Baví vás více moderování v rádiu, nebo v televizi? V případě živých přenosů to musí být mnohdy velký adrenalin...
V rádiu jsem si moderování užil dlouhé roky, jako moderátor i jako ředitel programu. Dnes už v něm nejsem vůbec a produkuji hlavně televizní pořady. Nejzásadnější živý přenos byl pohřeb Karla Gotta ve Snídani s Novou. To jsem vnímal velmi intenzivně. Není jednoduché dělat rozhovory na toto téma. Do toho přišel šéf vysílání a řekl do sluchátka v uchu „Jedeme živě pietní akt, právě vpouštějí lidi k urně, okamžitě mluvte, rušíme zprávy“. Trvalo to patnáct minut... Byla to obrovská zkouška, ale věřím, že jsme ji se Zorkou zvládli se ctí, jak si pan Karel Gott zasloužil.
Stíháte velkou spoustu aktivit najednou. Jste moderátor, ambasador, producent televizních pořadů a generální ředitel Living Media. Řekl byste sám o sobě, že jste workoholik?
Určitě jsem. Ale vždycky říkám, musí to dávat smysl. Dřív jsem to ze strany okolí často i poslouchal, teď už asi okolí otupělo. Spíš se ptají, jak to všechno stíhám. Já to mám tak, že hnát se za něčím bez myšlenky by mi smysl nedávalo. Snažit se udržet vše v rovnováze je na tom asi to nejsložitější. Jedno vím jistě. Neuměl bych sedět doma a nic nedělat. Takže se spíš snažím všechny projekty propojovat.
Podnikám od svých devatenácti let. Aktuálně vyrábíme přibližně deset televizních formátů najednou. Popravdě nejsem zrovna člověk, který by se dobře a rád prezentoval, takže pro mnoho diváků jsem stále jen moderátor a nijak mi to nevadí. Možná je to naopak i tak správně. Řídit všechny firemní procesy od obchodních až po výrobní mě naplňuje a moderování beru jako odměnu.
Jak moc ovlivnilo vaši práci šíření koronaviru a s ním mnohá související vládní opatření?
Určitě velmi, už jen náladou ve společnosti. Všechny projekty, které mám, jsou ekonomicky poměrně náročné a pokud na ně neseženu financování, mám velký problém a jdu do mínusu. To už je riziko podnikání. Přes veškerou situaci se povedlo dotáhnout velký projekt o bydlení na Šumavě s názvem Stavba není sen 3, Javor apartmán. Úžasný interiér ze dřeva starých stromů.
A také rozjet nový formát Osobní řidič, test auta z říše snů, kterým jako velký zážitek vždy jede někdo z diváků. Toho ulovím na svém instagramu @mirahejda. Natáčíme například i velký seriál o výstavbě krkonošské vesničky Aldrov. Máme výhodu, že co se týká natáčení, pracujeme ve vlastním stálém týmu, a o to je vše jednodušší. I tak to byl velmi náročný rok, to každopádně. Důležitější je, abychom se už pomalu sunuli k normálu. My všichni…
Svou manželku Zorku jste kdysi požádal o ruku v živém televizním vysílání Snídaně s Novou. Jak moc jste byl před tím osudným dnem nervózní?
Kdy jsem se sunul do krabice, ve které jsem byl schovaný, nebylo na to moc času. Takže jsem tam spíš poloklečel. Nejvíc jsem se tak nakonec bál, že z krabice vypadnu a bude po překvapení. Takový „příchod“ na zásnuby by nebyl ideální (směje se). Nervózní jsem byl. Určitě víc ze samotné žádosti než z kamer. Oba dva to teď bereme jako skvělý zážitek, který pak pokračoval v soukromí obědem na Petřínské rozhledně a procházkou večerní Prahou. To jsou chvíle, na které se nezapomíná.
Jak jste se vy dva vlastně dali dohromady? Pamatujete si na vaše úplně první setkání?
Rozhodně ano. Zorka přišla jako hosteska do rádia. Čekala na chodbě na tým, a ten se zpozdil. Vzal jsem ji k sobě do kanceláře, chvíli jsme povídali a z ní vypadlo, že by ji zajímalo moderování. Šanci dostal vždy každý, ona byla opravdu talent. Chvíli na to se dostala na Novu, což bylo vzhledem k jejímu věku neskutečné. Jiskra mezi námi však přeskočila až později.
Nejsem matka lesana, kojení v restauraci obtěžuje i mě, říká Brzobohatá v Limuzíně |
Pro mnoho diváků jste byli jednou z nejoblíbenějších moderátorských dvojic vysílání Snídaně s Novou. Proč jste se rozhodli skončit? Byla za tím přemíra jiných pracovních aktivit, nebo spíše rozhodnutí věnovat se více soukromému životu a rodině?
Toho si vážíme. Byl to pro nás moc fajn strávený čas. Ale už byla doba jít dál. Někdy to člověk zkrátka tak cítí a musí udělat nějaký krok. Chtěli jsme se posunout dál po všech směrech. Dříve nebo později bychom kvůli rodině stejně chtěli končit.
Momentálně čekáte s manželkou miminko. Jak se těšíte na svou roli táty?
Určitě moc. Je zvláštní, kolik párů to popisuje jako „konec běžného života“ včetně všech zálib a ztráty volného času. Dokonce tím lidé často ostatní i straší. Pak ale vidíme aktivní rodiny, podobné té naší, a je vidět, že vždy záleží spíš na přístupu. Jako se vším...
Budete u porodu?
Určitě chci.
Máte už vybrané jméno pro miminko?
Ano máme, ale zatím neprozradíme.
Jaké je vaše přání pro rok 2021?
Ať už je svět v pořádku a jsme všichni zdraví.
Limuzína s Mírou HejdouPořad Limuzína sledujte na ÓČKO STAR. Premiérově ve čtvrtek v 17:00, v reprízách pak v sobotu v 11:00 a v neděli v 18:00. |
3. ledna 2020 |
