Blíže se vaše půlkulaté životní jubileum. Jak se změnil váš život za posledních pět let?
Je to tak, půlkulatiny jsou za dveřmi ale přiznám se, že jako životní jubileum to zrovna nevnímám. Narozeniny určitě oslavím s rodinou i přáteli, ale asi nějak standardně. Na tom, kolik mi bude, nezáleží. Nejsem typ, který říká, že už není co slavit. V každém případě je to hezký důvod mít hezkou chvilku s blízkými a vlastně se radovat ze života. Mám se dobře, nic zásadního mě netrápí, tak by to bylo vlastně nevděčné přistupovat takhle k životu.
Těžko říct, jestli se mi zásadně změnil život za posledních pět let. Řekla bych, že asi ne, ale mnoho věcí jsem přehodnotila. Věci, které se odehrávaly a stále se dějí, dost jasně daly najevo, co je důležité a na čem by člověk neměl lpět. Měla jsem dost času zamyslet se nad svými prioritami, nad vztahy, jak důležité je pro mě zdraví, co pro to dělám a nedělám, co pro mě znamená hudba a moje profese vůbec, jak hodně ke svému spokojenému životu potřebuji lidi, společnost a vůbec sdílení.
Kde se vidíte za dalších pět let?
Za dalších pět let bych se ráda viděla jako zdravá a stále aktivní, usměvavá šedesátiletá žena, která má spoustu plánů a také ví, s kým je může realizovat.
Chystáte pro své fanoušky nějaký narozeninový dárek?
V současné době připravuji nové album a také bych si přála uspořádat zajímavý narozeninový koncert. Pravidelně se svou kapelou koncertuji po celé republice, ale narozeninový koncert v Praze by byl mimořádný. Pracujeme s manažerem na jeho podobě.
Co by největší radost udělalo vám?
Radost by mi určitě udělalo, kdyby k hudebnímu materiálu, který už mám, přibyly další zajímavé písničky. Také bych si přála, aby zaujaly jak mé příznivce a fanoušky, tak i dramaturgy v rádiích a dali by tak život novým songům.
Váš syn se chystá odejít studovat do Itálie, jak vnímáte tento fakt?
Syn si vybral studium interiérového designu na soukromé vysoké škole v Miláně. Těší se na nový život, bude to pro nás oba zásadní změna. Pro něj to bude znamenat maximálně se postavit na vlastní nohy, navíc v cizí zemi a já už budu maminka „na telefonu“. Nedávno jsme se spolu na dané téma bavili a já mu říkám, že si bude muset i sám prát. Zarazil se, že to ho ještě nenapadlo, ale že to nějak vyřeší. Bude to určitě tak trochu smutné, ale věřím, že mu to jeho entuziasmus nevezme. Rozhodně mu držím palce a pomůžu mu, jak jen budu moct.
Jak si užíváte poslední společné chvíle? Co spolu nejraději podnikáte?
My jsme spolu zvyklí relaxovat i makat. Jako dva lidi, co se mají rádi a je jim spolu fajn, děláme spolu mnohé. Vaříme, sportujeme, chodíme za kulturou, s kamarády mejdanujeme, ale také i tvrdě pracujeme na chalupě na zahradě a děláme, co je třeba. Rádi se koukáme na krásné filmy a potom je spolu „pitváme“. Umíme ocenit dobrou práci, dobrý umělecký nebo sportovní výkon a potom rádi chválíme a obdivujeme ty, kteří nám to potěšení dopřáli.
Leona Machálková a její syn Artur Šípek v Tančícím domě na výstavě k nedožitým sedmdesátinám zpěvaččina bývalého partnera Bořka Šípka
V Itálii žije i vaše sestra, ulehčuje vám to situaci?
Moje sestra Adélka žije v Ciró Marina v Kalábrii a do Milána to má dál než já z Prahy. Takže vlastně ne, ale to nevadí. Mladík už začal s italštinou, tak je fajn, že bude mít díky znalosti jazyka blíž k její poměrně velké italské rodině. Mají z toho také radost. Tak uvidíme, co všechno tato nová situace přinese.
Jak jste na tom s italštinou vy? Nenapadlo vás nazpívat v tomto jazyce album? Jak často sestru navštěvujete?
Přiznám se, že umím italsky pár frází, domluvím se na nákupech, v restauraci, na pláži a podobně, protože zejména na jihu je to nutnost. Italové mluví jenom italsky. Když byl Artur malý, bylo to pro něj neradostné, že si s malými italskými dětmi nemohl hrát kvůli jazykové bariéře. Nikdy mě nenapadlo nazpívat v italštině album, ale mám v repertoáru dvě krásné italské písně, které si s chutí občas zazpívám. Je to krásná řeč a přes muzikantské ucho se dá celkem dobře chytnout. Švagr říkal, že je to molto bene. (smích)
Vaší doménou byly vždy muzikály, teď v nich ale moc neúčinkujete. Chybí vám to?
Momentálně zpívám jen v Draculovi, ale chystám se na derniéru. Myslím, že jsem této mé srdcovce dala, co jsem mohla. Muzikálové hraní a zpívání mám velmi ráda a určitě by mě potěšila nabídka nějaké zajímavé role, do které bych se mohla opět vžít a odevzdat se jí, tak jak mám ráda. Své muzikálové fanoušky mohu potěšit sólovým koncertem se svým orchestrem, který se jmenuje Muzikál - moje láska. Je plný silných melodií z českých i světových titulů, ve kterých jsem měla to štěstí hrát hlavní ženské role. Je to krásná dvouhodinová bilance, procházka rozmanitými emocemi a náladami.
Co vás dnes profesně nejvíce naplňuje?
Stále se cítím na jevišti šťastná. Když kapela krásně hraje, máme průzračný zvuk a lidi v hledišti s námi dýchají a prožívají to s námi, tak to je nejvíc. Pořád mě to zkrátka baví a moc si vážím toho, že po tolika letech mám stále hodně práce a že to někoho zajímá. To rozhodně není samozřejmost.
Jak trávíte volné chvíle, jak relaxujete?
Volné chvíle trávím rozmanitě. Vzhledem k tomu, že jsem na volné noze a nechodím denně do zaměstnání, tak mám volné chvíle vlastně každý den. Je na mě, jak je naplním. Mám ráda režim a dělá mi dobře, když si přijdu užitečná. Tudíž ráda každý den dělám něco pro sebe jako pro zpěvačku. Ráda cvičím hlas a korepetuji písně, které mám aktuálně zpívat nebo se chystám zpívat. Kromě popu a muzikálu také ráda zpívám jazz a swing a spolupracuji také s různými jazzbandy a bigbandy, kde zpívám zcela odlišný repertoár.
Abych se cítila dobře, ráda sportuji a dělám něco pro svou kondici. Mám ráda pohyb v přírodě, chodím se proběhnout a pravidelně hraju tenis s kamarády. Před covidem jsem chodila každý týden na jógu a také plavat. Momentálně ne, ale určitě na to zase najedu, chybí mi to. Relaxuji při pěkné knížce, miluju chodit do kina a také tu a tam zajdu do divadla. Zážitky mě nabíjejí. Letos jsem si také po dvouleté pauze skvěle zalyžovala a užila jsem si krásné hory. Moc mě to nakoplo a dodalo mi to energii na dlouho.
Zajímáte se o buddhismus, zkoušela jste meditovat? Jak vám to šlo?
Líbí se mi buddhismus díky lásce, empatii, soucítění a všeobecné laskavosti, kterou neustále připomíná. Při četbě této literatury cítím obrovský klid, vše se mi zdá tak samozřejmé. Jen to přijmout za své.
Meditovat ve smyslu, že ve vaší mysli netěkají žádné myšlenky, jen jste a zastavíte se v čase přítomného okamžiku, není určitě lehké, ale je pěkné se o to pokoušet. Snažím se meditovat, abych si uvědomila sama sebe, abych se zklidnila a uměla si vychutnat do detailu zrovna to, co chci. Vůni, zvuk, nějaký vizuální objekt. Jako bych sfoukla prach ze svých mnohdy unavených smyslů a prozřela. Je to asi silné slovo, ale mám silné zážitky právě v okamžicích, kdy se zkoncentruji na jedno, maximálně si to, jak se říká, užiju. Je to zcela jiné než za běhu, v hektice každodenního života. Umět se zastavit, zpomalit je nesmírně důležité, čím dál důležitější v dnešní době, která nabírá na obrátkách.
Jak tato filozofie ovlivnila váš život?
Asi tak, že se cítím více vděčná. Paměť mi naštěstí slouží slušně, tak moc dobře vím, jak jsem s různými dary života uměla nebo neuměla naložit.
Co vám nejvíc pomáhá v těžkých životních chvílích?
Pomáhá mi, když se můžu vyplakat. Bohužel se mi to vždy nedaří. Ve svém životě jsem se musela často ovládat, emoce potlačovat ve smyslu, teď se to nehodí a podobně. Je velká úleva, když to člověk může pustit. Velkou oporou v těžkých chvílích je mi opět krásná hudba, která mě pročistí a často spustí blahodárný pláč.
Co vás v těžších dobách nejvíc drží nad vodou?
Doposud to byl vždy můj syn. Vědomí, že mě potřebuje, mi vždy dalo sílu. A samozřejmě ta úžasná věc, že mě má rád.
9. června 2021 |
