Jak jste si užil letošní filmový festival v Karlových Varech?
Během týdne jsem měl jsem možnost docela intenzivně načerpat atmosféru z různých úhlů. Ve Varech jsem byl zčásti pracovně, zčásti soukromě.
Jedním z vašich úkolů byla letos i role porotce...
Usedl jsem v porotě soutěže pro tvůrce, kteří si chtěli zkusit natočit svůj vlastní krátký film. Filmy měly okolo jedné minuty a sešlo se nám asi čtyřicet zajímavých snímků v různých formách. Animované, dokumentární i dramatické. Byla to skutečně pestrá škála.
Ve Varech jste měl i přednášku. Na té jste přibližovat dějiny, kterým by se podle vás měly školy věnovat lépe...
Je to tak. Jde o náš nový dokument, který bude režírovat Ivo Bystřičan. Jsme zhruba v polovině natáčení. Bude to o výuce dějepisu na středních školách a o tom, že se mnohdy nestíhá probrat látka moderních dějin. Že se během školní docházky člověk například třikrát vrátí do pravěku a do starověku, a na to, co se dělo před pár lety, nebo před pár desítkami let, už pak kvůli tomu nezbývá čas.
Zvažoval jste jako vzor mnoha mladých lidí, že byste sám připravil i nějaká skripta pro výuku?
To by asi nebylo úplně v mých silách. Navíc nejsem historik. Většinou doporučuji ke sledování pořad, který se jmenuje Slavné dny. V tom je vše hezky v kontextu řečeno. Těch změn ve výuce v současnosti probíhá několik. Jsou však pomalé a nejsou moc systémové. Často je ten pomyslný hozený ručník v ringu spíš v jednotlivých školách a v kabinetech dějepisářů, kde pak bez povšimnutí leží. Změny se dají dělat na školní úrovni, takže mnohdy by stačilo jen toto.
Měl jste vy sám v době studií pocit, že jste byl, co se týká výuky dějin, o něco ochuzen?
Ano, konkrétně ten problém s výukou dějin vychází z mé vlastní zkušenosti. Jak jsem již říkal, několikrát jsem byl v pravěku a starověku, moderní dějiny jsem se však naučil vlastně až před maturitou. Což není úplně ideální situace. Rozhodl jsem se, že je o tom čas mluvit a to téma prostřednictvím tohoto dokumentu otevřít. Pochopil jsem, že mluvím ke spoustě mladých lidí. Nemusím je jen bavit. Chci předávat i nějaké informace a hodnoty.
Budete jedním ze soutěžících v nadcházející řadě taneční show StarDance. Jistě přilákáte k obrazovkám i mnoho mladších diváků...
Jsem na to sám zvědavý. Nejdříve mě čekají tréninky. Při těch budu vstřebávat informace o tom, jak mám správně klást nohy, kdy to bude pata a kdy špička. Budu se také učit rozdíl mezi standardem a latinou. Tanečník opravdu nejsem.
Chodil jste do tanečních?
Ano, moc si z nich však již nepamatuji. Pochopil jsem to, když jsem se ve Rwandě snažil s místní dobrovolnicí v nemocnici tančit cha-chu. Čeká mě hodně oprašování základů a hodně zpracovávání.
Museli vás k účasti ve StarDance dlouho přemlouvat?
Rušil jsem kvůli StarDance spoustu věcí, které jsem měl na podzim a zimu již domluvené. Spoustu dalších nabídek musím nyní odmítat. Rozhodl jsem se však, že když už do toho jdu, tak půjdu naplno. Už mám taneční boty a připravuji se psychicky i fyzicky.
Jak je na tom vaše fyzička?
Moje kamarádka se zděsila a říkala v reakci na obvyklé hubnutí účastníků této soutěže: „A kde ty budeš hubnout?“ Abych se úplně neztratil... Také jsem na to zvědavý. Co se týká fyzičky, snažím se alespoň lehce udržovat v kondici dlouhodobě. Jako malý jsem dělal spoustu sportů i závodně. Pohyb je pro mě důležitá věc. Uvidíme, jak moje kondice obstojí v této zkoušce.
Máte nějaký cíl, kam byste to chtěli v soutěži s taneční partnerkou dotáhnout?
Takový cíl nemáme. Jeden z mých požadavků byl, aby partnerka nebyla příliš ambiciózní a aby výhra pro ni nebyla to jediné důležité. Abychom si užili i trochu zábavy a bylo to pro nás oba příjemné. Chceme si to hlavně užít a já se chci něco nového naučit. Seznámil jsem partnerku s tím, že to se mnou nebude mít nejspíš úplně jednoduché.
