Za minulého režimu byli (nejen) lidé na vozíku skutečně prakticky vyloučeni ze společnosti. Dneska je to naštěstí už jinak a třeba konkrétně s lidmi, co skončí na vozíku po nějakém úrazu, se začíná obvykle pracovat už v nemocnici, nemluvě o následujícím pobytu v rehabilitačním ústavu, kde se právě učí i různé přesuny a podobně. V tomto směru je ten pokrok naštěstí skutečně velký! 

cituji z článku:

Jednou utekl z restaurace, kde se mu přeochotný číšník snažil pomáhat tak, až se stal středem pozornosti. Zavázat si tkaničku na botě pro něj byla nepředstavitelně těžká práce, tak ho to bolelo

Zdroj: http://revue.idnes.cz/jan-potmesil-c9l-/lidicky.aspx?c=A140518_094330_lidicky_nh

To vysvětluje kvalitu redaktorů, to fakt už bolí

Jo, kdyz se pomaha a nevi jak, jsou z toho jen rozpaky.