Co se vám vybaví, když se řekne Nemocnice na kraji města?
Tým, který prvních dvanáct dílů seriálu vytvořil. Scénárista Jaroslav Dietl, režisér Jaroslav Dudek, kameraman Jindřich Novotný, kolegové a pak celá suita profesí, která se starala o plac i zázemí seriálu. A moje role – Blažejová.
Hledala jste pro svou roli někde inspiraci?
Osobní pozice Blažejové, ženy šarmantního muže se širokým srdcem nebyla tak výjimečná, abych musela inspiraci hledat.
Koukala jste se na seriál, když běžel v televizi, nebo až později, když běžel jako repríza?
Premiérové vysílání jsem si nenechala ujít. Byla jsem zvědavá na finální výsledek natáčení a zajímalo mě, jestli Blažejová funguje mezi postavami s kouzlem bílých plášťů podle mých představ. Reprízy jsem už nesledovala. V mezičase, když se pak dotáčely další díly podle scénáře Lucie Konášové a v režii Viktora Polesného, mě vysloveně těšila nová možnost rozehrát další variace životních eskapád Blažejovy rodiny. Myslím, že vloni se Nemocnice opět objevila na obrazovce. Pár dílů jsem jako pamětník zhlédla a přišlo mi, že seriál natáčený v roce 1977 nezestárl.
Jste nostalgická?
Nostalgií netrpím. Vím, že herectví je námezdné a pomíjivé povolání. Spíš děkuji osudu, že jsem byla součástí úžasné herecké generace.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Žena za pultem: Třetí patro: |
Díváte se ráda na filmy a inscenace, ve kterých jste účinkovala?
Měla jsem štěstí na žánrově různorodou a zajímavou práci pro československou televizi. Tím víc mě mrzí a nudí reprízy stále stejných pořadů. Archiv České televize je tak bohatý. Nechápu, proč programy i kvůli sledovanosti neobměňují.
Vzniklo pro vás během natáčení Nemocnice na kraji města nějaké významné přátelství?
Setkávala jsem se s mnoha milými kolegy, kteří opravdu skromně můžu říct, že jsou mými přáteli. Pepa Abrhám, Elčinka Balzerová. Ale také starší generace. To už je ale zase zázemí bílých plášťů a s těmi jsem se v Nemocnici moc nesetkávala. Ale při jiných pracovních příležitostech ano.
Stalo se vám někdy, že by vás nějaký fanoušek zastavil na ulici a vynadal vám za to, co jste odehrála v rámci své role?
To se mi nikdy nestalo, aby mi na ulici vynadal fanoušek. (smích)
Která role v životě – filmová i divadelní – pro vás byla nejzásadnější?
Neregulérní otázka. Pohybuji se v profesi přes půl století a vybrat jednu? Nejzásadnější? Těch bylo! Zásadní vliv na takovou volbu má tolik důležitých faktorů. Nejen role sama.
Jaké máte plány do budoucnosti?
Být zdravá. V divadle Ungelt na mě čeká zkoušení hry Čtyři tisíce dnů s mladými talentovanými kolegy. Omládnu!
Jak nejraději odpočíváte?
Prací na zahradě, cestami po horách, jízdou na kole.
Dokáže vás něco rozčílit?
Nespravedlnost, barbarství, drzost, vyčůranost, manipulace všech ideologií.
Co vás naopak dokáže rozveselit?
Humor, pohoda, vzájemnost, lidská laskavost.
Máte nějaký sen?
Aby se nelhalo!
Čeho si na sobě nejvíce ceníte. Co považujete za svou slabou stránku?
Doufám, že nečekáte, že vám to prozradím.
Máte nějaké motto?
Kdyby každý věděl, co by vědět měl, byl by svět spasen.
Co děláte, když zrovna nepracuje?
Jedu za svou rodinou na Moravu nebo se setkávám se svými přáteli. Věnuji se všemu inspirativnímu, na co mi nezbyl čas. Doma čtu, poslouchám hudbu všech žánrů, lenoším, luštím sudoku.
Máte nějakého koníčka?
Mám velkého koně – cestování. Natěšeným pohledem zvídavého turisty objevuji starou historii míst, nové možnosti a krásu. Raduji se.
Kam jste se vydala naposledy?
Nedávno jsem cestovala po Portugalsku, to všem doporučuji. A také jsem si nedávno zaletěla do Chicaga, což je velmi fotogenické a roztomilé město.
