„K tomu kojení, jo. Když byl ten světový týden. Čtu, jak je skvělé, poslouchám, jak je skvělé... A JE! Pak jsou tady ale holky, které kojit nemůžou. A mně je potom děsně líto furt slyšet a číst, jak je kojení ta nejvíc a nejdůležitější věc na světě. Jako matka přece chci svému dítěti dát to nejlepší! A myslím, že to tak máme všechny,“ napsala Berenika Kohoutová na úvod dlouhého příspěvku na Instagramu.
Herečka a zpěvačka si postěžovala na to, že lidé často neberou ohled na nekojící matky. „Na světě je x milionů lidí, kteří kojeni nebyli a také žijí, jsou šťastní a zdraví,“ píše dcera spisovatelky Ireny Obermannové a plánuje si, co vše bude dělat poté, až přestane kojit.
„A teď moje rozpolcenost, co se týká kojení = (nádherné) závislosti dítěte na matce. AŽ PŘESTANU KOJIT, tak se strašně zduním. Pak se poprvé celou noc vyspím. Půjdu do kavárny a tam si budu dávat pět hodin jedno kafe, aniž bych se nervovala, že někde vříská hladové dítě. Pojedu s Kryštofem na romantický víkend. Půjdu do kina a pak na víno. Budu nosit JENOM oblečení bez knoflíčků. Půjdu cvičit a nebudu muset mít prsa omotaná tejpou. Čau nazdar, vy debilní vložky na kojící prsa,“ popisuje herečka útrapy všech kojících matek s tím, že se těší na to, až bude jednou zase svým způsobem opět svobodná.
„Mě zradilo, co to kojení vlastně je! Souznění, radost, útěcha, láska. Lola se třeba teď budí v noci furt. A chce jenom potvrdit, že tam jsem (respektive moje prsa). Ten klid, když ji nechám přisát. Ta úleva, že se cítí naprosto v bezpečí. No a pak si vždycky představím, že tedy budu konečně ‚svobodná‘ a kojit nebudu a říkám si - ale kam to všechno půjde? Jak to budu řešit? Co té holčičce mé malé řeknu, když bude v noci vřískat? Furt říkám ‚až přestanu kojit‘, furt se vlastně těším a zároveň mi to už teď je líto,“ dodává Berenika Kohoutová.
K tomu kojení, jo. Když byl ten světový týden. Čtu, jak je skvělý, poslouchám, jak je skvělý... A JE!!! Pak jsou tady ale holky, který kojit nemůžou. A mně je potom děsně líto furt slyšet a číst, jak je kojení ta nejvíc a nejdůležitější věc na světě. Jako matka přece chci svýmu dítěti dát to nejlepší! A myslim, že to tak máme všechy. A proto mě mrzí, když se neberou ohledy na nekojící matky. Jak se s tim maj vypořádat ty, který z jakýhokoliv důvodu prostě nemůžou? Je přece na světě x milionu lidí, který kojený nebyli a taky žijou, jsou šťastný a zdravý. Tak to jako takovej úvod.
A teď moje rozpolcenost, co se týká kojení = (nádherný) závislosti dítěte na matce. Už během těhotenství jsem často řikala “až přestanu kojit”. Řikám to furt. AŽ PŘESTANU KOJIT, tak se strašně zdunim. Pak se poprvé celou noc vyspim. Půjdu do kavárny a tam si budu dávat pět hodin jedno kafe, aniž bych se nervovala, že někde vříská hladový dítě. Pojedu s Kryštofem na romantickej víkend. Půjdu do kina a pak na víno. Budu nosit JENOM oblečení bez knoflíčků. Půjdu cvičit a nebudu muset mít prsa omotaný tejpou. Čau nazdar, vy debilní vložky na kojící prsa!!
No zkrátka a dobře. Pořád směruju k tomu, až budu SVOBODNÁ. Děsně se na to těšim. A teď ta rozpolcenost: Nějak jsem myslela, že to bude úplně přirozený. Budu prostě kojit a pak přestanu, nějak se to udělá a já už budu mít trochu prostoru i pro sebe. No jenže! Mě zradilo, co to kojení vlastně je! Souznění, radost, útěcha, láska. Lola se třeba teď budí v noci furt. A chce jenom potvrdit, že tam jsem (respektive moje prsa). Řikám si furt - ne, když nemá hlad, tak ji pochovám, utišim, ale nebudu ji přikládat! Dělá si ze mě dudlík a už se nikdy nevyspim! Ale moc mi to nejde. Ten klid, když ji nechám přisát. Ta úleva, že se cítí naprosto v bezpečí. No a pak si vždycky představim, že teda budu konečně “svobodná” a kojit nebudu a řikám si - ale kam tohle všechno půjde? Jak to budu řěsit? Co tý holčičce mý malý řeknu, když bude v noci vřískat??
No, takže se nic nemění, furt řikám “až přestanu kojit”, furt se vlastně těšim a zároveň mi to už teď je líto.
Ale ono se to všechno nějak pěkně vyřeší samo. Žejo, holky?
Prvního potomka má herečka s reklamním textařem Kryštofem Kubínem, s nímž tvoří pár od předloňského rozvodu s filmovým producentem Pavlem Čechákem (46).
„Myslím, že po světě chodí vždy dva lidi, kteří k sobě patří a občas se najdou. A to se přihodilo nám. Našli jsme se. Jsme nejenom partneři, ale také velcí kamarádi, přátelé, jsme na sebe duševně napojeni,“ uvedla Kohoutová v jednom z rozhovorů s tím, že na svém partnerovi si váží úplně všeho. Vadí jí prý jen to, že nemá diář a ani ho neumí používat.
7. července 2015 |
