Čerešňáková se do Bangladéše vypravila sama, a tak není divu, že o ni rodina a jení přítel měli strach a do poslední chvíle ji odrazovali od cesty do země třetího světa, kde je kriminalita vyšší než v Evropě. Naštěstí je už zpátky živá - a zdravá. Připouští však, že strach a úzkost ji provázely téměř na každém kroku.
"Je to jiná mentalita a někteří lidé jsou tam ochotni pro trochu peněz zabíjet. Často mi bylo hodně úzko. Nejen že jsem byla doslova středem pozornosti v každé vesnici nebo městečku a lidé se zastavovali a prohlíželi si mě, jako kdybych byla mimozemšťan, často jsem ani nevěděla, co jím. Byla jsem i v oblastech bez elektřiny, dvakrát jsem na záchodě objevila pavouka velkého jak dlaň, jednou na mě skočila ze stěny ještěrka a o množství komárů ani nemluvím. I přes ztížené podmínky jsem si svůj pobyt užila a nesmírně mě obohatil. Dnes si všeho, co denně používám a mám, daleko více vážím," vypráví Eva.
Známá modelka se věnuje charitě a kromě podpory a propagace dárcovství krve pro Český červený kříž se rozhodla pomáhat také dětem ze země třetího světa. Své úmysly nejprve konzultovala s Papežskými misijními díly, která se na pomoc do rozvojových zemí zaměřují, a po konzultacích se rozhodla pro Bangladéš, jednu z nejchudších zemí světa. Aby na vlastní oči viděla, jak tam děti žijí, a mohla svůj projekt řádně rozjet, vypravila se do této země na vlastní náklady úplně sama.
"V Bangladéši se o mě starali učitelé a kněží, se kterými jsem už před svým odletem byla v kontaktu. Pohybovala jsem se v křesťanských komunitách a tito lidé byli daleko přívětivější a milejší než muslimové, kterých je tam daleko více. Bohužel nebyla komunikace moc jednoduchá - jen kněží a někteří učitelé uměli trochu anglicky, a tak jsem s dětmi neměla možnost přímé komunikace. Na spoustě míst mi řekli, že jsem první člověk-host, který tam kdy přišel, první běloch, kterého vidí, a často jsem vlastně byla první cizinec, kterého za svůj život potkali," vypráví.
"Byla jsem zaskočena, protože nám v Evropě i v naší zemi přijde naprosto běžné cestovat, žít s cizinci nebo se o všem informovat na internetu. Oni nemají ani internet, ani televizi, ani rádio a noviny, a nevědí tedy, jak se žije v jiných zemí, nevědí ani, že lidé v jiných zemích mají daleko více možností. Kdo to na vlastní oči nevidí, nedokáže si tu velikou bídu ani představit! A přesto tam ti lidé jsou usměvaví, hodní a ke druhým se chovají lépe než lidé v rozvinutých zemích," líčí dále modelka.
Dívka u zdroje vody
Během týdne procestovala severovýchodní část Bangladéše a navštívila několik oblastí. Kněží jí ukazovali rozestavěné školy, místa, kde by někdy v budoucnu chtěli školy postavit, ale zatím na to nemají finance. Dozvěděla se, že děti v těchto oblastech tráví čas s rodiči na polích pěstováním rýže. Viděla také místa, kde chybí zdravotnické vybavení, protože vše odnesly povodně, nebo sirotčince plné dětí, kterým také chybí finance na provoz.
"Opravdu je to nepředstavitelné. Po svojí cestě cítím ještě daleko větší potřebu pomoci do oblastí, které jsem viděla. Zajímavé je, že třeba na stavbu malé základní školy pro tři sta dětí potřebují asi jen dvacet tisíc amerických dolarů, což je čtyři sta tisíc korun. Já dětem prozatím přivezla drobné dárečky a sladkosti, ze kterých měly velkou radost, a budu doufat, že se do mého projektu zapojí lidé, kterým jejich osud není lhostejný," uzavírá Čerešňáková.
