Opravy ponorky s označením AS-31 Lošarik mají začít na podzim ve středisku „Zvezdočka“ u Severodvinsku v Archangelské oblasti, uvedla ruská agentura TASS s odvoláním zdroje výrobce a konstrukční kanceláře.
V první fázi technici ze zařízení odčerpají vodu, přezkoumají rozsah poškození vnitřního zařízení ponorky a navrhnou další postup. Podle předběžných odhadů způsobil požár vážné škody.
Vyměnit se musí podle agentury TASS radioelektronické zařízení i systémy navigace a pro podporu života. Nejasnosti pak panují ohledně poškození vnitřního trupu.
A stejně tak Rusko mlčí o úkolech, které posádka ponorky v Barentsově moři plnila, k čemu je zařízení určeno a také o nehodě samotné, která zapříčinila smrt čtrnácti námořníků.
„Ponorka třídy Lošarik představuje skutečně extrémně obskurní prostředek. Jedná se nepochybně o nejvíce utajovanou ruskou ponorku. Dlouho trvalo, než Rusové vůbec přiznali, že tato věc opravdu existuje,“ konstatoval vojenský analytik Lukáš Visingr.
Podobné ponorky existovaly už v éře Sovětského svazu a současné Rusko má několik takových typů. Zajímavostí je, že se na dlouhé vzdálenosti zpravidla přesunují pod takzvanými „mateřskými loděmi“, respektive přichyceny pod trupem velkých jaderných ponorek.
Visingr upozornil, že konkrétních a věrohodných informací o této speciální ponorce je velmi málo a řada z nich má navíc povahu spekulací. Jde o poměrně malé, zhruba 60 metrů dlouhé plavidlo, jehož výtlak činí okolo 2 000 tun. „Nejčastěji se tvrdí, že uvnitř trupu je několik propojených kulových modulů, které zabezpečují odolnost proti tlaku v extrémních hloubkách,“ uvedl Visingr.
Lošarik se tak údajně může ponořit do hloubky až 3 000 metrů, podle jiných zdrojů dokonce i do dvojnásobné hloubky. U běžných ponorek to přitom není více než několik stovek metrů. Konstrukci může napovídat i samotný název „Lošarik“, představující zkratku ze sousloví „lošaď iz šarikov“ (koníček z kuliček), čímž se míní figurka sestavená z kuliček nebo míčků.
Jaderná stanice do hlubin
Písmena v oficiálním názvu AS-31 pak skrývají označení „atomnaja stancija“, což znamená, že je zařízení vybaveno nukleárním reaktorem, jak oficiálně přiznal po nehodě i ruský ministr obrany Sergej Šojgu. „Podle ruské terminologie totiž takové speciální hlubokomořské ponorky nepatří striktně technicky mezi ponorky, nýbrž mezi stanice,“ dodal Visingr.
Vizualizace možné podoby ruské speciální ponorky od znalce a publicisty HI Suttona
A jaderný pohon umožňuje ponorce pod hladinou operovat velmi dlouho.
Kromě něj má však Lošarik i elektrický pohon. Ruské námořnictvo tvrdí, že se využívá hlavně při přesném manévrování, například během připojování se ke svému nosiči – mateřské ponorce. Zdrojem energie jsou akumulátory, které relativně nedávno měli Rusové nahradit lithiovými bateriemi.
Ruská média s odvoláním na různé zdroje v Kremlu, na ministerstvu obrany a u námořnictva pracují s verzí, že v ponorce došlo k požáru kvůli přehřátí a následnému výbuchu takové baterie. Ta měla zkratovat při připojení plavidla k mateřskému plavidlu – velké jaderné ponorce Orenburg.
Ta je však dlouhodobě ne zcela „ve formě“ a proto jako mateřský plovoucí dok pro Lošarik sloužila s největší pravděpodobností jedna z nejnovějších ruských ponorek BS-64 Podmoskovje, čemuž nasvědčují i zveřejněné fotografie ruské agentury TASS zachycující BS-64 v přístavu Severomorsk s poklopem zakrytým stanem a obklopenou vojenskými vozidly.
Při výbuchu a následném požáru se část posádky evakuovala na mateřskou loď. Zbytek se pravděpodobně snažil oheň zvládnout, ale marně. V obavě z dalších výbuchů byl Lošarik zaplaven vodou a pak odtažen do Severomorsku.
Posádka plná kapitánů
„Čtrnáct mrtvých, čtrnáct životů. Za cenu těch svých zachránili životy svých druhů, zachránili plavidlo a nedopustili katastrofu globálního rozsahu,“ citovala ruská média smuteční projev pobočníka velitele ruského námořnictva Sergeje Pavlova během pohřbu v Petrohradu.
Zabránili globální katastrofě, znělo na pohřbu námořníků |
Faktem je, že na palubě Lošariku byla v době nehody elitní posádka složená z důstojníků. Dva z nich Denis Dolonskij a Nikolaj Filin už dříve obdrželi titul Hrdiny Ruska za výzkum mořského dna Arktidy v roce 2012.
Na první pohled by se mohlo zdát, že byla posádka neobvykle složená z vyšších důstojníků. Pro „instituci“, které mrtví námořníci na Lošariku sloužili, to však tak neobvyklé není. Ponorka i posádka totiž spadaly pod samostatný speciální odbor v rámci ruského ministerstva obrany, takzvaný GUGI (Glavnoje upravlenije glubokovodnych issledovanij – Hlavní správa hlubokomořských výzkumů).
„Oficiálně se tvrdí, že má na starosti vědecké výzkumy mořského dna a přírodních zdrojů, avšak je veřejným tajemstvím, že jde jen o krytí pro špionáž a zvláštní operace. Rusko pochopitelně i nadále přisuzuje Arktidě obrovský význam a chce si v tomto regionu udržet dominantní pozici, přestože musí čelit nejen trvající konkurenci ze strany Západu, ale rovněž vzrůstajícím ambicím Číny,“ řekl Visingr.
A proto také hned sedm kapitánů prvního stupně mezi mrtvými ve dvacetičlenné posádce by nasvědčovalo důležitosti „výzkumné nebo testovací“ mise, kterou Lošarik plnil.
Hydrounauti, kteří počátkem července zahynuli při nehodě na ruské ponorce Lošarik v Barentsově moři
Jaký konkrétní úkol „hydronauti“, jak si specialisté GUGI sami říkají, měli na starost, není dosud známé. Bezprostředně po nehodě se spekulovalo, že se Lošarik mohl podílet na instalaci nové sítě snímačů na dně Barentsova moře pro odhalování cizích ponorek.
Rusko dlouhodobě udržuje zdaleka největší flotilu ponorek a dalších prostředků pro hlubokomořské operace v Arktidě. Lošarik obecně patří mezi neozbrojené ponorky zvláštního určení. Ponorka má ve spodní části trupu výsuvná ramena pro manipulaci s objekty. „Není konstruován k boji s jinými ponorkami či loděmi ani k dopravě jaderných raket. Potenciální spektrum jeho úkolů ale může být velmi široké,“ tvrdí Visingr.
Může pravděpodobně zkoumat nebo instalovat zařízení na dně moře, provádět měření nebo plnit výzkumné úkoly například při mapování mořského dna. A jeví se také jako velmi praktické zařízení pro záchranné operace nebo vyzvedávání různých senzorů či munice. „A také zřejmě naopak zkoumat či přerušovat senzory a kabely, které tam položil protivník nebo provádět špionážní operace,“ dodal.
