Hrajete hlavně české písničky, protože víte, že je lidé chtějí poslouchat?
V tomhle se vkus našich posluchačů ustálil, českou hudbu mají rádi. Dřív to šlo z extrému do extrému. Když na začátku devadesátých let vznikala soukromá rádia, měla to strašně jednoduché, stačilo pouštět kvalitní zahraniční věci. Byl po nich obrovský hlad, protože do revoluce Československý rozhlas vysílal hlavně tuzemské písničky plus pár cizích povolených.
Kvůli cenzuře tehdejšího režimu.
Po pádu komunismu se zvedla stavidla a vtrhla sem zahraniční produkce. Nikdo už nehrál Vondráčkovou, Davida, dokonce ani Gotta, čeští interpreti měli prostě smůlu. Možná jen skupina Lucie byla výjimkou, to bylo opravdové zjevení, fenomén devadesátek s fantastickým zvukem, muzikantskou i textařskou kvalitou. Jinak to tady válcovala hudba ze zahraničí. Pár let to vydrželo, ale v půlce devadesátých let se to začalo lámat.
Pamatuju si, že jsem byl na akci, kam přišel zahrát Michal David. Vytáhl své klávesy, pověsil kolem krku a spustil. Lidé se okamžitě chytli, začali zpívat, tancovat, protože všechny hity znali. Pochopil jsem, že jim česká produkce asi už chybí.
I čeští hokejisti si v kabině pouštěli jen Michala Davida a Kabáty.
Přesně tak. Ať si kdo chce, co chce říká, Michal David je hitmaker, který u nás nemá obdoby. Když vznikalo Rádio Impuls, zavázali jsme se v licenční smlouvě, že budeme hrát 65 procent českých písniček. Není problém tuhle kvótu naplnit, v šedesátých, sedmdesátých letech u nás vznikaly i velmi dobré věci, s kvalitním textem a skvělou melodií a k tomu se přidává stále nová produkce.
Vydali jsme se českou cestou a bylo to správné rozhodnutí. Pár let po našem vzniku jsme se dostali na čelo poslechovosti všech českých rádií, docela dlouho jsme na vrcholu zůstali, dodnes vedeme žebříček těch soukromých.
Poslechovost rádií stoupla, opět vede Radiožurnál před Impulsem |
Poměr zůstal? Ze třech písniček jsou dvě české?
Ve večerním a nočním vysílání hrajeme jen českou hudbu, přes den nasazujeme i zahraniční písničky, ale v součtu platí, že dvě třetiny produkce představuje česká tvorba.
Víte, kde vaše rádio lidé nejčastěji poslouchají?
Nejčastěji v autě a v práci nebo někde v restauraci. Během pandemie jsme pocítili pokles poslechovosti, lidé nikam nejezdili a pracovali hlavně z domova. Ten propad už je naštěstí pryč.
Jaký je klíč k výběru toho, co v rádiu hrajete?
Písnička se musí dostat do takzvané rotace, což je ucelený seznam skladeb, které pravidelně hrajeme. Občas nějaká vypadne, protože se oposlouchala, jiná naopak přibude.
Kolik položek v rotaci je?
Počítáme je na stovky, přesné číslo asi nechci zveřejňovat. Ale je lepší, když je ten počet nižší a kvalita vyšší. Písničky se opakují častěji, což je zvlášť u těch nových důležité, lidé si je mají možnost naposlouchat a oblíbit.
Kdo a jak může nastoupit?
Pořád nám chodí nějaké nahrávky a nabídky, to se za ta léta, co v rádiu jsem, nezměnilo. Je na nás, abychom posoudili a odhadli, jestli se novinka má šanci chytnout u posluchačů.
A vy sám se třeba rozhlížíte, co nového by se dalo lidem představit?
Pořád si musím udržovat přehled o hudební scéně a asi dokážu odhadnout, co funguje. Nová hudba pořád vzniká, což je dobrá zpráva. Na streamovacích platformách je v současné době asi nejposlouchanější Viktor Sheen. V rádiích jeho produkci ale skoro neuslyšíme.
RECENZE: Funky z Penny Marketu. Michal David si na dospělejší hudbu jen hraje |
Proč?
Sleduju ho, vím, že má obrovský úspěch. Je to příklad nového fenoménu, kdy umělci dokážou prorazit i bez podpory televize nebo rádia. Viktor Sheen své fanoušky oslovil přes jiná média, přes YouTube, sociální sítě, či Spotify. Před deseti patnácti lety se muzikant bez rádia neobešel, dneska už to tak není, zrovna Viktor má základnu velkou, o jeho koncerty je zájem.
Ale stejně ho nehrajete.
Protože on dělá spíš rapovou muziku, která by se našim posluchačům moc nelíbila. Rádi bychom oslovili i mladší generaci, ale lidé pod pětadvacet už moc nekoukají na televizi a neposlouchají rádio. Tak to prostě je, to je vývoj a musíme se s tím srovnat. Když jsme začali před pětadvaceti lety vysílat, bylo právě těch pětadvacet našim typickým posluchačům. Zůstali nám věrní, ale logicky zestárli. V současné době cílíme na generaci 40 plus.
Jak zjišťujete, co se lidem líbí?
Dřív se to dělalo tak, že jsme do sálu posadili sto lidí, pouštěli jsme jim nahrávky a oni je různě hodnotili a bodovali. Dnes si takový průzkum také děláme, jen trochu modernější metodou. Jsou to pro nás mimořádně cenné informace, vlastně klíčové, soukromé rádio stojí na písničkách, proto ho lidé poslouchají. Veřejnoprávní médium má výhodu jistého příjmu z koncesionářských poplatků, důraz také dávají na zpravodajství, hudba může být druhotná s možností občas i zariskovat. To my moc nemůžeme. Nestěžuju si, jen konstatuju, proč je pro nás průzkum hudebního vkusu posluchačů tak důležitý.
Opravdu nikdy neriskujete a nezkoušíte nasadit písničku, o které jste přesvědčeni, že má potenciál, jen její interpret není úplně známý?
Čas od času se to stane. Začali jsme třeba hrát Tomáše Kluse v době, kdy ho skoro nikdo neznal, to samé se stalo s kapelami Mirai a Jelen, pomáhali jsme objevit skupinu Kryštof. V roce 2001 nahráli Lolitu, to byl obrovský hit, a pak už to jelo, jeden úspěšný song za druhým. Interpret nemusí být hned na začátku známý, ale musí mít přidanou hodnotu.
GLOSA: Přijela pouť. Michal David odehrál odložený narozeninový koncert |
To je ten klíč k oblibě?
Myslím, že ano. A pak ještě jedna věc: Muzikanti to většinou neradi slyší, ale lidé mají u nové písničky rádi, když jim něco připomíná.
Když v rádiu zahrajete písničku, dostanou její tvůrci tantiémy? Je to vůbec nějaká motivace?
Něco dostanou, ale neřekl bych, že to je důvod, proč chtějí, aby se hrála. Muzikanti se potřebují dostat do povědomí lidí, ti pak přijdou na koncerty. To je to, co dnes zpěváky a kapely živí.
Vybírá písničky do vysílání vašeho rádia lidská síla, nebo už to má na starosti třeba umělá inteligence?
Pořád to ještě ovlivňujeme my lidé. Snažíme se, aby hudební program byl co nejvíc vyvážený, střídáme české a zahraniční písničky, a když zahrajeme něco rockovějšího, další song bývá klidnější, romantičtější.
Já třeba hudbu poslouchám přes Spotify. Když zjistí, co nejčastěji poslouchám, udělá mi to přes doporučující algoritmus playlist na míru. Takové moje osobní rádio.
Streamovací platformy jsou pochopitelně velká konkurence rozhlasového vysílání. Je to logické, na pár kliků si tam najdete, co se vám nejvíc líbí. Ale i my se snažíme, abychom pro posluchače byli takovou jistotou, že když si nás pustí, velmi pravděpodobně se trefíme do jeho hudebního vkusu.
Proto máte v seznamu skladeb jen stovky, a ne třeba tisíce položek?
Ano, i to je důvod. Také je fakt, že počet hitů, teď nemyslím jen českých, ale i zahraničních, klesá. Kdysi jich bylo dvacet ročně, poslední roky tak pět šest. Jak si to vysvětlujete? Myslím, že pryč je doba, kdy se jeden umělec nebo jedna kapela udrželi na vrcholu desetiletí a produkovali věci, které přetrvávají. Současné hvězdy mívají obvykle krátkou životnost.
Zuřivý reportér Rádia Impuls vyrazil fichtlem po Česku |
Ale proč to tak je?
Nebudeme se bavit o Rolling Stones, to je fenomén, který nemá obdoby, ti přežijou snad všechno a všechny. Ale třeba David Bowie byl na scéně čtyřicet padesát let, v každém desetiletí vydal desku, která byla něčím nová, objevná, dokázal se přizpůsobit době. Byl pořád napřed, i když stárnul. To samé se dá říct třeba o Madonně. Nevím, jestli se něco takového podaří někomu ze současné generace. Ano, oni zazáří, deset let si jedou to svoje, ale nedokážou se posouvat, přizpůsobovat. A mezitím se objeví někdo další, nějaká jiná kometa.
Když jste narazil na Rolling Stones, loni na podzim vydali skvělou desku. Dali si s ní načas, ale má obrovský úspěch u kritiků i posluchačů. Určitě taky nezaspali dobu, naopak. Dostal se nějaký song z téhle desky i do playlistu Rádia Impuls?
Pořád platí, že hrajeme hlavně českou hudbu, ale zahraniční produkce, samozřejmě vybraná s maximální pečlivostí, bude vždycky skvělá protiváha. Hrajeme tedy i Stouny, včetně nejnovějších věcí. Tahle kapela je legenda, často říkám, že až oni jednou přestanou hrát, bude to konec rock’n’rollu v podobě, v jaké ho máme rádi.
Což by vás určitě mrzelo, protože i když čtvrt století vybíráte muziku na celoplošném rádiu, duší jste rocker.
To je pravda, ale troufám si říct, že můj hudební vkus není rozhodující, hudbě rozumím a dokážu odhadnout, co se bude líbit lidem. Přirovnal bych svou práci k práci konstruktéra, který navrhuje nová auta. Vždycky nakreslí něco, co se líbí jemu. Automobilka ale po něm vždy bude chtít auto pro široký okruh zákazníků. Je tedy na něm, jak svůj pohled dokáže zakomponovat, aby se auta dobře prodávala a on se za své dílo nemusel stydět.
