Na konci března vyšel první díl časopisu Prima vychytávky, další z mnoha počinů, který je neodmyslitelně spojen s moderátorem, kuchařem a všeumělem Láďou Hruškou. Mluvili jsme o jeho mediálních začátcích, současných projektech, plagiátech jeho práce a parodiích.
Jak moc se podílíte na přípravě časopisu Prima vychytávky? A jste s ním spokojený?
Osobně tomu říkám „rytmáč“ pro kutily a milovníky hobby všeho směru. Mně se to moc líbí, protože je to pestrobarevný kutilský časopis, který neobtěžuje, ale baví, podobně jako můj pořad. Ale moc se na něm nepodílím, protože časopis přebírá to nejúspěšnější, co je ve Vychytávkách, a pak také to, co se tam nevešlo – plus má autorskou redakci, na kterou zatím nemám čas. Ale je tam vidět, že poctivá a kvalitní práce přináší plody a že když to těší nás, tak to těší naše čtenáře a diváky.
Máte už nějakou představu, jak si na stáncích vede?
Ten náklad byl 90 tisíc – z toho je téměř 60 tisíc prodaných. Mě to ale nezajímá po ekonomické stránce, ale z hlediska úspěšnosti. Co vím, jako zpětnou vazbu, časopis byl během dne až dvou hodně rozprodaný – kam přijdu, tam není. Ona se ta distribuce samozřejmě bude ještě ladit, až se to vyhodnotí. Vím, že v malých trafikách to moji diváci a fanoušci těžko shánějí a jsou z toho nešťastní, a naopak ve velkoobchodech nebo supermarketech to ještě někde je. Tam se ale zas někteří fanoušci nedostanou.
Jak využít starou zavařovačku? (Foto: Prima)
Kdo se na Vás dívá? Kdo jsou Vaši fanoušci?
Myslím si, že je tady nějaký úzus, že moji fanoušci jsou převážně senioři – tety a babičky; pravda to samozřejmě je, ale čím dál tím víc si všímám, že oslovuji i mladší publikum, mladé náctileté lidi, dokonce i děti. Samotného mě to překvapuje, možná až uvádí do rozpaků, protože vím, jak je dneska těžké tuhle cílovou skupinu zaujmout, protože má svoje hvězdy na YouTube, určitě sleduje internet víc než televizi. A přitom na ně ani moc necílím. Spíš cílím na lidi, kteří jsou schopní si sami doma něco uvařit nebo vyrobit, ale de facto tím, jak se snažím, aby ten styl práce byl ne směšně jednoduchý, ale takový řekněme na začátečnické úrovni, tak je možné, že oslovuje i děti, které si to zkoušejí doma. Vaření také nebylo cílené na děti, a extrémně se to zvrhlo…
A když teda máte tak blízko k dětskému publiku, zvažujete, že byste vydal dětskou knížku?
Samozřejmě nad tím přemýšlím, ale nic nehrotím, všechno uzraje v ten správný čas. Je to zajímavý nápad, jak oslovit publikum, ale mě spíš napadá, jak ho oslovit skrz televizi než na knižním trhu, protože knížky také nevydávám nebo nepíšu, abych se tím prioritně živil, je to jen doplněk mojí hlavní práce. Takže to chci udržovat v té linii, aby to dělalo radost všem, a ne aby za tím někdo hledal kalkul a nutnost, že to musím vydat, protože někoho oslovuju za každou cenu. Ani svou práci nedělám za každou cenu.
Kolik Vám tedy zatím vyšlo knížek?
Vyšly dvě oficiální, ale s mým jménem jich vyšlo už asi pět, které se mnou nemají nic společného. Jsou to knížky, které na mém jménu pouze parazitují. Teď mluvím přímo knížkách s vydanými recepty, které byly opsány z TV a vydány o trošku dříve než oficiální knížka. Je těžké se proti tomu právně bránit. Ale já těm lidem ten výdělek přeji, ať si ty peníze užijí.
Pravá mňamka od Ládi (Foto: Prima)
Nebojíte se, že už teď někdo přepisuje knížku z Vychytávek?
Byl bych obezřetný...
A jak se stavíte ke kuchařce Vaříme s Novou, co vydali po Vašem odchodu – skončila tuším v levných knihách?
To byly recepty, které jsem měl připravené k druhému vydání oficiální kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou, a po tom, co jsem dal výpověď, tak jsem ji loajálně předal. Jsem na ty recepty docela hrdý, protože pod všechny jsem se televizně podepsal – a to, že to skončilo v Levných knihách, mě může mrzet, ale vlastně nemrzí. Z ekonomického hlediska naprosto chápu, že ta kniha vyšla.
Jste spokojený se svým mediálním obrazem? Jak snášíte kritiku a různé parodie?
Vůbec mě nezajímá, jaký mám mediální obraz, nemám čas se tím zaobírat; a navíc je podle mě trochu roztříštěný a každý si z něj může ukousnout to, co chce. Ale rozlišil bych kritiku od parodie. Mě parodie na mou práci strašně baví. Moje oblíbená je na mé vaření. Hlavně od Gameball.cz, jejichž parodie jim dala slušně vydělat, protože se zhlédnutí vyšplhalo k milionu. Později se mi ozvali a zajímal je můj názor na jejich práci. Byli pokorní a přijali to s humorem. Bavili jsme se, že bychom spolu něco natočili.
Vrátíme se k Vašim začátkům, Vy jste při škole pracoval v Nymburském deníku?
Pracoval jsem tam při škole. Vlastně to ani nebyla práce ani brigáda, dostával jsem autorský honorář asi dvě stě korun měsíčně. Dost mě to bavilo; mě psaní a vůbec hra se slovy baví, stejně jako mě baví hrát si se scénářem – právě proto nemám scénáristu a scénáře si tvořím na místě podle toho, co mě momentálně napadne. Na Nymburský deník vzpomínám v dobrém, ale oficiálně k žádné spolupráci nikdy nedošlo, protože když jsem se po dvou letech ve školství rozhodl zkusit novinařinu na profesionální úrovni (protože jsem se trochu bál, že se mi ta židle ve sborovně až moc zalíbí), tak se shodou okolností ozvali z Českého rozhlasu, kde našli po roce můj ztracený životopis. Takže jsem jel do Prahy jim slušně sdělit, že nastupuju do Nymburského deníku, že Praha není můj profesní cíl, že na to ani nemám a Prahu ani neznám, že dokážu dorazit jenom na Čerňák autobusem a pak se ztratím. Ztrácím se dodnes. A ani nevím, jak se jim to podařilo, ale přemluvili mě. Moje novinářská kariéra je nestandardní a divoká už od začátku.
Proč jste pak přešel z Českého rozhlasu na Frekvenci 1?
Kolegové se strašně tenkrát divili, proč chci utéct, a říkali, že na mě žádné štěstí v komerční sféře nečeká, jen nejistá pracovní smlouva… Ale mě to lákalo, protože jsem začal dělat novinařinu pozdě, až v šestadvaceti letech. Tak jsem měl pořád pocit, že mi něco uniká, proto jsem se nebál vrhnout do nejistých vod a riskovat. Nikdy ničeho nelituji.
Svou televizní kariéru jste odstartoval na Primě; vnímáte nějaký rozdíl mezi Primou tehdy a teď, když jste se tam vrátil? Jak se ve Vašich očích ta společnost změnila? Těšíte se do práce?
Těším se do práce; já se do práce musím těšit, jinak se strašně trápím. Ale vlastně v tom žádný rozdíl nevidím, jen rozdíl v pracovně-právním smluvním vztahu; dříve jsem byl zaměstnanec zpravodajství, dnes jsem na volné noze a pracuju pro Good TV, která dodává několik pořadů na klíč TV Prima.
Jak vnímáte rozdíl mezi přípravou pořadu pro kutily a přípravou pořadu o vaření? Je tam nějaký rozdíl?
Pro mě ani ne, řídím se instinktem; co mě zaujme, tak toho se chopím zuby nehty. Hlavní rozdíl je v tom, že pořad o vaření nebyl pořad o vaření. Byly to pouze reportáže v rámci zpravodajství; tady to je továrna – štáb, který musí spolupracovat, musí v něm vládnout pohoda, klid a dobrá atmosféra. Protože jedině tak se dá vyplodit něco smysluplného, něco, co mě pak baví. Absolutně nedopustím, aby tam vlád chaos, intriky a žabomyší války. Toho bylo dost a nikdy to nepřináší dobrotu. Když mám znovu vstoupit do tohoto rybníčku, musí tam být klid a pohoda, aby se to promítalo do toho celkového pořadu. Když se to nedaří, tak razantně zakročím, protože to vycítím.
Jak je na tom pořad se sledovaností? Jak se daří?
Na to, že je pořad vysílán v neděli v divácky polomrtvém čase, si vede velmi dobře, až výborně. A co vím z křivek, tak máme čím dál tím větší sledovanost a například v sobotu 10. dubna jsme měli nejlepší sledovanosti s počtem 544 00 diváků (share 23,39 %) v CS 15+. Nedávno byl vysílán současně Fed cup a to nám hodně ukrojilo. Někteří lidé mi volali, že je Fed cup, ale že na mě přepínají. Tedy pořadu se daří.
Tradiční otázka na závěr. Na co se můžeme těšit v budoucnosti?
To bych také chtěl vědět, vzdálenou budoucnost moc neplánuji. Hodně mě teď baví dětské publikum, tak řeším, jak bych ho oslovil, ale tak, aby to bavilo i dospělé – už mám v hlavě jeden takový projekt. A pak se také vrhnu na tradiční vánoční kuchařku, kterou jsem se rozhodl, že budu nadělovat svým fanouškům a i sám sobě, abych měl co dávat svým blízkým pod stromeček. Doufám, že to nedopadne tak, že autorských výtisků budu mít málo a budu je muset jít koupit sám.
